The Boy || Ashton Irwin

⚜️ Chapter 46

Překvapeně zírám na Ashtona s otevřenou pusou. Tohle vážně vyšlo z jeho pusy a tohle je jeho způsob omluvy? Páni, je to ještě lepší, než obyčejné "promiň". Jsem překvapená tím, jak Ashton dokáže být milý, vážně se mi to líbí. Mohl by být takový pořád, ale možná proto, je Ashton tak zajímavý a úžasný.

Co?

Dobře uznávám, Ashton je úžasný člověk, když má dobrou náladu. On je složitý, ale přesně to, je na něm tolik zvláštní až je to zajímavé a fascinující a úžasné. Nevím o něm nic, nevím o jeho rodině, o jeho dětství a ani nic obyčejného jako je jeho oblíbená barva, nebo jakou poslouchá hudbu, prakticky ho neznám, ale ani tak mě to od něj neodrazuje, spíše mě to k němu přitahuje ještě víc. Ale nevím, jestli je to zrovna dobře.

„Děkuju, Ashi," řeknu upřímně a usměju se.

„Líbí se mi ta přezdívka," uchechtne se.

„Mně taky," zašeptám, ale jsem si jistá, že mě slyšel. Vrátím se k mému trestu, který mi ovšem Ashton zpříjemnil svou přítomností.

Když konečně skončíme s mým trestem, tak se na chvíli opřu o chladnou zeď a Ashton dojde pro třídní. Mé myšlenky opět začnou šrotovat. Nemůžu uvěřit, co mi Kendall řekla. Byla jako má sestra a najednou chce, abych spadla na dno jen aby byla oblíbená, tohle snad ani není ona, nebo spíš je, ale já to neviděla. Byla jsem tak blbá, několikrát jsem jí pomohla, byla jsem tu vždy pro ni i v noci, mohla mi volat uprostřed noci, když se něco stalo a já se okamžitě oblékla a ihned jsem za ní jela, kolikrát jsem jela i v pyžamu, a ona? Ani to nedokázala ocenit a kdykoliv jsem něco potřebovala já, tak se na mě vykašlala, nebo řeč převedla na sebe. Možná to bylo znamení, že se mám na ni vykašlat, ale já bych to nikdy neudělala. A ona najednou takhle obrátí. Ale vlastně jsem ráda, poznala jsem nové, úžasné lidi - kromě Nancy - a konečně mám pocit, že jsem někam zapadla, i když nás nenávidí celá škola, tak je mi to jedno.

„Tak jak jste na tom?" Vyruší mě z mých myšlenek ředitel.

„Eh.. právě jsme skončili a Ashton šel pro třídní," řeknu s úsměvem.

„Ashton?" Zmateně se na mě podívá.

„Oh, přišel mi pomoct." Nevinně se usměju. „Nevadí to?"

„Nevadí." Zavrtí hlavou a oba se podíváme ke dveřím, ve kterých se ukáže Ashton. „Ahoj Ashtone." Pozdraví ho ředitel. Tyká mu? Zvláštní.

„Tess, můžeme odejít?" Ashton ho ignoruje a dívá se na mě. Chci mu říct, že by měl odpovědět na pozdrav, ale předběhne mě ředitel.

„Vím, jsi na mě naštvaný, ale alespoň se mnou mluv." Zní zoufale.

Cože?

„Tess, odcházíme." Zamračí se na mě Ashton a já tak k němu přejdu.

„No tak, nemůžeš mě ignorovat." Vykročí směrem k nám a já se nechápavě dívám na Ashtona, který se mračí. „Podívej.. nevěděl jsem, co se stalo, ale už je to dlouho-"

„Deset let!" Zakřičí najednou Ashton až sebou polekaně trhnu. „Jak si to nevěděl?! Vždyť jsi byl kurva u toho!" Křičí dál.

„Mrzí mě to, synu."

Synu?

„Neříkej mi tak!" Zakřičí Ashton, chytí mě za ruku a táhne mě ke skříňkám.

Takže je to pravda. Náš ředitel je vážně Ashtonův táta. Jenže co se stalo tak hrozného, že je na něj Ashton naštvaný? U čeho byl? No, ať je to cokoliv, tak to muselo být něco strašného a navíc mi do toho nic není. Pořád jsem ale překvapená, že je Ashton syn ředitele.

Bez jediného slova si vezmu své věci ze školní skříňky a taktéž bez jediného slova vyjdeme před školu. Ashton je velmi naštvaný a já se bojím, že se zase pohádáme. Už se nechci hádat a nevím, jestli bych další hádku vůbec zvládla, protože jsme se zrovna usmířili.

„Dej mi klíčky." Konečně promluví.

„Nemáš tady auto?" Zeptám se, ale klíčky od svého auta mu raději dám.

„Ne, jel jsem domů a zpátky jsem jel busem a už nikdy víc tím sráčem nepojedu." Odfrkne si a přejde k mému autu.

„Bylo to tak špatné?" Ptám se, když oba sedíme v autě a Ashton vyjíždí na cestu.

„Děláš si srandu? Bylo to kurevsky špatný! Nebylo si kam sednout, a tak se na mě lepili upocený lidi, a ten smrad, kurva vážně nechutný!" Vyhrkne.

„Proto miluju své auto." Směju se. Tak to vypadá, že už není naštvaný a já mám z dnešního dne vážně dobrý pocit. Tak moc bych se ho chtěla zeptat, jestli je opravdu syn našeho ředitele a co se mezi nimi stalo, ale nechci se s ním hádat. Ať se mezi nimi stalo cokoliv, tak to muselo být vážné a zřejmě to pořád vážné je, když s ním Ashton nechce mluvit. Ale jak je potom možné, že je tady na téhle škole?

„Vrtá ti to v hlavě, co?" Vyruší mě Ashton z mých myšlenek.

„No, tak nějak." Přikývnu.

„Je to můj zasranej otec," řekne a zabočí do naší ulice. „Odešel ode mě a mé matky, když mi bylo sedm, byl to zasranej opilec, který mámě ubližoval, díval se na to, jak ji jeho posranej kamarád znásilňoval a nebylo to jenom jednou!" Vyhrkne a zastaví před naším domem.

Ztuhnu po jeho slovech. Jak někdo takový může být ředitelem školy? Vážně se nedivím, že se s ním Ashton nebaví, tohle by mě dostalo a už nikdy bych s ním nechtěla promluvit, takže se Ashtonovi vůbec nedivím. Vlastně ho obdivuju, že se sem dokázal přestěhovat a začít chodit na školu, kterou řídí jeho otec, který jeho matce ubližoval.

„Nenávidím ho!" Praští do volantu.

„Máš plné právo se na něj zlobit a nenávidět ho," řeknu a Ashton se na mě podívá. „Ale třeba si teď uvědomil, jak moc tvé mamince ubližoval a chce to napravit."

„Jsi zvláštní, Tess."

„Jak to myslíš?" Pozvednu obočí.

„Snažíš se na každém vidět to dobré, ale on kurva není dobrý, a ani já ne."

„Co to říkáš?" Zamračím se. „Máš pravdu, když říkáš, že on není dobrý, ale ty jsi dobrý, Ashi. Samozřejmě, že bych tě někdy kolikrát zabila za tvé chování, ale ty sakra nejsi špatný člověk." Pousměju se.

„Ne? Tak jsem zkažený." Pokrčí rameny a vystoupí z auta.

„Ah." Povzdechnu si a hlava mi klesne do dlaní. Proč se tak podceňuje? Vždyť on je chytrý, samozřejmě má i své mouchy, jako my všichni, ale jinak je vážně v pohodě. Dveře na mé straně se najednou otevřou a tak zvednu k Ashtonovi hlavu a podívám se mu do očí. Dívá se na mě se zájmem a čeká až konečně vystoupím.

„Ty se potřebuješ naučit být na lidi i trochu hnusná." Mrkne na mě.

„Nemyslím si." Zavrtím hlavou a z auta vystoupím.