The New Days - L.S. (CZ) ✓

2. kapitola

„Vážení!" zavolala o několik dní později tatáž žena na několik svých pracovníků. Bylo pondělí dopoledne a nastal den, kdy Louis nastupoval do práce. Před chvílí přišel do podniku a jeho nová šéfová na něj již čekala. Probrala s ním dopodrobna jeho pracovní povinnosti a nyní, kdy do otevíračky zbývala necelá půlhodina, jej zavedla do šatny, kde se nacházeli jeho spolupracovníci.

„Vedu vám nováčka," oznámila všem přítomným. Usmála se a rukou ukázala na bruneta postávajícího za ní. „Louis Tomlinson," řekla téměř slavnostním hlasem.

Pohledy dvou dalších mužů a jedné ženy se stočily na nového kolegu. Louis se drobně usmál a nejistě po nich koukal. Kousal se zevnitř do tváře.

„Tohle jsou Niall," kývla Louisova průvodkyně směrem k rozesmátému blonďákovi, který Louisovi zamával. Louis si ho pamatoval. Byl to ten, co se jej minulý týden u baru ptal na cestu do kanceláře paní Stylesové. Dokonce i Niall vypadal, že si na něj vzpomínal. Vlídně na něj mrknul.

„Becky," pohodila Anne rukou k mladé dívce, jež Lousiovi věnovala široký úsměv, „a Nick," představila i posledního z nich. Oslovený muž po ní hodil nelibý pohled a stejně tak po Louisovi, než se netečně otočil pryč od nich. O chvilku později však na sobě brunet cítil jeho upřený a lačný pohled. Jeho oči se do něj vpíjely, až s díky tomu cítil velmi nesvůj. Asi z něj Nick není úplně nadšený, myslel si. Ovšem nikdy nic nejde úplně snadno, že?

„S lidmi z kuchyně se seznámíš později," prohodila pak Anne omluvně směrem k němu. „Chodí sem o něco dřív kvůli dodávce surovin, takže už jsou v zápřahu," zlehka se zasmála. „Ještě se tu budeš setkávat s mým synem, Harrym. Občas sem zajde na výpomoc," sdělila mu nakonec a krátce ho poplácala po rameni, než ho zanechala samotného s ostatními.

„Jo a tvá skříňka je támhle!" zastavila se ještě mezi dveřmi a ukázala na jedny z plechových dvířek. „Je otevřená a uvnitř máš všechny potřebné klíčky, a také tě tam čeká tvůj pracovní oděv," řekl a už definitivně odešla pryč vyprovázena Louisovým pohledem.

„Tak tě tady vítám!" dostal brunet nečekaně herdu do zad a kolem ramen se mu přátelsky obmotala ruka. Když se otočil, střetnul se s modrýma očima a rozjařeným obličejem s blonďatou čupřinou. „Jsem Niall," natáhl k němu blonďák ruku hned poté, co zase stáhnul svou paži z jeho ramen.

„Louis," věnoval mu Louis úsměv a chtěl si s ním potřást, ale jakmile uchopil jeho dlaň, Niall si ho přitáhl k sobě a bratrsky ho poplácal po zádech. „Vítej mezi námi!"

„Becky," zářivě se na něj usmála jediná žena v místnosti s nataženou rukou. „Louis," opětoval jí úsměv brunet a zlehka stiskl její dlaň. Když se otočil k Nickovi, setkal se s tajemným pohledem a strohým přikývnutím. Na Nickově tváři sídlil přidrzlý sebevědomý úsměv. „Říkej mi Nick, prdelko," rozverně na něj mrknul, než se otočil ke své skříňce a přestal jim věnovat pozornost.

„Toho si nevšímej, už je prostě takovej. Divnej," zasmál se Niall blízko Louisova ucha, kam mu zašeptal přátelskou radu. „Ale ber to pozitivně. Když ti řekl prdelko, něco to znamená. Líbíš se mu," uchechtnul se. „Je to chodící mašina na sex, ale jinak se s ním dá mluvit celkem v pohodě. Jen si musíš zvyknout."

***

Bylo chvíli po poledni a Louis neustále pendloval mezi restaurací, kuchyní a výjimečně i k těm otužilcům venku v zahrádce před podnikem, když tam pomáhal Becky roznášet objednávky. S tácem v rukách či s několika talíři najednou si připadal strašně nemotorně a neohrabaně. Nikdy dřív nic takového nedělal, a tak se logicky bál udělat s větším nákladem najednou každý krok, protože v podstatě jen očekával, kdy mu něco spadne dolů.

Niall se mu za to chvíli poškleboval, ale nakonec se obětoval a poradil mu, jak talíře lépe vyvážit a jak se pohybovat s větším sebevědomím. Společně s Becky a Nickem mu raději přenechávali menší objednávky, ale zrovna nyní, když bylo v podniku nejvíce narváno kvůli poledním obědům, to bylo menší příkoří a všichni se tak nalítali víc než normálně. Ovšem naštěstí měli pro Louise všichni pochopení, a tak mu nikdo nic nevyčítal.

Louis sám pociťoval velkou vytíženost. Dopoledne se občas našla i chvíle, kdy nikdo z nich neměl nic na práci, a tak jen tak společně kecali. Tehdy se Louis dozvěděl, že vlastně přišel jako na zavolanou. Když jeho předchůdce vykopla Anne z práce kvůli věčné podnapilosti, bylo hodně poznat, že je tu o člověka míň. Sama jim prý pomáhala, aby vše zvládali.

Také se dozvěděl, že její syn Harry, o kterém se ráno zmiňovala, sem pravidelně chodí mezi dvanáctou a jednou odpoledne a většinou pak zůstává do konce pracovní doby. Případně pak někdy bere i extra večerní směny, které zde existovali. Od deseti do šesti totiž pracovali všichni, ale podnik byl někdy otevřený až do osmi kvůli večerním rezervacím. To už tu zůstávala jen polovina personálu, což pro ně činilo dva lidi. Občas tři, když jich bylo mnoho.

Nyní právě Louis trošku uříceně dorazil do kuchyně, aby si odtamtud odnesl objednávku pro jeden z rohových stolů u okna. Nervózně se hryzal do rtu, když se opět snažil pobrat víc talířů najednou, což mu stále připadalo velmi cizí. Ale snažil se ze všech sil. Chtěl vyvinout co největší úsilí, aby Anne ukázal, jak moc vděčný jí je za její šanci.

Tak moc se soustředil na to, aby mu nic z rukou nespadlo, když kopnutím otevíral lítací dveře od kuchyně, že málem narazil do vysokého mladíka. Příliš si ho nestihl prohlédnout, protože měl co dělat, aby všechny talíře i s obsahem neskočily na zemi jako jedna velká hromádka střepů a jídla na vyhození.

„Jej! Pozor! Nebo to vysypeš," zasmál se nahlas neznámý a díky svému rychlému postřehu pomohl Louisovi zachránit jeden z talířů, který si to mířil k zemi. Naštěstí se ale nepřeklopil, jak Louis očekával, jelikož ho za okraj přidržela velká dlaň a posunula ho do lepší pozice.

Louis chvíli úlevně zíral na zachráněné jídlo, než na sobě ucítil upřený pohled, který jej donutil lehce zrůžovět trapností. Avšak aby své rozpoložení zakryl, pokusil se na tváři vyčarovat pobavený úšklebek. Srdce v hrudi mu z šoku však stále tlouklo rychleji, než je obvyklé. „Děkuju..." vděčně vydechl.

Kudrnatý sám od sebe ustoupil o krok dozadu a přidržel mu dveře dokořán. Louis mu kývnutím poděkoval a poprvé se pořádně podíval na obličej neznámého. Jeho oči se málem pořezaly o ostré hrany jeho obličeje. Hnědá záplava dlouhých kudrnatých vlasů byla svázána v perfektním drdolu a hluboké zelené oči s pobavením skenovaly Louisovy rozpaky.

„Ty jsi tu ten nový, viď?" zeptal se ho neznámý chraplavým hlasem a věnoval mu vlídný úsměv, kterým říkal, aby si Louis z toho, co se stalo, nedělal žádné starosti. „Louis, že?" zeptal se po nepatrné chvilce zamyšlení, během které lovil v paměti jméno, jenž mu před pár dny sdělovala matka.

„Jo," dostal ze sebe Louis a slabě kývnul na pozdrav. „A ty jsi?" otázal se, i když mu začínalo docházet, s kým má tu čest. Nebylo tak náhodou kolem půl jedné?

„Harry," znovu na něj mrkl kudrnatý, a nechal ho projít kolem sebe, než sám zmizel v kuchyni. Ještě se přes rameno ohlédl, aby si bruneta pořádně prohlédl. Přišel mu roztomilý a jeho nezkušená nešikovnost tento pocit jen podtrhovala.