Twilight Saga: Úsvit [DOKONČENO]

17. Zprávy

Domem se nesl zvuk klepání na dveře. Carlisle seběhl ze schodů a otevřel. ,,Ahoj, Jackobe!" usmál se. ,,Co potřebuješ?" zeptal se.

,,Ahoj, Carlisle, smečka tebe a ostatní žádá, aby jste se kolem šesté dostavili. Potřebujeme podrobněji probrat tu dívku. I smečka musí schválit její pobyt.'' řekl s vážným výrazem Jack.

,,Dobrá... Dobře. Teď je půl jedné, tak v šest u vás.''

,,Budeme vás očekávat. My teď zatím jdeme ještě pročesat les.'' usmál se Jackob.

,,Buďte opatrní.''

,,Neboj.'' mrkl a zmizel někde v lese.

,,Ti mladí.'' protočil očima Carlisle a zabouchl dveře.

*pohled Lavaris*

Dostala jsem hlad. Před pěti minutami jsem se probudila a hned jsem dostala chuť na něco dobrého. Nechci krev... Chci pořádný jídlo.

Vyskočila jsem z postele a ani po sobě neustlala. No a? Stejně sem pak zase půjdu. A když už, tak to ustele ta mamina. Musím si zjistit jejich jména... pomyslela jsem si.

Schody jsem sjela po zábradlí. Nevzpomínala jsem si, kde je ta kuchyň a tak jsem musela použít čich. Grrr... Hned po ránu čuchat. pomyslela jsem si.

Dočuchala jsem se až do té kuchyně a pak se snažila najít nějaké jídlo. Bohužel jsem našla jen nějakou müsli tyčinku, pár rohlíků, nějaké koření a kuřecí prsa. To asi kvůli té holce. Renesmee. pozvedl se mi pravý koutek úst. Mám štěstí, že tu aspoň někdo jí normálně a tím pádem tu mají aspoň trochu normálního jídla.

Vytáhla jsem koření a kuřecí prsa. Do skleničky jsem si natočila vodu a otevřela müsli tyčinku, do které jsem se s chutí zakousla. Normální jídlo jsem neměla už skoro půl roku. Na nalezeném prkýnku jsem rozkrájela maso a hodila ho na pánvičku. Okořenila jsem jej a za chvíli už maso krásně vonělo.

Ze skříňky jsem vytáhla talíř a dala na něj maso. Dokonce se mi díky koření podařilo udělat i sosík. Čapla jsem jeden rohlík a vyndala příbor. Všechno - i s vodou - jsem vzala a odnesla do vyčmuchaného obýváku. Usedla jsem na pohovku a talíř dala na stůl. Má maličkost našla dokonce i ovladač a tak si pustila televizi, zrovna dávali zprávy.

S chutí jsem popadla vidličku a ládovala se masem a rohlíkem.

,,Partička studentů se včera večer vydala - podle zjištěných informací - autem na chatu jednoho z nich, aby oslavili narozeniny kamaráda. Ovšem když projížděli lesem, už z něj nevyjeli a druhý den ráno v deset hodin je našla policie poblíž Owenových pláních. Všichni byli mrtví. Auto bylo rozmašírované, stejně jako jejich hrdla. Příčina smrti je zatím neznámá, tedy policie má teorii o útoku zvířete, ale stopy tomu moc neodpovídají. Policie stále hledá stopy, které by toto vše objasnily. Buďme trpělivý.'' prohlásila blondýna, s tunou make-upu, ve zprávách.

Vidlička mi vypadla z ruky. Polkla jsem sousto a nevěřícně sledovala obrazovku. Zrovna tam probíhali nějaké fotky z místa činu. I přes cenzury a takové ty kraviny mi hned bylo jasné, kdo za tím vším stojí.

,,Kurva!" sykla jsem. ,,Už jdou i na lidi? To mě vydírají?! Chtějí mi tím nahnat strach či co? Nebo jaký mají důvod... Nikdy nezabíjeli jen tak. Museli mít svůj ''důvod''. Jejich důvody jsou sice vysoce stupidní, ale i tak nějaký mají. To už se snížili na tak nízkou úroveň?" ptala jsem se sama sebe. ,,Musím o tom útoku vědět víc.'' zamračila jsem se.

Auto bylo naštěstí bez cenzury, takže jsem mola odhadnout i kolik jich bylo podle stavu auta, ale ani tak jsem si nebyla jistá. Potřebovala jsem vědět pachovou stopu a vidět ty lidi...

Rychle jsem dojedla a uklidnila vše do kuchyně. Nakonec jsem to ještě umyla a pak si zaběhla pro oblečení. Během chvíle jsem byla hotová a tak jsem co nejrychleji vypadla. Možná si ani nevšimnou, že jsem byla pryč... pomyslela jsem si naivně.