Jsi to ty?

9. část

,,Ah...Obchoďáku! Jak jsi mi chyběl.'' První věta Elišky, když vstoupila do obchodního domu. Jen jsem se snažila vypadat tak, že to beru úplně stejně, i když to vůbec nebyla pravda. ,,kafe nebo oblečení?'' Zeptala se mě, když jsem sledovala desítky přemalovaných holek, které kolem mě procházely. Eliščina ruka mi párkrát zamávala před obličejem. ,,Jo...'' Odmlčela jsem. ,,Někam se posadit půjdu ráda.'' Dokončila jsem a Eliška mě vedla ke kavárně po mém levém boku. Šla jsem hned za ní.

Posadili jsme se do rohu. Ostatně jako vždy. Vždy sedíme v rohu, ať je to kavárna námi často navštěvovaná nebo ne. Sedli jsme si, mikiny jsme si přehodily o opěradlo a Eliška si vytáhla cigaretu. Nechápavě jsem se na ní podívala a ona jen z kapsy vyndala zapalovač. Sledovala jsem každý její pohyb. Od prasknutí mentolové kuličky, až po zapálení a vtáhnutí cigarety. ,,Co to sakra děláš?'' Nechápala jsem. Podívala se na mě, následně zaklonila hlavu dozadu a začala vyfoukávat kouřové kroužky. Když jí už nezbyl dým v ústech podívala se na mě. ,,Chceš snad taky?'' Usmála se a podávala mi cigaretu sevřenou mezi ukazováčkem a prostředníčkem. ,,Ne.'' Hned jsem odmítla a ona jen pohodila ramenem a poklepala cigaretou nad popelníkem uprostřed stolu. Dokud nedokouřila cigaretu byli jsme zticha. Zabavila jsem se tím, že jsem na ní nenávistně zírala a ona si to užívala. Užívala si to, jak moc ''IN'' se cítí. Típla cigaretu do bílého popelníku a opřela se lokty o stolek. ,,Nechceš nám už objednat?'' Zeptala se arogantně. Jen jsem si povzdechla a Eliška vstala. Chvíli jsem seděla sama a myslela si, že už se nevrátí, ale asi po minutě se vracela i se servírkou. ,,Omlouvám se máme narváno.'' Omluvila se a já se na to rozhlédla kolem. Byly zaplněné pouze dva stoly a ten náš. Jen jsem přikývla. ,,Tak co si dáte?'' Zeptala se. ,,Jemně perlivou vodu, děkuju. '' Objednala jsem si pro sebe. ,,Dvakrát.'' Dokončila naší objednávku Eliška. ,,Pořád se na mě za tu párty zlobíš?'' Zeptala se Eliška a servírka nám nesla dvě vody. Počkala jsem až vody položí a odejde. Vodu nám nalila do půlky skleničky (Jako to dělají snad všude) a odešla.

Pousmála jsem se. ,,Za tu párty?! Vážně si myslíš, že za tu párty? Chvíli jsem byla naštvaná kvůli ní, ale pak sis to posrala tím cígem. Jak dlouho?'' Vybouchla jsem a Eliška mě jen udiveně sledovala. ,,Co jak dlouho?'' Zeptala se potichu. ,,Jak dlouho kouříš?'' Řekla jsem trochu klidněji. ,,Od tý doby, co jsem s Tomem.'' Odpověděla. ,,Proč? Připadáš si takhle líp nebo co?'' Eliška sklopila hlavu. ,,Ne...'' Odpověděla a její hlas se třepal. Třepal se tak, jako vždy, když přišla s tím co se děje u ní doma. ,,Promiň.'' Omluvila se a napila se vody. Nic jsem neřekla a napila se taky. Dopili jsme, zaplatili a odešli.

,,Jak dlouho tady hodláš být?'' Zeptala jsem se. Eliška neodpověděla a zašla do HM. ,,Tak fajn...'' Šla jsem rovnou za ní. ,,Co si chceš koupit?'' Podívala jsem se na ní. ,,Mikinu.'' Odpověděla jedním slovem a prohrabávala rozepínací mikiny s bílým zipem. Vytáhla šedou mikinu s bílým zipem a bílými šňůrkami. ,,Co tahle?'' Zeptala se a já jen přikývla. Jednu si tedy vzala s sebou do kabinky. Zašla do kabinky, pověsila mikinu a znovu odhrnula závěs. ,,Myslím, že by se k tomu hodili světlý kalhoty.'' Z kabinky se hrnula k regálu s džíny. Vybrala si světlé kalhoty s potrhanými koleny. ,,Teď mám vše.'' Zašla zpět do kabinky. Mezitím co jsem já seděla před zrcadlem ona se oblékala. Seděla jsem na černém, koženém křesle před zrcadlem. Nikdy jsem se neprohlížela ráda. Sledovala jsem mé zelené oči s řasami, které vypadají jako umělé. Sjela jsem pohledem na svůj nos. Můj nos. Jediná část mého obličeje, kterou ze srdce nenávidím. Na mém poměrně kulatém obličeji se vyjímá. Je malý a pokrytý pihami. Pihy. Mám jich spoustu, ale nevadí mi. Táhnou se od levé tváře, přes nos na pravou tvář. Pak je tu má pusa. Narůžovělá a má tvar jako každé druhé holky. Nejradši na sobě mám mé vlasy. Dlouhé, světle hnědé do půlky zad. Ráda se o ně starám, proto je mám tak hebké. Moje matka říká, že je mám po ní. No...Neřekla bych. Ona má blonďaté, prořídlé vlasy s roztřepenými konečky. Znovu jsem se zadívala na své oči. Zelené, lesklé a veliké. Nedovolí mi lhát. Což je dobře. Nenávidím lhaní.

,,Co se tak pozoruješ?'' Vyšla Eliška se mi ukázat. Nadechla jsem se a upřela můj zrak na ní. ,,Jo. Je to dobrý. Mezi kamarády dobrý.'' Odpověděla jsem jí po pravdě a ona se zle podívala. ,,Proč se pozoruješ?'' Zeptala se Eliška a rozpustila její černo černé vlasy z drdolu. Podívala se na mě modrýma očima a já nevěděla co odpovědět. ,,Lilly.'' Oslovila mě a já na sucho polkla. ,,Jsi nádherná.'' Řekla a obě jsme se usmáli. ,,No nic! Já to ze sebe půjdu sundat a půjdeme.'' Vrátila se do kabinky a během pěti minut byla venku s novým oblečením v ruce. ,,Než to zaplatíš, počkám venku.'' Informovala jsem jí a vyšla jsem z HM. Přímo před vchodem bylo místo na sezení, v podobě dvou laviček. Na jednu z nich jsem se posadila a pozorovala lidi. ,,Sakra!'' Řekla jsem potichu, když jsem viděla Vadima. Eliška vyšla z obchodu a přisedla si ke mně. ,,Tak kam pů-''. ,,Schovej mě.'' Nenechala jsem jí domluvit. ,,Proč?'' Nechápala a já nenápadně ukázala prstem na Vadima. Eliška jen vyvalila oči a široce se usmála. Zvedla se a šla směrem k Vadimovi. ,,Proč jsem jí to říkala?'' Ptala jsem se sama sebe potichu. Eliška se vracela i s Vadimem. Srdce se mi zrychlovalo a já se chtěla zvednout a odejít. ,,To je náhoda, že jsme se tu potkali!'' Pronesla Eliška a usadila Vadima vedle mě. Oba jsme jen ''nadšeně'' kývli hlavou a podívali se na sebe. Oči mu krásně svítily a měl ten jeho krásný úsměv. ,,Zvedáme se a jdeme někam, ne?'' Zvedala mě Eliška a Vadim se zvedal hned za mnou. ,,Hele já musím jít.'' Řekl Vadim a Eliška mu to chtěla rozmluvit. ,,Ale...''. ,,My to chápeme.'' Opět jsem jí nenechala domluvit a usmála jsem se na něj. Úsměv mi opětoval a pomalu odešel.

,,Stejně nechápu proč jsi to udělala.'' Řekla Eliška, když jsme stáli před obchodním domem a ona si zapalovala cigaretu. ,,Protože to nebylo v plánu. A možná neměl čas, a ani náladu se s námi bavit.'' Pronesla jsem otráveně. Začal mi zvonit telefon a Eliška se na mě jen dívala. ,,Ty to nezvedneš?'' Vydechla kouř a já jen přimhouřila oči a sáhla do kabelky pro telefon. ,,Mami?'' Řekla jsem do telefonu bez pozdravu. ,,Ahoj. Už jsem v Praze, jsi doma?'' Zeptala se mamka. ,,Ne, mohla bys pro mě dojet na Čerňák?'' Zeptala jsem se mamky a ona si na to jen povzdechla. ,,No...Dobře.'' Položila mi telefon. ,,Mamka pro nás přijede.'' Potěšila jsem Elišku, mezitím co típala cigaretu. ,,Super! Dneska u tebe spím.'' Informovala mě a já přikývla na souhlas. Chvíli jsme postávali před centrem, než po čtvrt hodině přijela mamka. ,,Ahoj.'' Otevřela jsem dveře u spolujezdce a posadila se dopředu. ,,Ahoj Lucy.'' Pozdravila mojí mamku Eliška a posadila se za mě. Mamka se na mě jen podívala a já se pousmála. ,,Tak co jste tady dělali?'' Zeptala se mamka a vyjela. ,,Nakupovali?'' Řekla Eliška a mamka zmlkla. ,,Doufám, že jsi aspoň uklidila.'' Řekla mamka, když jsme zastavili na červené. ,,Neboj.'' Uklidnila jsem jí a v hlavě si přemítala tu párty.

,,Tak jsme doma. Konečně...'' Řekla mamka a parkovala mezi pár dalších aut sousedů. Otevřela jsem vchodové dveře a podržela je pro Elišku. Obě jsme se zuli a já ještě rychle proběhla spodní patro domu. ,,Dobrý. Všude je uklizeno.'' Pošeptala jsem Elišce a ona se usmála. ,,Dobrý. Pojď do pokoje.'' Zatáhla mě za ruku. Šla jsem poslušně za ní, jako kdyby jsem byla na návštěvě a ne doma. Otevřela dveře a složila se na postel. ,,Nechceš mu zavolat?'' Zeptala se mě a sledovala strop. ,,Ne.'' Odpověděla jsem a ona nadzvedla hlavu. ,,Proč?'' Ptala se dál. ,,Protože nejsem ty. Nepotřebuju vědět co právě dělá a nebudu mu volat, když jsi tady ty.'' Odpověděla jsem jí a hned na to jsme seděli v tichu. Ona byla uražená a já na ní naštvaná. Eliška už mi vážně začíná lézt na nervy.  

-------------------------------------------
Další část je tady !! :3 
Co na ní říkáte ? :)