Já jsem slavná,on je slavný[Marcus&Martinus] *DOKONČENO*

Kapitola 2

,,Vstáváme!"zatřásl mnou někdo a já v momentě otevřela oči.Dívala jsem se na tvář mojí matky.Pak jsem si najednou uvědomila,kde jsem a co je za den.

Vstala jsem a pobrala si své věci.Pak jsem následovala svoji rodinu ven z letadla.Pocítila jsem svěží vzduch,takový,jaký u nás v Česku nemáme.

Na rozdíl od Norska máme skoro každý týden smogové vyhlášení.A k tomu všemu s mojí rodinou bydlím na Ostravsku,které se označuje jako nejvíc znečištěné prostředí v ČR.

Jen tak stát a dýchat ten svěží vzduch bych dokázala opravdu dlouho.Bohužel,nebyl čas.Ze zadu do mě strčila Sára,ať si pohnu a já sešla dolů po kovových schodech.

Bylo příjemné jednou za čas vystoupit jako normální člověk.Bez zástupů fanoušků a novinářů.

Dlouho jsem se však neradovala.V momentě,kdy jsme vstoupili do hlavní haly,ozvalo se několik udivených a radostných výkřiků a už jsem se nemohla ani hnout.

Ne že bych své příznivce neměla ráda,koneckonců svoji práci dělám z části i kvůli nim,ale práva na osobní život by respektovat mohli.

Udělala jsem pár selfíček,rozdala několik podpisů a odpověděla na nejzajímavější dotazy.Pak jsem se omluvila,že už budu muset jít a po patnácti minutách se osvobodila.

,,Že tě to baví,"zakroutila hlavou mamka a nic víc už neříkala. Ne, že by byla nějak extra nadšená z mojí kariéry, ale co by mohla dělat?

***

,,Uf," vydechla jsem a skočila na pohodlnou postel. Zazvonil mi mobil. ,,To snad ne!" vykřikla jsem a natáhla se po krabičce vydávající nepříjemný zvuk. Otevřela jsem Messenger a přečetla si zprávu od Jessie:

Jessie:Čao, tak už jsi tam?

Já: Ahojky, jo jsem ;)

Jessie: No a?

Já: Příště letím do nějakého zapadákova, kde mě neznaj :o

Jessie: Jejda ;D

Já: Jo, 15 minut v háji, když jsem v hale na letišti podepisovala listy papíru a fotila se :ů

Jessie: Vendy, jsi hvězda, neříkej, že ti to vadí...

Já: Na dovči? JO!

Jessie: Se hned nerozčiluj

Já: Oki, jsem už v klidu

Jessie: Bezva

Já: Už se těšíš?

Jessie: Si piš ;D

Já: Nezapomněla jsi, kdy tito letí?

Jessie: Ne, v pátek v 13:20

Já: OKI, uznávám, jsi dobrá ;D

Jessie: Ale nebudeš beze mě nic podnikat, že ne?

Já: To by ani nešlo :") usmažila bys mě zaživa

Jessie: To jo:-D Hele promiň, už musím nebo mě máma zastřelí... Tak v pátek. Nezapomeň čekat na letišti!!!

Já: Neboj, na tebe nejde zapomenout...pa

Jessie: Ahoj...I love you ❤

Já: I love you too ❤

Na Jessiině statusu se objevilo offline a já odložila mobil na stolek. Už jsem se nomohla dočkat pátku. Jessiina mamka první měsíc letních prázdnin pracovala a Jessie by byla celý měsíc doma. Tak jsem ji zaplatila letenku s tím, že může do Norska přijet za námi.

Jediný problém byl, že ve škole končila později než já , i když jsme nejlepší kamarádky, do stejné školy nechodíme. Ale i to jsme vyřešily. Sice s námi neletěla soukromým letadlem a přiletí hromadnou dopravou, ale i tak to bude stát za to.

Někdo zaťukal na dveře.Otevřela jsem je a za nimi stála Sára.

,,Vendy, volá tě mamka, nějaká paní se jí snaží něco vysvětlit, ale ona prý houby rozumí."

Povzdychla jsem si. hrábla po mobile a užji následovala do jejich pokoje. Byla blbost obědnat těm čtyřem jeden pokoj a pro mě a pro Jessie další. Kdybych pronajala VIP apartmá pro šest osob, bylo by to lepší.

,,Tady jsi," otočila se na mě mamka , ,,ona mi tu vysvětluje nějaké "trisino a bulisono" a mě jde z toho hlava kolem."

Usmála jsem se a otočila na pokojskou.Vysvětlila jsem ji , že mamka nerozumí ani norsky ani anglicky, a že hlavním tlumočníkem jsem já.

,,Aha," pokývala hlavou dívka plus mínus o rok starší než já. Asi tu pracuje jako brigádnice. Měla jsem štěstí, že angličtinu ovládala a mohla jsem ji rozumět.

,,Co chtěla?" zeptala se mě mamka, když Anne( tak se jmenovala ) odešla. ,,Jestli chtěla, abychom něco koupily, tak to nemáme zájem, ani v nejmenším."

,,Mami," uklidnila jsem ji gestem ruky, ,,Anne vám jenom přišla říct, že dole se podává večeře."

,,Aha, " změnila z čista jasna výraz, ,, tak to se půjdeme najíst, ne?"

Protočila jsem panenky. No, tak tohle bude ještě těžký...