VANA
Ta vana se jí nelíbila od samého začátku.
V sobotu, kdy ji přivezli, byla Isabela doma a nechápala, jak se ta tlustá kovová příšera může dostat nahoru po schodišti, pak za roh a projít dveřmi do koupelny. Dva vyzáblý dělníci se tvářili stejně skepticky jako ona.
Po třiceti minutách, čtyřech přiskřípnutých prstech a stovce kleteb to vypadalo, že se vana beznadějně zaklínila, a jedině s pomocí Isabelina otce se ji podařilo znovu uvolnit. Ale pak jedna z pahýlovitých noh zachytila tapetu na zdi a roztrhla ji, což vedlo k další rodinné hádce přímo před dělníky,otec s matkou si jako vždy začali vzájemně vyčítat všechno možné.
,,Říkala jsem ti, ať ji nejdřív změříš.'' ,,Ale já ji měřil.'' ,,Ano, ale tvrdil si, že se ty nohy dají odmontovat.''
,,Ne. To si říkala ty.'' Isabela si pomyslela, že pro její rodiče bylo typické koupit právě takovouhle vanu.
Kdokoliv jiný by zajel do jednoho z moderních obchodních domů ve West Endu. Vybral by si některou z vystavených van, zaplatil kreditní kartou, odvoz a instalace zdarma do šesti týdnů a sbohem a šáteček. Jenže Jeremy a Susan Martinovi takoví nebyli.
Od chvíle, co koupili malý domek z konce století na Muswell Hill v severním Londýně, věnovali veškeré dovolené a volné chvíle, aby ho stylově zařídili. A jelikož byli oba učitelé - on na střední škole a ona na místní základní - měli dovolené často a bývaly dlouhé.
A tak stůl v jídelně pocházel z obchodu se starožitnostmi v Hungerfordu, židle z domovní aukce v Hove. Kuchyňský příborník zachránili z kontejneru v Macclesfieldu. A dvojitá postel byla jen rezivějící kupou trosek, když ji objevili v jedné stodole na francouzském statku u Boulogne. Tolik víkendů! Takových hodin strávených pátráním, měřením, odhadováním, smlouváním a hádkami!
Ty hádky byly ze všeho nejhorší. Pokud Isabela věděla, rodiče neměli ze starožitností sebemenší potěšení. Neustále se hádali - v obchodech, na tržištích, dokonce i na dražbách. Jednou se otec tak rozčílil, že ve vzteku rozbil viktoriánský nočník, předmět jejich sporu, a pochopitelně ho pak musel koupit. Nyní stál na chodbě slepený ze střepů, jednotlivé praskliny byly až příliš zřetelné , ten nočník velmi nepříjemně symbolizoval jejich dvanáctileté manželství.
Vana byla také viktoriánská. Isabela se neúčastnila s rodiči nákupu - sehnali ji v obchodě se starožitnostmi v západním Londýně. ,,Konec devatenáctého století,'' řekl jim prodavač. ,,Opravdová kráska. A pořád má původní kohoutky...''
Na krásku rozhodně nevypadala, když se tu teď rozvalila na pruhované borové podlaze, obložená transportními lištami a trčela z ní těsnění a zkroucené trubky.
Připomínala Isabele těhotnou krávu s obrovským bílým břichem visícím jen pár centimetrů nad zemí. Kovové nohy se vytáčely ven a byly ohnuté, jako by nemohly unést váhu těla. A pochopitelně jí scházela hlava. Na místě kohoutků zela jen velká kruhová díra a od ní se táhla na bílém smaltu ošklivá nažloutlá skvrna, kudy možná celé století skapávala voda v cestě k odtoku na dně.
Isabele se podívala na kohoutky, položené vedle vany, změť flekaté mosazi, vypadaly příliš velké na vanu, ke které měly patřit. Měly dvě rukojeti s nápisy Horká a Studená na vybledlých slovinových kotoučích. Isabela si představila, jak z nich burácí příval vody. Bude ho třeba. Vana je hodně hluboká.
Ten večer se však ve vaně nikdo nevykoupal. Jeremy prohlásil, že ji zvládne připojit sám, ale nakonec zjistil, že je to nad jeho síly. Nic nepasovalo. Bude potřeba letovat. Naneštěstí nedokázal sehnat instalatéra dřív než v pondělí, čímž se jejich výdaje navýšili o dalších čtyřicet liber, a když to řekl Susan, rozpoutala se další hádka. Navečeřeli se u televize a mrazivé mlčení v domě narušoval jen občasný smích doprovázející sitkom. A pak bylo devět. ,,Raději si už běž lehnout, zlato. Zítra máš školu, '' řekla Susan.
