KARIÉRA V POČÍTAČOVÝCH HRÁCH
Hledáme vhodnou a nadšenou osobu
pro vývoj nové počítačové hry.
Nepožadujeme předchozí praxi nebo kvalifikaci.
Nejvyšší plat a bonusy.
Telefon : 0181 340 1225
Byla to jen kartička jako mnoho jiných ve výloze místního trafikanta, ale Kevin hned od začátku věděl, že je to práce stvořená pro něj.
Bylo mu šestnáct, právě ukončil školu a dvě věci z inzerátu o něm platily na sto procent. Neměl žádnou praxi a žádné zkušenosti.
Kevin miloval hry. Jeho kapesní počítač s ním během posledního roku cestoval den co den do školy, ačkoli to bylo proti školnímu řádu, a když mu ho nakonec zkonfiskoval unavený učitel uprostřed hodiny zeměpisu ( zrovna když byl krůček od zisku poslední zlaté hvězdičky v Moon Questu), odešel rovnou ze třídy do obchodu a koupil si nový - tentokrát s barevnou obrazovkou - a zbytek pololetí strávil hraním.
Každý den, když přišel domů, odhodil tašku do kouta, vykašlal se na úkoly, a buď zapnul tátův notebook a pařil Brain Dead nebo Blade of Evil, anebo si sedl ke svému na rychlovku Road Kill 2.
Kevinův pokoj přetékal vršícími se počítačovými časopisy a plakáty. Byla také pravda, že se s většinou svých nejlepších přátel nikdy nesetkal. Prostě s nimi jen vyměňoval zprávy přes internet - hlavně tipy na hry, tajné kódy a klávesové zkratky.
A to zdaleka nebylo všechno. O sobotách Kevin sedl na autobus do Londýna a zmizel v hernách.
Jedna z nich se nacházela přímo na Picadilly, měla tři patra a byla přímo napěchovaná nejnovějšími automaty.
Kevin vyjel po pohyblivých schodech a kapsy se mu nadouvaly librovými mincemi. Nejsladším zvukem na světě pro něj bylo cinknutí zbrusu nové mince v otvoru v automatu. Na konci dne se pak klátil domů s prázdnými kapsami, prázdnou hlavou a omámeným úsměvem na tváři.
Výsledkem všeho bylo, že Kevin nakonec opustil školu, aniž by měl o čemkoli sebemenší znalosti. U všech zkoušek propadl - dokonce i u těch, na které se obtěžoval osobně přijít.
Další studium pochopitelně nepřipadalo v úvahu - nedokázal by ani správně napsat slovo univerzita. A brzy zjistil, že pracovních příležitostí pro někoho tak nevzdělaného je jako šafránu a daleko od jeho bydliště.
Nelámal si tím však hlavu. Už od třinácti neměl o peníze nouzi a neviděl důvod, proč by se to mělo změnit.
Kevin byl nejmladší ze čtyř dětí, které bydlely ve velkém domě v Camden Town v severním Londýně. Jeho otec, tichý a smutně vyhlížející muž, pracoval na noční směny v pekařství a většinu dne prospal, takže se spolu téměř neviděli.
Matka prodávala v obchodě. Bratr sloužil v armádě. Sestra se vdala a další bratr se připravoval na taxikářské zkoušky. A on byl zloděj. Dobrý zloděj.
