Mr. Bieber [Justin Bieber]

Sorry..

Elis
Sedím doma a čekám. Čekám až se ve dveřích objeví. Už jsou to tři dny. Přemýšlí., jestli mu řeknu, že ho miluju. Přeci jenom.. Jel kvůli mě riskovat život..
"Justine?" zavolala jsem, když klaply dveře. Nic. "Jayi si tady?" pomalu jsem šla do chodby
"Justin tady neni.. Skočil mi na ten trik s tou zprávou, jen jsem ho chtěl dostat pryč" zašeptal mi do ucha
"Co odemně chceš?" zeptala jsem se a snažila se být v klidu
"Aby si semnou odjela. Ušetříš tak život bratra, matky a Justina" usmál se
"A Carol? Co si s ní udělal?!" vyjela jsem po něm
"Tvoje sestra byla stejně paličatá jako ty. Nechtěl jsem jí ublížit. Jenže ona se furt snažila utéct.." sedl jsi na židli
"Ty jsi ji..." zlomil se mi hlas
"Jo. Zabil jsem ji." koukl se mi do očí. Vše okolo mě se zastavilo a já vnímala jen slzy a bolest. Do baráku vlítl Justin, ale vše bylo jako spomalené. Viděla jsem okolo sebe lítat kulky, ale ani jsem se nehla. Zatmělo se mi před očima
Nikolas
Byla v šoku, nedivím se. Mezi tím, co Bieber s jejim bratrem se schovali za pult, čapl jsem El do náruče a odnesl k autu.
"Kde to sem?" zeptala se, když se po 4 hodinách probudila
"Omdlela jsi..Už je dobře, neboj" objal jsem jí
"Měla jsem zlý sen.." řekla
"Jaký?" pohladil jsem ji po  tváři
"Chtěl si se mnou utéct, ale já utekla s Justinem.. Zabil si Carol.." začala brečet. Nemůžu jí říct, že je to pravda. Zničilo by jí to
"Byl to jen sen" dal jsem ji pusu na čelo a šel ji dolu udělat jídlo. Po půl hodině přišla dolu upravená a oblečená "Kam jdeš?!" vyjekl jsem
"No za Jayem. Určitě má strach" zasmála se
"Nikam nepůjdeš." sundal jsem ji bundu a zamkl
"Proč?" překvapeně na mě koukala
"Protože mě budeš poslouchat. Odedneška patříš mě. O Bieberovi nechci ani slyšet. Víš moc dobře, že jsem výbušný člověk." řekl jsem mile
"Nikolasi já prostě odcházím. Nebudeš mi rozkazovat!" začala na mě křičet
"A kam chceš jako jít?! Odsuď se k němu nedostaneš!" vyjel jsem po ní
"Kamkoliv. Hlavně daleko od tebe" prskla.To už jsem nevydržel a vlepil jí. Zaraženě na mě koukala, pak se rozeběhla nahoru
"Elis!" křikl jsem a rozeběhl se za ní. Byla rychlejší a zamkla se v pokoji "Elis promiň.. Nechtěl jsem tě praštit.." opřel jsem si čelo o dveře
"Jdi pryč.." slyšel jsem ubrečený hlas
"El ale přiznej, že já ti můžu nabídnout víc.. Já bych tě nikdy nepodvedl.. A už vubec ne před svatbou. Nechodil bych domů nalitej nebo zfetovanej.. Byla bys se mnou šťastná.." dokončil jsem ponolog a bylo ticho
"Chci, aby si mě nechal bejt.." řekla zoufale
"Nenechám, protože narozdíl od Justina tě miluju" povzdechl jsem si
Mám v plánu ji zmanipulovat, aby byla na mé straně. Takhle mu ublížím nejvíc. Vezmu mu to, na čem mu záleží. Sedl jsem si a opřel se o dveře "Elis já tě miluju, tak mi prosím otevři.." řekl jsem
"Zase mě praštíš" povzdechla si
"Nepraštim.." jsem rád, že se bojí, alspoň mi nebude utíkat "Jen odemně nesmíś odcházet.." dodal jsem
"Nechci tu bejt.." odpověděla
"Líp se nám bude mluvit z očí do očí" sám pro sebe jsem se uchechtl
"Nepustím tě sem. " řekla
"Tak až budeš mít hlad, přijď dolů.." lehl jsem si před dveře a usnul jsem. Když jsem se probudil, skláněla se nademnou
"Pojď do postele" usmála se
"A co v tý posteli chceš dělat?" šibalsky jsem se usmál
"Spát" odpověděla
"Nic jinýho?" ze zadu jsem ji objal
"Zatím ne" odsekla
"Smůla" začal jsem jí líbat na krku a pak jsem ji shodil na postel. Byla tak nádherná, když se bála.
"Niku přestaň prosím" zaprosila
"Shh.. Bude se ti to líbit" pohladil jsem ji po tváři
"Jsi bezcitný hovado" řekla a koukala mi hluboko do očí
"Já vím Elis, já vím" hladově jsem se vrhl na její rty i když bojovala statečně, bylo jí to k ničemu.. Fascinovalo mě jak se nepřestávala bránit. "Kotě tohle ti nepomůže" zamumlal jsem ji do krku
"Věřila jsem ti.." šeptla
"Mě můžeš věřit, ale když na tebe dostanu chuť, tak mě nezastavíš" políbil jsem jí