365 DNÍ

34. den

,, S kým si to píšeš?"  koukne na mě zvídavě Emily. ,,Ale s nikým." zalžu a dál odepisuji Nickovi. ,,Hele! Kdyby sis s nikým nepsala neculíš se do toho mobilu jak debil." řekne Emily a koukne mi do mobilu. ,, Víš co neřeš to jo." prsknu na ni a odejdu. Nemám ráda, když se pořád takhle vyptává, je to přeci moje věc. Taky nemusí hned všechno vědět. Jdu po chodbě, vlastně ani sama nevím kam a koukám s úsměvem do mobilu. Zahnu do školního bufetu, protože začnu mít hlad, když do někoho narazím. ,, Kam se sereš Collinsová?" řekne mi povědomý hlas, ale nechce se mi věřit, že by to byl on. ,,Tome?" řeknu zoufale. ,,No co chceš?"odsekne.  Nevěřím svým očím. Stojí tam Thomas společně s Joshem, Mandy a Melanie. Rychle seberu batoh, který mi upadl a běžím do třídy. ,,Em?!" křičím skrz slzy. ,,Co se stalo?" přiběhne Emily. Viděla jsem Thomase společně s Mandy, Melanie a hlavně Joshem. Bojím se aby mu to neřekl." ,,To bude dobrý Beth. Já si s ním zkusím promluvit." řekne klidně Emily a pořádně mě obejme.,,A co když mu to řekne? Thomas mi udělá ze života peklo. Roznese se to po celý škole." ,,Beth, podívej se na mě. Ty za to nemůžeš. Zneužil tě.",,Já vím, ale tohle Thomas nikdy nepochopí." řeknu sešle.,,Netrap se tím bude to v pohodě jo? Byla si mimo a Josh to moc dobře věděl. A už to jsou dva roky zpět. To snad nechá být ne ?" řekne Em už trošku naštvaně. ,,Asi jo."

Po škole jsem přišla domů vytáhla legíny a volné bíle tričko, obula si kecky a šla si zaběhat. Potřebuji si vyvětrat hlavu. Miluji ten pocit svobody při běhu. Doběhnu do parku kde si na chvilku sednu na lavičku a poslouchám písničky.(Lord Huron- The night we met)

  When the night was full of terror
And your eyes were filled with tears
When you had not touched me yet
Oh take me back to the night we met <3 

,,Beth?" vyruší mě nějaký has z mých myšlenek. Myšlenek, které byly plné Joshe a té noci. A pak Nicka. Zase jsme se pěkně dlouho neviděli. Měl nějakou zakázku a on potřeboval peníze. Bylo toho moc, ale za dobrý prachy. Nebo aspoň tohle mi řekl. 

,,Beth?!"ozve se znovu ten hlas. ,,Ano?" ozvu se a vytrhnu si sluchátka z uší. ,,Nicku!" zapištím a vrhnu se na něj. ,,Pozor, mám na krku foťák." zakřičí, když vidí jak se za ním běžím. ,,Copak tady děláš?" řeknu a lehce ho obejmu. ,,Hele fotím. Zkouším jednu soutěž. Výhra je asi 50 tisíc korun a to by se fakt hodilo." říká zasněně. ,,A jaký máš téma?",, První kolo je libovolný, tak jsem si řekl, že půjdu do parku a zkusím něco nafotit." ,, A povedlo se ti něco?" zeptám se a chytnu ho za ruku. ,, Moc ne. Nic není originální. Nechceš se jít projít?",, Jo jasně. Jen bych se skočila domů osprchovat a převlíknout." odpovím s úsměvem.,, Jo jasně. Tak jdeme."

Asi za 30 minut jsme došli ke mě domů.,,Chceš jít dál nebo počkáš tady?"zeptám se. ,,Počkám venku."odpoví.

Nickův pohled 

Sedím venku a prohlížím si fotky, které jsem nafotil. Nejsou zase tak špatný, ale chybí jim kouzlo.  Najedu na fotku, kterou jsem vyfotil tak před dvěma roky. Přesně si to pamatuji. Byl první sníh a já jsem šel ven fotit. Viděl jsem tam jednu holku. Byla tam s Joshem. Nevím jestli byli spolu nebo byli kamarádi, ale házeli po sobě sníh a strašně se smála.  Tak jsem se ji snažil vyfotit a jedna fotka se fakt povedla. Byla krásná a měla kouzlo, proto jsem ji nesmazal.,,Beth mám nápad!" říkám, když přijde. ,,Povídej" řekne s úsměvem. ,,Hele před nějakou dobu v zimě jsem vyfotil jednu boží fotku. Jsi na ní ty. Ještě jsem tě neznal. Šel jsem do parku a chtěl jsem něco nafotit. Byla jsi tam ty a Josh. A já vyfotil tebe, když jste na sebe házeli sníh. Jsi na ní krásná a směješ se. 

Bethany pohled 

Přesně si ten den pamatuji. Bylo to krásný. Byla jsem šťastná a ještě jsem nevěděla, jak mě Josh zneužije. Když tu fotku vidím, chce se mi brečet.  Je opravdu krásná. Nejradši bych byla kdyby ji nikam neposílal, ale vím, že peníze opravdu potřebuje. ,,Jo můžeš ji poslat." odpovím a snažím se usmát. ,,Děkuju moc Beth." odpoví a obejme mě. ,,Tak se jdeme projít?" řeknu. ,,Jo jasně tak jdeme!" 

Zničeho nic mě strašně začala bolet hlava. Byla to hrozná bolest. ,,Nicku můžeme si na chvilku sednout?" špitnu.,, Jo jasně tamhle je lavička." odpoví. ,,Tak si sedneme chvilku tady na trávu prosím."opět  špitnu. ,,Jo jasně, jak chceš" odpoví a posadíme se na trávu. Je to strašná bolest. Mám pocit, že omdlím, ale ne teď, teď nemůžu jsem venku s Nickem. Ten nic neví. Sakra Bethany překonej to. Nejde to. Nezvládám to. Padám do neznáma. Už neslyším, nevím co se děje. Omdlela jsem? Umřela jsem? Co se stalo? Nevím..bojím se.

,,Bethany?! Sakra Beth prober se!" slyším Nickův hlas, ale strašně matně. Je okolo mě spousta lidí. Bliká zde modré světlo. Zavřu oči. Nemám sílu je mít otevřené. Cítím, jak někam jedu. Jsem strašně zmatená.

Nickův pohled:

Strašně se o ni bojím. Už týden leží v nemocnici a nemá sílu vnímat. Jsem u ní tak často jak to jde. Tak dlouho, jak to jde. Strašně mi chybí. Nikdo mi však nechce říct co se stalo. Prej nejsem rodinnej příslušník nebo co.,,Bethany. Prosím, prober se. Já tě tu potřebuju. Nechápu, co se stalo. Jen tak zničeho nic.Bojím se o tebe.

Je tu další část. Chtěla bych Vám všem moc poděkovat za krásné komentáře a překročení 9K přečtení! Je to neuvěřitelný <3