Jsi to ty?

7.část

Můj dech se zrychloval a já měla tendenci hystericky brečet. Klepala jsem se. ,,Lilly.'' Oslovil mě Vadim. ,,Teď se musíš uklidnit. Zavři dveře a pokud můžeš zamkni se.'' Radil mi co mám dělat, ale já tak moc chtěla aby tu teď byl se mnou. ,,Vadime j-já se hrozně bojím.'' Naříkala jsem do telefonu a zamykala dveře od pokoje. ,,Lilly buď v klidu... Nemůže to být tvoje máma?'' Ptal se a já si to uvědomila. Moje matka se měla vrátit. ,,Asi jo.'' Váhavě jsem odpověděla. ,,Teď to položím a ty jí zavolej.'' ,,Ne, ne, ne Vadime prosím!'' Za žádnou cenu jsem nechtěla položit telefon, ale on už to udělal. 'Dobře Lilly... Nádech a výdech stačí vytočit číslo mámino. To zvládneš.' I hlas v mé hlavě šeptal. Na telefonu, který jsem držela ve své roztřesené ruce jsem vytočila mamku. Vyzvánělo to tak pomalu, ale přitom tak nahlas.

,,No tak! Vem to, vem to.'' Opakovala jsem a ťukala hlavou do stěny.

Najednou mi zatrnulo. Do očí se mi nahrnuly slzy a zatajil se mi dech. Mráz po zádech ani zmiňovat nebudu. Něco spíš tedy někdo se blížil k mým dveřím. 'Co budu dělat? Co budu dělat? Co budu dělat?' Hystericky jsem si opakovala v hlavě a já jen sledovala pohyb za matným sklem, které bylo součástí mých pokojových dveří.

Zahlídla jsem siluetu postavy. Postavy v černém od hlavy až po pas. Byla to silueta vysokého muže, který postupně otevíral dveře okolních místností. Pomalu se přibližoval k mým dveřím, ale zastavil se hned co promluvila dívka. Dívka jejíž hlas mi byl velmi povědomí. ,,Ona tu někde bude. Pak to začne.'' Pronesla ta dívka a pod jejím hlasem se mi vybavila jediná osoba. ,,Eliška?'' Vypadlo ze mě. ,,Budeme jí muset dát do mrazáku, jinak nebude dobrá.'' Slyšela jsem mužský hlas a já se bála mnohem víc. Jediné co mě v tu chvíli napadlo, bylo Elišce zavolat. Na nic jsem nečekala a vytočila Eliščino číslo.

Před mými dveřmi ihned začala hrát písnička od Taylor Swift a Eliška to zvedla. ,,Ehm? Vylez z toho pokoje, víme, že tam jsi. Nic ti neuděláme.'' Slyšela jsem jak z chodby tak z mého mobilu. ,,Jak ti můžu věřit?'' Zeptala jsem se. ,,Ježíši Lilly! Jsi moje nejlepší kamarádka. Vylez! Vylez nebo vyrazíme dveře.'' Uklidnila mě. Rozhodla jsem se tedy odemknout a otevřít pomalu dveře.

Místo rány, kterou jsem samozřejmě čekala mě uvítala objetím. ,,Kdo to je?'' Pustila jsem Elišku z objetí a stále jsem sledovala kluka, který ze mě nemohl spustit oči. Pohledný, vysoký, zeleno-modrooký blonďák s krásným úsměvem. Přesně tak jsem ho viděla. Opíral se o rám dveří. ,,Tohle? Tohle je Martin.'' Řekla mi jeho jméno a on se ještě víc usmál. ,,Martine, Lilly. Lilly, Martin.'' Představila nás a já mu podávala ruku. On mou ruku vzal a přitáhl si mě do objetí. Odtáhla jsem se od něj a nechápavě se na něj podívala. Neříkám, že se mi nelíbí, ale pořád to není Vadim, nemůžu jen tak balit kluky na potkání. ,,Tak pojďte za mnou.'' Mávla jsem rukou a pomalu scházela schody. ,,Tady si můžeš pověsit kabát.'' Ukázala jsem na věšák u dveří a otočila se na Martina. Přikývl a mezi všechny mikiny pověsil černý kabát s knoflíky. Martin nesl něco v ruce, byla to flaška. ,,Co to neseš?'' Zastavila jsem se a on se mi zadíval do očí. ,,Ehm..Jo tohle...Mohla bys jí dát do mrazáku?'' Zeptal se nesměle a podal mi láhev vodky. Přikývla jsem a vzala láhev do ruky. Šla jsem směrem do kuchyně a on šel za mnou. ,,Tam se jde do obýváku.'' Ukázala jsem na vchod do obýváku a vodku jsem dala do posledního šuplíku v mrazáku.

Šla jsem za nimi do obýváku. ,,Hele za chvíli přijde Tomáš.'' Řekla Eliška a šla do kuchyně. ,,Máte vůbec něco dobrého?'' Ptala se mě, když byla skoro v kuchyni. Nestačila jsem jí odpovědět a už se vracela do obývacího pokoje s plnou náručí. Všechny věci, které donesla z kuchyně poházela na stůl a posadila se. Stála jsem mezi křeslem a stolem a Eliška mě neustále sledovala. ,,Tak si sedni!'' Zvýšila hlas, vstala z křesla a strčila mě na Martina. ,,Promiň.'' Omluvila jsem se a sedla jsem si vedle něj. ,,V pohodě.'' Pronesl a položil mi ruku na stehno. Jeho ruku jsem položila vedle mé nohy a Eliška nahodila nechápavý výraz. ,,Hele to bude Tomáš.'' Zvedala se Eliška, když zazněl zvonek. Nechala mě tam samotnou. Samotnou s Martinem. Chvíli jsme tam seděli v tichu, až se vrátila Eliška s Tomášem a skupinou dalších lidí. ,,Čau.'' Pozdravil nás Tomáš a s Eliškou se před námi začali líbat. Ostatní pro mě a nejspíš i pro Elišku s Martinem neznámí lidé na nás jen tupě zírali. ,,Vyndala bych tu vodku. Lilly pojď se mnou.'' Zatáhla mě za ruku do kuchyně.

,,El moje máma se může kdykoliv vrátit.'' Vysvětlovala jsem. ,,Tak jí zavolej a schválně se jí zeptej, kde vůbec je.'' Podala mi můj telefon z její kapsy. Přimhouřila jsem oči a zavolala mamce. Náš hovor chvíli trval. Položila jsem to a telefon si hodila do kapsy. ,,Nesnáším tě.'' Řekla jsem Elišce, když jsem se dozvěděla, že mamce zavolala za mě. ,,Tak co ses dozvěděla?'' Ptala se mě a dělala, že nic neví. ,,Nedělej, že nevíš.'' Odbyla jsem jí a vytáhla panáky z police. ,,No tak se uklidni. Máti ti přijede až zítra, takže máme čas pařit!'' Popadla vodku a šla za ostatními. Nadechla jsem se, vydechla jsem a s falešným úsměvem jsem se tam vydala taky. Na stůl jsem položila panáky a čekala na nalití. Všichni jsme kopli vodku do sebe. ,,Vážně myslíte, že jedna lahev bude stačit?'' Zeptal se Martin a Tom přikývl. Kopla jsem do sebe dalšího panáka a posadila se Martinovi na klín. Nastávající hodiny byly prolity alkoholem a oživeny hudbou a tancem. Seznámili jsme se spoustou nových lidí, ale i přes všechny ty lidi kolem jsem si stále všímala jen Martina. Já i Martin jsme postávali okolo hloučku lidí. ,,Nepůjdeme ven?'' Zeptal se přiopilím tónem hlasu a chytl mou levou ruku. Na nic nečekal a táhl mě za sebou.

Sedli jsme si na malou zahrádku do trávy a sledovali noční oblohu. ,,Vidíš ty hvězdy?'' Zeptal se mě potichu. Přikývla jsem. On mou hlavu natočil levou rukou k němu. Začal se přibližovat. ,,Měli by jsme jít pro další flašku.'' Uhnula jsem mu, když ode mě byl pár centimetrů. ,,Jo.'' Souhlasil a pomohl mi se zvednout. ,,A kde chceš tu flašku sebrat?'' Zeptal se trochu naštvaně a nadzvedl obočí. ,,Za rohem je večerka.'' Odpověděla jsem a chytla ho za ruku.

,,250,- poprosím.'' Řekl muž vietnamské národnosti a u toho mi podával 2 lahve alkoholu. Zaplatila jsem a šla za Martinem, který čekal venku. Vyšla jsem a viděla ho opřeného o výlohu večerky. ,,On ti to fakt prodal?'' Ptal se udiveně a já se pousmála. ,,Počkat, počkat, počkat...Tobě už je osmnáct?'' Zeptal se a já se musela zasmát. ,,Vážně jsi ještě nepřišel na to, že ve večerce ti prodají všechno i bez občanky?'' Divila jsem se a on zakroutil hlavou. ,,A ne, je mi sedmnáct.'' Odpověděla jsem na jeho otázku. ,,Proč dvě?'' Zeptal se mě, když viděl dvě lahve vodky. ,,Něco na cestu zpátky?'' Pobídla jsem ho, když jsem otvírala lahev. ,,Vždyť je to...'' Chtěl něco říct, ale já ho utišila polibkem. ,,Kousek? Vím, ale napij se.'' Vnutila jsem mu vodku a čekala jsem. Napil se a my mohli jít.

,,Kdy se vrátí tvoje máma?'' Zeptal se mě. ,,Až zítra večer.'' Odpověděla jsem. Procházeli jsme tmavou uličkou, která byla špinavá vážně všude, ale pokud se chci dostat domů, musím jí projít. ,,A stihneš to uklidit?'' Ptal se starostlivě a já jen přikývla. Šli jsme tiše v uličce nasvícené lampou se spoustou nepříjemných stínů. ,,Tak jsme tady.'' Otevřela jsem vchodové dveře a pustila ho dál. Všude po bytě zněli různé žánry písniček. ,,Počkej tady.'' Řekla jsem Martinovi a on se posadil na schody do prvního patra. Já se proplížila do kuchyně, kde jsem postavila na stůl vodku a vrátila se rychle k Martinovi. ,,Nepůjdeme nahoru?'' Zeptala jsem se a on se zvedl. V ruce stále držel láhev s průhledným alkoholem. Šli jsme do mého pokoje. 'Na Vadima už jsi zapomněla nebo co?' Ptalo se mě mé svědomí, ale já ho snažila ignorovat.

,,Tak vítej u mě v pokoji.'' Přivítala jsem ho, když jsem otevřela dveře. ,,Máš to tu pěkný.'' Pochválil můj pokoj a posadil se na mou postel. Já se pousmála a zavřela dveře. Láhev opět otevřel a napil se. ,,Co si o mně myslíš?'' Zeptal se mě. ,,Jsi pěknej, zatím milej a líbíš se mi.'' Odpověděla jsem mu a napila se. Chvíli jsme seděli v tichu, ale já se musela zeptat. ,,A co si ty myslíš o mně?'' Zeptala jsem se nesměle. Usmál se a vtiskl mi na rty vášnivý polibek. ,,Jsi jedinečná.'' Zašeptal a já ho znovu začala líbat. Věděla jsem, že je to špatně, ale nemohla jsem si pomoct. Pomáhal mi k tomu i alkohol, ale Martin se mi opravdu líbil.