Mr. Bieber [Justin Bieber]

Goodbye Justin

Elis
Do krabice jsem naskládala poslední věci a sešla dolů, kde byla Maja, Ryan, Carol a moje mamka.
"Budeš nám chybět" objala mě Maja
"Budeme si furt skypovat"po tváři mi stekla slza
"Přijedem za tebou a budeš nám vyprávět" uchechtl se Ryan
"Jo, to je jasný.." usmála jsem se a nasedla do auta. Dala jsem si sluchátka do uší a vnímala jen písničku, která mi hrála v telefonu.. Ta od Justina, kterou složil mezitím co jsem byla v kómatu. Zničeně jsem sledovala naši cestu do New Yorku.
Před očima mi pomalu mizelo město, kde mam kamarády, kde jsem vyrůstala.. Hlavou mi lítali vzpomínky.. Na Jaye, na Chaze, Nika, Ryana, Maju, Christin... Po tvářích mi tekly vodopády slz a ja neměla sílu je zastavit. Zabrněl mi mobil.

Jay: Kdy odjíždíš?
Me: Už hodinu sedim v autě..
Jay: Co?! Ne! Chci tě u sebe..
Me: Sbohem Justine..

Začala jsem šíleně brečet a nemohla jsem přestat.. Měla jsem pocit úzkosti. I přes to, že mě týden před svatbou podvedl, i přes ty hádky.. Justinovi bych odpustila všechno, protože on jediný měl klíč od mého srdce
"El.." zašeptala má sestra Carol, která seděla vedle mě..
"Jsem v pohodě.." falešně jsem se usmála
"Nejsi.. Bolí tě to.." pohladila mě po rameni
"Už teď mi chybí.." řekla jsem a lehla jsem si jí do klína s pláčem
"Já vím.." pohladila mě po vlasech..Jeli jsme další 2 nebo 3 hodiny a jediný na co jsem dokázala myslet byl on..
"Tak, jsme tady" řekla mamka když zaparkovala před vilou. "Carol doneseš s Colinem věci do baráku, já půjdu Elis seznámit s firmou. Carol a Colin začali vynášet kufry a krabice, mezitim co mi se vydali do středu města. Koukla jsem na velký nadpis CELOSVĚTOVÁ FIRMA CAPOTINNY
"Dobrý den madam" pozdravil mě sympatický mladík max o 2 roky starší jak já "Jsem Maxmilián Down a jsem váš poradce a také asistent, provedu vás po celé firmě" mile se usmál
"Než se vydáme vstříc práci.. Tykej mi prosím" chci s nim vycházet dobře
"Dobře Elis, nejdřív tě vezmu za tvou sekretářkou" zasmál se a vedl mě do výtahu. Zmáčkl nejvyšší patro a pak do jedné místrosti, kde seděla starší paní
"Tak už jste tady" usmála se a stoupla si
"Bello, tohle je Elis Capotinny a budeš pracovat pro ní" řekl mile Max
"Velmi ráda vás poznávám děvenko, váš otec o vás hodně vyprávěl.. Byl by na vás pyšný" objala mě
"Také mě těší" usmala jsem se. S Maxem jsme prošli všech 47 pater a také všechny místnosti. Nechápu jak mohl otec tolik lidí zvládat, ale pozitivní je, že tu máme i vlastní jídelnu a podle Maxe tu vařej skvěle.
"Copak? Snad z toho nejsi vyděšená" poškádlil mě
"No trochu jsem, jak mám zvládnout tolik lidí?!" vyjekla jsem
"El klid, od toho tu jsem já, abych ti pomáhal" mrkl na mě
"Stejně je nemožný, abychom to všechno zvládli.." sedla jsem si do křesla v mé kanceláři
"Nechám tě tu se zabydlet, kdyby něco zmáčkni čudlík číslo 8" řekl a odešel
Na křesle jsem se otočila k velké prosklené stěně a koukala na noční New York.. Vzala jsem mobil a zavolala Maje.
"No konečně! Čekám celej den!" křikla
"Promiň, procházela jsem si mojí firmu.." uchechtla jsem se
"A jaký to tam je?" zeptala ae natěšeně
"Jo, je to tu moc pěkný, firma je obrovská a budeme bydlet ve vile.. Život jak z pohádky.." prohrábla jsem si vlasy
"Ale chybí ti.." dodala
"Vy všichni.." rukávem jsem si utřela slzu
"El tohle neni konec, začneš novej život, ale my tu pro tebe zůstaneme navždy.. Okay?" řekla rázně ale i starostlivě
"Okay, hele už musim, musím se tu zabydlet..pa.." típla jsem to a z krabice jsem si vyndala dvě fotky které jsem dala na stůl vedle notebooku, kterej jsem dostala od firmy. Na jedné fotce jsem byla s Majou, máme tam vyplazený jazyk.. A na druhé? Na druhé jsem s Justinem..
"Madam.. Teda Elis..Je tady tvoje limuzína, doveze tě domů" ozvalo se z repráčku
"Dobře, už jdu.." odpověděla jsem, zamkla pracovnu, rozloučila se s Bellou a šla dolů. Max mě doprovodil k limuzíně a já pak jela do vily.. Ne nikdy to tu nebudu brát jako domov..