Sobota. Opět úklidový den. Co by beze mě otec dělal! Navíc, dnes budeme zakládat staré případy. To znamená vzít všechny důkazy a založit je do složek, které je třeba odvézt na stanici. Ač se to nezdá, tahle činnost mě baví. Jednou budu na tátově místě. Jednou budu taky bojovat proti zločinu. Když vše vezmu kolem a kolem, už jsem několik těžkých případů rozluštil. Ovšem, s pomocí mých přátel. Mé smečky. Co si bez nich počnu? No, snad už tu nebude tolik nadpřirozena. A, s veterinářem doktorem McCallem to bude hračka, ne?
Uklízel jsem a uklízel. Myšlenky se mi v hlavě až nepříjemně honily. Bylo toho dost na přemýšlení. Stále hloubám nad jménem mého nočního navštěvovatele. Kdo to jen může být? Snad právě Derek? Doufám v to, přeji si to. Dokonce a snad i moc. Vážně, nebylo by to super, chodit nebo alespoň spát s nejhezčím druhákem? No a co, že je mladší. Podle chování a těch smsek by mu nikdo méně nehádal. Vlastně ani já. Je přece jen tak namakanej a vypadá prostě starší.
*-*-*-*-*-*-*-*
,,Počkej. Dnes ne. Táta je doma." Zamručel jsem a vymanil se z jeho sevření, které mi zase umožnil.
,,Potřebuju tě. Budu tichý."
,,Ale já ne." Namítl jsem. Mé oči byly zas překryty páskou. Neviděl jsem co dělá, ale něco dělal.
,,Ani se nehni!" Vyčinil mi rázně, jako bych mu něco udělal a on mě chtěl trestat.
Ale, trest, který přišel se mi dost líbil.
Líbal mne a utišil každý sten ve svých vlastních ústech. Chvíli mě jen držel za líci a líbal, mně to samozřejmě nestačilo. Přišel jsem k němu blíž, natiskl se na jeho tělo. Jednou rukou jsem ho objal, druhou, a to jsem si dost věřil, jsem mu zajel rukou pod látku, jenž chránila vršek jeho těla před chladem a taky přede mnou. A to se mi nelíbilo.
Prsty jsem kontroloval, jak vypadá jeho břicho, až mi z toho unikl velmi intenzivní sten. A on ho pojmul do svých rtů, tak jako každý další. Takhle jsme se ještě nelíbali. Já se ho mohl dotýkat.
Tiše zavrčel a chytil mou ruku. Zvedl mi ji nad hlavu a tu druhou s ní. Copak mě hodlá držet od jeho těla dál navěky? Jsem taky jenom puberťák!
,,Hnn." Trochu naštvaně a neochotně jsem opustil i ty jeho rty, které se zdály lačné po mým méně a méně.
,,Měl bych odejít..." Šeptal ku mně. Ale, víc než obyčejná oznamovací věta se mi to zdálo spíš jako otázka. Ptal se mě, či sám sebe?
,,Ne, prosím, neodcházej." Zašustil můj hlas k němu. Vím, že se s ním chci vyspat. Je mi jedno, že budu muset mít celou zakryté oči. Je mi to jedno, protože vím, kdo to je. Jsem si tím už vážně jistý. Kdo jiný by to byl?
,,Dereku, prosím, neodcházej." Ujelo mi. Ale, co už? Je to Derek!
Náhle se zastavil a pak už jsem cítil jen, jak mi sundává pásku, která mi zakrývala výhled. Pomalu jsem otevřel oči...
Ahoj, jelikož právě nemám doma net a hvězdičky, no nějak se nerojí a jsem neustále žádána, abych už dala další kapitolu, tak posunuji hranici 150 hvězdiček do další kapitoly, kde už to vážně váááážně musíte dát, protože v té se konečně dozvíte, kdo je úchyl.
Takže: vaše výzva pro další kapitolu je: 1000 shlédnutí a 150 hvězdiček dohromady.
Komentujte, nebo mě klidně osobně kontaktujte, jste-li opravdu zvědaví ;)
Dále chci říci, že další kapitolou nekončíme. Hodlám Stilese, Úchyla i všechny ostatní z BH pořádně potrápit a to nejen těmi záhadnými pastmi ;)
Do 17.1.2017 nebudu psát další kapitoly (nachystány jsou až do 26 ;)
Jinak doufám, že si užíváte novou (a bohužel poslední :'() sérii tw tak, jako já ;)
Úspěchy:
9.1.2017-900 shlédnutí...#437 v kat. ff
10.1.2017-950 shlédnutí
ČTEŠ
Heart Trap || STEREK (Teen Wolf CZ ff)
FanfictionZdárek! Probíhá editace příběhu, přečtu si ho znovu pro sebe a opravím v něm chyby :) teď už jsem přece jen dospělá a moje práce si zaslouží dospělý vzhled Beacon Hills. Poklidné městečko plné nadpřirozena a všech možných dalších šíleností. Vhodné p...
