Občas stačí jedna věta,která vám změní život
...Možná mě nepochopíš,ale já nepotřebuji,aby si mě chápal potřebuji se jen svěřit. Potřebuji vědět, že tam někde je někdo kdo mi porozumí a pochopí mě. Cítím se strašně divně. Mám pocit, že mi život ut...
Za poslední tří dny se toho nic moc nového nestalo. Stále chodím do školy a snažím se žít normální středoškolský život. Nejde to zrovna nejlíp, protože mě máma pořád hlídá. Má o mě větší strach než kdy jindy.
,,Cink." Čapnu do ruky mobil a přečtu si zprávu. Ahoj Beth, Emilly říkala, že jsi dostala čtyřnohýho kámoše, tak nechceš se jít projít ?,, Mami ? Můžu jít prosím ven s Thomasem vezmu sebou i Toma." řeknu hlasem plným očekávání.,, Jo jen jdi a v kolik se vrátíš ? A opravdu se ten pes musí jmenovat jako tvůj kámoš ? Mám v nich zmatek.!" křičí ze zdola.,,Jo musí!" vyprsknu. ,,A do tmy jsem doma."
Tak za půl hoďky v parku ? odešlu svoji odpověď. ,,Cink" ..odemknu mobil. Budu tam, čtu si sama pro sebe. Rychlostí blesku se přesunu do koupelny a začnu se malovat. Jako vždycky make-up, pudr, řasenka...Přemýšlím jestli si udělat i linky. Beth neblbni jdeš jen ven, říká hlas v mé hlavě a tak je mé rozhodnutí jasné. Běžím ke skříni, kde strávím asi 15 minu přemýšlením co si vezmu na sebe. ,,Arghh..Já nemám nic na sebe." Kouknu na hodiny...,,Sakra..to už je tolik ?!" vytáhnu černé kalhoty a černé tričko a běžím dolů. ,, Čau mami,do tmy jsem tu !" vykřiknu. Vezmu si zelený kabát a hnědé boty. ,,Tome pojď sem, jdeme na procházku." Tom za mnou přilítne a začne vrtět ocáskem. Připnu mu obojek a vodítko a vylítnu ven.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Promiň..sekla jsem se u skříně." vyhrknu udýchaně..,,V pohodě hádám,že jsi zase neměla co na sebe." řekne pobaveně. ,,Thomasi ! Todle není vtipný." snažím se to říct naštvaně,ale moc se mi to nepovedlo.,,No tak Beth, nesnaž se. Nejde ti to ! Tvoje očka tě vždycky prozradí." řekne s úsměvem. Najednou jeho oči spadnou k tomu chlupatýmu stvoření co okolo mě pobíhá.,, Ježíš, ten je rozkošnej." zapiští jak malá holka a začne ho drbat za ušima. ,,Jak se vlastně jmenuje ?" vyzvídá. ,,Jako ty." špitnu.
Už se spolu bavíme skoro 2 hodiny, ale mě v hlavě furt zní to co mi řekla Em. ,,Musíš mu to říct Bethany." říká hlas Emilly v mé hlavě.,,Ehm Tome..víš já ti musím něco říct." chystal se něco říct, ale já ho přerušila. ,,Teď nech ty mluvit mě ano?" řeknu s prosbou v hlase. Nechápavě na mě kouká jeho krásnýma modro-šedýma očima a kývne. ,,Dobře ..ještě mi slib, že mě nebudeš litovat. Budeš se se mnou dál normálně bavit...Slibuješ?" upřeně se mu zahledím do očí. A on se zahledí do těch mých a opět jen mlčky kývne a dál mi naslouchá. ,,Fajn..Víš jak jsem chyběla pár dní ve škole a nebylo mi dobře....Nejsem úplně zdravá jak se zdá a z očí se mi začnou drát slzy. Rychle začnu mrkat, abych je zahnala zpět, ale jedna neposedná slza mi začne stékat po tváři. Víš mám nádor v hlavě a zabijí mě to. Nevím kolik času mi přesně zbývá, ale víc jak rok to nebude." dokončím svůj proslov a z oči mi vytryskne proud slz.Obejme mě a začne mi šeptat do ucha:,,Emily já o tebe nemůžu přijít. Už jsem přišel o Megan..Nemůžu přijít i o tebe." na konci se mu hlas zlomí a pořádně si mě jeho obříma rukama přitáhne. Po chvilce se od něj odtáhnu a kouknu na něj...,,Ty brečíš !" řeknu. ,,Ne to se ti jen zdá.. Nebrečím !" a otře si obličej do mikiny. ,,Kluci přece nikdy nebrečí!" řekne sebevědomě.
Byl to nádherný okamžik. Cítila jsem se v bezpečí. Bohužel však i ty nejkrásnější okamžiky jednou skončí. Začalo se stmívat a tak jsme se vydali ke mě domů. Doprovodil mě až ke dveřím. ,,Drž se Bethany." řekl a otočil se a zamířil k sobě domů. Stála jsem tam mlčky asi ještě deset minut a pozorovala jak se ztrácí v dáli.
Už to ví. Odešlu zprávu Emilly nasadím si sluchátka a vydám se do říše snů.
A máme tu další kapitolu. Vím,že je to po strašně dlouhé době, ale budu se snažit vydávat minimálně 1 týdně !
