Dívka jménem Goo Sung se přestěhuje do Koree, přesně do Seoulu kde potká dva kluky Jimina a Jeona. Po tom co se seznámí se začnou dít ty nejrůznější věci.
Něco jsem pevně svírala. Otevřela jsem oči. Bylo to Jiminovo tričko. Objímal mě. "Ji...mi..." pohladil mě po vlasech. "Bude to dobrý Goo." víc jsem se na něho natiskla. "C-co se to děje?" objímala jsem ho. Stále. "Nevim zlato. Je to divné." přikývla jsem. Koukla jsem mu do očí. Pohladil mě po tváří. "Neboj se. Od teď tě budu chránit. Všude." pousmála jsem se. Políbil mě. "Kolik je hodin?" zeptala jsem se když jsme se od sebe dotáhli. Koukl na hodinky. "11:25. Pročpak?" vstala jsem. "Musím za Sarang." oblékla jsem se a ještě jednou políbila Jimina ležícího v posteli. Když jsem vycházela z pokoje potkala jsem Jeona. Hned jsem ho objala a vlepila mu pusu na líčko. "Ahoj ,Jeonku." začervenal se trochu a snažil se to schovat. "Ahoj ,Goo. Už je ti líp?" trošku jsem zesmutněla, ale pak jsem se znovu usmála. "Ano." chytla jsem ho za předloktí. Cukl sebou, když jsem ho chytla za levé předloktí. "Co se ti stalo?" začal schovávat ruku za záda. "Nic. Všechno je ok." koukla jsem se mu do očí. "Jeone. Proč ti nevěřím? Ukaž to a hned." ukázal mi ruku a vyhrnul rukáv. Měl ji obvázanou. "Co se ti stalo?" držela jsem mu ruku. "No já nešikovně spadl." oh spadl mi kámen ze srdce. "To jsem ráda, že nemáš něco horšího." znovu jsem ho objala. "Už musím jít. Ještě se uvidíme, pa." Z pohledu Jeona Zrovna jsem se blížil k Jiminovu pokoji. Někdo z něj vyšel. Byla to Goo. Když mě uviděla. Hned mě obejmula a dala mi pusu na líčko. Začal jsem se červenat. Snažil jsem se to zakrýt, ale asi už bylo pozdě všimla si toho. "Ahoj ,Jeonku." byla tak roztomilá. Přesto jsem si všiml, že ji včerejšek dost poznamenal. "Ahoj ,Goo. Už je ti líp?" zesmutněla, ale hned se znovu usmívala. "Ano." najednou mě chytla za předloktí. Ucukl jsem. Chytla mě za tu zašitou ránu ze včerejška. "Co se ti stalo?" začal jsem ruku schovávat. Nemůžu ji říct, že mě včera pořezala nějaká blbka. Měla by o mě strach a to nechci. "Nic. Všechno je ok." najednou se mi začala koukat do očí. "Jeone. Proč ti nevěřím? Ukaž to a hned." nezbaštila mi to. Ukázala jsem ji ruku v obvazu. Její obličej byl plný strachu. Musím to nějak zakecat. "No já nešikovně spadl." zbaštila mi to. Uf. "To jsem ráda, že nemáš něco horšího." usmál jsem se na ní. Najednou mě objala. "Už musím jít. Ještě se uvidíme, pa." zamával jsem ji. Pomalu jsem vešel dovnitř. "Jimii? Jsi tu?" ukázal abych přišel k němu. Byl jen v kalhotech.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohladil mě. "Potkal jsi Goo?" přikývl jsem. Vzal mi tvář do svých rukou. Přiblížil se k polibku. Někdo zazvonil. Zpět u Goo Přišla jsem k Sarang. Zaklepala jsem. Otevřela mi. "Ahoj ,Sarang. Chtěla bych se ti omluvit." bylo mi líto toho co jsem řekla a co jsem udělala. Pozvala mě dovnitř. "Sarang, kdo je to?" byl to Namjoon. Nahý Namjoon. "Eh... Doufám, že jsem vás nevyrušila." koukla jsem se na Sarang. Usmívala se. "Ne, Goo. To je v pohodě." taky jsem se usmála. "A co jsi vlastně potřebovala?" podívala se na mě. Sklopila jsem zrak. "Chci se ti omluvit za ten telefonát. Byla jsem na tebe hnusná." objala mě. V ten moment jsem pochopila, že pod tím Namjoonovým tričkem nema už žádný oblečení. Namjoon si všiml mého výrazu. "Překvapena?" usmíval se. "Ano." taky jsem se usmála. "Asi bych už měla jít." Sarang mě stále objímala. "Kam bys šla?" zeptala se me. Usmála jsem se. "Za Jiminem." Namjoon se znovu usmál. "Ten je teď s Jeonem." mrkl na mě. Nechápala jsem. Sarang mi vzala tvář do dlaní. Nahlas jsem polkla. Nevěděla jsem co se bude dít. "Víš oni spolu......."
Chcete vědět co spolu dělají? :3 v dalším díle se to dozvíte! <3 Jinak budu sem dávat další kapitoly obden :* Aneko <3
