Já jsem slavná,on je slavný[Marcus&Martinus] *DOKONČENO*

Kapitola 11

Pohled Jessie:

Postavili jsme se na konec snad nekonečně fronty a chvíli mezi námi panovalo naprosté ticho.

,,Věděl jsem, že to tak skončí," pronesl nakonec Tinus.

Věděla jsem , co myslí, přesto jsem dělala nechápající.

,,Že ti dva spolu začnou chodit," ukázal bradou směrem, kde seděl čerstvě zamilovaný pár teenengerů. Moje nejlepší kámoška a jeho starší dvojník.

,,Věděl?" tohle mě bavilo čím dál tím víc.

,,Jasně, proč myslíš, že jsem je nechal, aby na tom ruském kole jeli v kabince sami?"

,,Ty jsi mi teda dohazovač," štouchla jsem do něj lehce.

,,A cos čekala? Marcus by se k tomu nikdy sám neodhodlal," snažil se ubránit svou čest.

Já jen pokrčila rameny a dělala, že mě mnohem víc zajímají moje boty.

,,Sakra, ta řada je snad nekonečná," zaklel a měřil si frontu lidí pohledem.

,,A ty se divíš?" podívala jsem se na něj. ,,Máš před sebou pěti metrovou mezeru, do ní se každý vkrade, aniž bys to zpozoroval."

,,Nemám čas pozorovat, jak velkou mezeru před sebou mám. Právě se soustřeďuji na něco mnohem krásnějšího a zajímavějšího."

,,Jo? To by mě teda zajímalo na co," povytáhla jsem obočí.