The Boy || Ashton Irwin

⚜️ Chapter 24

Probudí mě zvuk mého mobilu, který vyřvává typickou melodii značky iPhone při příchozím hovoru. Prohrábnu si vlasy a rychle vstanu z postele, sáhnu po svých džínách, které leží na zemi a rychle přijmu hovor od Chrise.

„Tess, jedu k tobě, musím ti něco říct," vydechne a hovor položí. Zřejmě ho táta informoval, že bydlím někde jinde. Pouze zavrtím hlavou, ale seberu své džíny a pomalu se rozejdu ke dveřím, které otevřu. Podívám se na Ashtona, který spokojeně spí a tak se potichu vytratím z jeho pokoje, zavřu za sebou dveře a obleču si džíny, přejdu k pohovce u které leží mé roztrhlé tričko a nespokojeně mlasknu. Jak to teď mám asi udělat? Prohrábnu si vlasy, Ashtonovo tričko si sundám, popadnu to své, kterým si zakryju svůj hrudník a opustím Ashtonův byt.

Pokud mě teď uvidí někdo z mých sousedů tak se propadnu studem. V rychlosti přeběhnu chodbu, odemknu svůj byt a co nejrychleji do něj zapadnu. Své roztržené tričko schovám do krabice s mým oblečením a hned si vyndám bílé tílko bez potisku, které si obleču.

Vůbec nevím, jak se mám po včerejším večeru chovat k Ashtonovi. Nevím, co to pro mě znamenalo, a stejně tak nevím, co to znamenalo pro Ashtona. Chtěla bych o něm zjistit něco víc, než to, co mi řekl. Pořád jsem trochu v šoku, nebo spíš nechápu, jak nikdy neměl vztah, vím, že se takový lidé najdou, ale na Ashtona muselo letět spousta holek. Určitě alespoň z jednou z nich musel chtít chodit, nebo ne? A proč to tak řeším?

Vyndám si z kapsy mobil a napíšu Chrisovi v jakém patře bydlím, a na které dveře má zaklepat. Poté si z jedné krabice vyndám notebook a sednu si s ním pod okno, kde je udělané sezení. WiFi tu nefunguje a tak se připojím na data na mém mobilu a do vyhledávače zadám nábytek. Rozhodně si ten byt musím zařídit, protože takhle to vážně nejde, dneska už u Ashtona spát nemůžu.

Z mého projíždění všelijakého nábytku mě vyruší klepání na mé dveře. Odložím notebook vedle sebe a přejdu ke dveřím, které otevřu.

„Ahoj, děje se něco?" Zeptám se a pustím ho dovnitř. Hned jak Chris vejde tak se podívám ke dveřím kde bydlí Ashton, a hned ty své dveře zavřu.

„Odjíždím," řekne a otočí se na mě.

„Jak jako odjíždíš?" Zeptám se zmateně. Vždyť před pár dny přijel a teď chce zase odjet?

„Prostě se vracím zpátky do Evropy." Pokrčí rameny a já ucítím slzy na mých tvářích. „Ale, Tessie, přece bys nebrečela, vždyť se zase vrátím." Stiskne mě do objetí.

„Ale zase až za rok nebo dýl," zavzlykám. Bude mi chybět, i když bych ho nejradši zabila, ale je to můj bráška a rozhodně mi bude chybět to, jak mi říká "Tessie" nesnáším to, ale od něj to zní jinak než když mě tak osloví někdo jiný. „Kde jsi vůbec spala?" Zeptá se a pořád mě objímá. Mám mu to říct?

Dveře mého bytu se najednou rozrazí a já od Chrise odskočím. Podívám se na Ashtona, který vypadá, že rozhodně dobrou náladu nemá. „Co tady děláš?" Zeptám se. Tohle nemůže dopadnout dobře.

„Co tady dělám?! Vážně jsi musela ode mě takhle zdrhnout, když jsem spal?!" Zařve Ashton a já jen překvapeně zamrkám.

„Tys spala u něj?" Zeptá se Chris a já od nich odstoupím. Projedu si rukou vlasy a nespokojeně zamrkám. Tohle bude ještě peklo.

„A nejenom to," ušklíbne se Ashton.

„Ashtone, buď ticho!" Křiknu na něj a otočím se na Chrise, který je vzteky bez sebe, soudě podle jeho naštvaného výrazu.

„Myslel jsem si, že nejsi taková," řekne zklamaně. „Zklamala jsi mě." Přejde ke dveřím, které otevře a odejde.

„Chrisi!" Zakřičím a přejdu ke dveřím, když chci jít za Chrisem tak mě Ashton chytí za ruku. „Dej mi pokoj, Ashtone!" Zoufale zakřičím.

„Tesso," osloví mě.

„Ne, Ashtone! Všechno si to zkazil!" Křičím na něj zoufale a co nejrychleji se rozeběhnu k Chrisovi, který čeká na výtah. „Chrisi prosím, nech mě to vysvětlit."

„Jsi moje sestra, Tess, myslel jsem si, že tě znám, ale jak vidím tak ne. Záleží mi na tobě, nechci aby ti Ashton ublížil, ale zřejmě sis vybrala sama." Pokrčí rameny. „Chtěl jsem dneska ještě něco podnikout, když večer odjíždím, ale teď na to nemám náladu. Jenom buď opatrná, dobře?" Nevěnuje mi ani jeden pohled, nastoupí do výtahu a zmáčkne tlačítko.

„Chrisi," zašeptám s návalem slz.

„Ahoj, Tesso," řekne než se dveře výtahu zavřou a já zoufale zavrčím.

Tohle je přesně to, co jsem nechtěla aby se stalo. Nemůžu dovolit aby byl na mě Chris naštvaný, nemůžu ho ztratit jen kvůli mé blbosti. Věděla jsem, že když si s Ashtonem něco takového začnu tak z toho akorát nebude nic hezkého, a právě to, se teď stalo. Chris je zklamaný, zřejmě si myslí, že jsem s ním spala, což jsem samozřejmě neudělala, jen jsem se Ashtona dotýkala, není to totéž, ale pořád jsem to udělala a jsem za to na sebe tak moc naštvaná.

Vrátím se zpátky do mého bytu, ve kterém je pořád Ashton. Dívá se na mě zvláštním pohledem a já si nepřeju nic jiného, než ho nikdy nepotkat. Chybí mi mé staré já. Nenávidím to, jak dobře se poblíž Ashtona cítím, nenávidím, co se mnou Ashton dokáže udělat, nenávidím ho a hlavně sebe, že jsem to všechno vůbec dopustila.

„Já-"

„Ne." Skočím mu do řeči a rukou si setřu slzu na mé tváři. „Prostě jen odejdi." Nekřičím, ale šeptám. Nemám sílu na to, se tu teď s ním hádat. Potřebuji být sama.

„Jak myslíš." Pokrčí rameny a odejde. Hned jak za ním prásknou dveře, tak si obuju boty a z jedné z krabic si vyndám bundu, kterou si obleču. Mobil si nechám doma, popadnu jen klíče a opustím svůj byt. Nastoupím do výtahu, který mě doveze do přízemí, poté opustím celý panelák a vyjdu ven. Potřebuji se projít a pročistit si hlavu.

Věděla jsem, že když budu bydlet na stejném patře jako Ashton tak to nebude zrovna nic hezkého a právě to, se stalo. Všechno se to pokazilo. Teď se mnou nepromluví ani táta a já se půjdu zastřelit. Budu jen doufat, že už se nic nepokazí.