The New Days - L.S. (CZ) ✓

6. kapitola

„Bože!" zaúpěl Harry zmoženě o několik hodin později, když sebou plácl na gauč v obýváku hned vedle Louise. „Už nikdy se nechci stěhovat..."

Brunet po jeho boku se tiše zasmál a poplácal ho po stehně. „Věř mi, že stěhování může být i mnohem horší," uchechtnul se. Kudrnáč se na něj podíval stylem to jako vážně, načež protočil oči a unaveně se opřel o Louisovo rameno. „Mám hlad..." zamumlal po chvíli.

„Objednáme pizzu?" navrhnul Louis, a jakmile se dočkal Harryho přikývnutí, natáhl se po mobilu. Když byla objednávka vyřízena, oznámil: „Do půl hodiny to bude tady."

„Hm..." zabručel Harry a se zavřenýma očima nechával svou hlavu ležet na Louisově rameni.

„Ty Harry..." začal brunet a nervózně si pohrával v rukou s mobilem.

„Hm?"

„Řekneš mi, jak... jak se stalo to mezi tebou a-a Nickem?" s lehkou červení ve tváři se zeptal, zatímco na sobě cítil Harryho upřený pohled, jak kudrnáč čekal, co má na srdci. Když uslyšel jeho dotaz, zvedl hlavu z jeho ramena a zvláštně na něj pohlédl.

„Já... nemusíš mi to říkat, jestli nechceš..." zamumlal Louis s obavami. „Jen..."

„Ne, to je v pohodě, Lou. Jen jsi mě tím trochu zaskočil," překryl jeho dlaně jednou svojí. „Vlastně na tom není ani co vyprávět. Bylo tehdy léto a já trávil v podniku každý den, protože měla mamka málo lidí. A pak přijala jeho. Zprvu jsme se kamarádili a já si s ním vcelku i rozuměl, ale čím jsme si byli blíže, tím víc měl Nick sexuálních narážek. Nakonec se mě začal dotýkat tam, kde by normálně neměl.

Začal mě zvát na rande, ale já ho vždy odmítl. Jednak jsem s ním nechtěl nic víc mít, jednak jsem z jeho ostatních známostí pochopil, že nestojí o nic víc, než o jednu noc. Ale on byl neodbytný. Jedno jsem na něm ale musel obdivovat. Tu jeho neuvěřitelnou trpělivost. Nevzdával se, nikdy ne nevzdává. Zkoušel to znovu a znovu. Ale u mě prostě neuspěl. A tak využil jedné vhodné příležitosti.

Niall tehdy slavil v klubu narozeniny a je ti asi jasný, že se pitím nešetřilo. Když mi ho nekupoval Niall, koupil mi ho Nick. V podstatě mě prostě opil. Když jsem se druhý den ráno probudil, ležel jsem nahý v jeho bytě, v jeho posteli, s pořádnou kocovinou a on vedle mě s vítězným úšklebkem na tváři pozoroval mou reakci. V ten moment jsem doufal akorát v jedno," uchechtl se Harry. „Že to nebudu já, koho bude bolet prdel, ale jaksi jsem se spletl. Stačil jeden pohyb a bylo mi vše jasný."

„A co on?"

„Milostivě mě nechal použít jeho sprchu, daroval mi prášek na bolest hlavy a pak mě vypakoval z bytu. A dost možná si udělal další čárku do seznamu. Vsadil bych se, že nějaký má. Ale nevím... Od té doby se spolu už moc nebavíme. Jak už jsem ti jednou říkal, nemyslel jsem si, že chtěl jen tohle. Byl jsem blbej a naivní. Zprvu jsem byl zklamaný, ale hnedle mé zklamání nahradil vztek. No a pak už to znáš..."

„Potom ses s ním porval?"

„No... tak nějak. Měl po práci nějaký blbý kecy a narážky na tu noc, a já se tehdy neudržel. Trošku jsem mu zmaloval ksicht. A zlomil nos. Od té doby mám pokoj. A ještě mnohem větší odpor k tomu být v posteli bottom," uchechtnul se. „Vlastně... jedinej, komu jsem to kdy dovolil, byl čas od času Liam. Jinak ne."

„Jsem utahanej jako kotě," prohlásil Louis o něco později, když od sebe odstrčil krabici se svou pizzou, kde se povalovaly ještě dva poslední kousky. Snad aby byla jeho slova stvrzena, tak si hlasitě zívnul a zabořil hlavu do měkkého čalounění Harryho gauče. Znovu se nenápadně štípl do ruky, aby udržel otevřené oči, ale sám cítil, že nyní je to už prohraný boj. V duchu se smířil s tím, že tu dnes prostě usne Harrymu na pohovce v obýváku, obklopen zbylými krabicemi s věcmi.

„Můžeš tu přespat, jestli chceš," navrhnul mu Harry, když viděl, jak se Louisovi zavírají oči.

„Mhm..." zamumlal nepřítomně Louis, jak se již nacházel někde napůl cesty do své říše snů. Harry se tomu pobaveně uchechtnul, než se posunul blíže k němu. „Ještě nespi. Pojď, můžeš si lehnout do postele. Je dost velká pro nás pro oba," zlehka s ním zatřásl, ale Louis už k jeho smůle spal.

Harry věnoval nespokojený pohled gauči, na kterém to Louis zalomil. Nakonec se rozhodl jej odnést do své ložnice. Opatrně jej podebral pod koleny a druhou rukou jej vzal pod pažemi. Vyzdvihl ho do vzduchu, načež Louis vydal slabé zamručení a automaticky ze spánku obmotal ruce kolem Harryho krku.

Kudrnáč se musel zaculit nad jeho roztomilostí. Co nejopatrněji jej přenesl do vedlejší místnosti a jako křehkou princeznu jej položil do peřin. Přikryl ho a sám se posadil na okraj matrace kousek od Louisových stehen. Se zalíbením si prohlížel spící tvář toho proklatě roztomilého stvoření a sám pro sebe seznával, že takto Louis vypadá ještě mnohem více roztomile. Jeho tvář je tak uvolněná, líbezná, jako by tu spal anděl.

Harry se naklonil k jeho čelu a odhrnul z něj několik pramenů oříškových vlasů. Pak se zlehka dotkl odhalené pokožky svými rty, a věnoval mu tak pusu na dobrou noc.

***

„Hej, honey!" odchytil ho hned v pondělí ráno Nick, když už Louis přicházel do práce. Podařilo se mu ho chytnout pevně za rameno, takže Louisovi bylo jasné, že neodejde do šatny dřív, než mu ten blbec sdělí, co chce.

„Co je?" zamručel podrážděně a otráveně se podíval do Grimshawova obličeje.

„V pátek je u mě doma menší párty. Zvu tě," mrkl na něj.

„Ne, díky, nechci," bez sebemenšího zaváhání odmítl Louis Nickovo pozvání.

„Styles slíbil, že přijde," snažil se jej přesvědčit něčím, o čemž věděl, že by jeho rozhodnutí mohlo zviklat. A Styles byl velmi pádný argument. Však si také dal hodně záležet na tom, aby ho přemluvil. Včera na něj vyplpal většinu kreditu. Podle jeho domněnky totiž půjde Louis bez zbytečných výmluv kamkoliv, pokud tam bude i Harry. A on v pátek přijde, o to už se postaral.

Brunet se na něj zamračil, než nakonec váhavě kývnul hlavou. „Ale jen kvůli Harrymu," dodal potom nerudně a raději co nejrychleji vypadl z práce.

„Adresu ti pošlu v SMS!" uslyšel ještě za sebou, když procházel dveřmi na chodbu k šatně.