Mr. Bieber [Justin Bieber]

I promise

Elis
"Tak doufám, že to zvládnete.. Při nejhorším volejte.." řekl povzbudivě doktor a otevřel mi dveře do Justinova pokoje. Seděl tam na vozíčku s taškou v klíně. Beze slova jsem s ním jela k výtahu a pak k dodávce, ve které čekali kluci
"Dobrý.." pohladila jsem ho po rameni..
"Nech mě být.." zasyčel a odtáhl se
"Justine!" napomenul ho Wolden, který řídil. Sedíme v dodávce a jedeme domů z nemocnice. Justin vynervovanej, já nešťastná a kluci? Ty z toho taky nejsou nejšťastnější..
"Budeme mít teď pokoj dole ano?" začala jsem, když jsme vystoupili. Jay mlčel. "Jsem ráda že s tím souhlasíš" pronesla jsem ironicky. A vjela s ním do nových dveří. Všechno jsme tu museli předělat tak, aby tady mohl vozíčkář žít
"Stejně nemám na výběr" odsekl.
"Justine ona do hajzlu nemůže za to, že jsi na vozíčku tak na ní přestaň bejt hnusnej. Chceme ti pomoct. Vyhodili jsme miliony, jen abychom ti to tady přispůsobili. El s tebou byla každej den a ty ji to takhle oplácíš?! Přestaň!" vyjel po něm Nash. Justin se naštval a zajel do pokoje. Nashovi se nepravidelně zvedal hrudník a zatínal pěst
"Nemusel si mu to takhle vpálit.." povzdechla jsem si a sedla jsem si na křeslo
"El to že skončil tak jak skončil není tvoje vina. Neomlouvá ho to ani z toho, že je na tebe hnusnej" sedl si vedle kluků na gauč. Seděla jsem tam a pozoroval s klukama nějakou kriminálku. Jenže když to skončilo zvedla jsem se a pomalu se vydala do pokoje
"A nedá si říct a nedá.." slyšela jsem Mika. Prošla jsem dlouhou chodbou a položila ruku na kliku. Chvíli jsem váhala. Zhluboka jsem se nadechla a dveře otevřela. Spal. Pohladila jsem ho po tváři, na což se trochu zavrtěl
"El.." zašeptal a otevřel oči
"Jsem tady" chytla jsem ho za ruku
Promiň" chytl mou ruku a přiložil si ji k ústům, následně ji jemně políbil a pak jí Jen držel. Po chvilce usnul. Pozorovala jsem ho celou dobu.
"Elis!" začal sebou hrozně házet a po tvářích mu stékali slzy
"Jayi.. Klid.. V pohodě.." začala jsem ho hlásit po vlasech. Jenže furt sebou házel a křičel mé jméno "Kluci!" vyjekla jsem a všichni se sem seběhli
"Co se sakra děje?!" zeptal se Vyděšeně Wolden
"Woldene přines studenej obklad. Miku ty dojdi pro ty injekce co nám dali v nemocnici. Nashi pojď mi pomoct ho držet" řekla jsem rychle. Nash ho se mnou držel. Mike mu píchnul nějaký lék na doporučení doktora a když se Justin uklidnil, Wolden mu dal na čelo mokrý ručník
"Polib mě prosím.." vydechl když kluci odešli. Byl spocený a měl uslzené oči. Naklonila jsem se k němu a lehce ho políbila.
"Co se ti zdálo?" zeptala jsem se. Vím že bych neměla, ale prostě mě to zajímá
"Podvedla jsi mě s Nashem a pak jsi mě opustila.. Kvůli tomu, že jsem dopadl takhle. Nechtěla jsi se o mě starat. Nemohl jsem odejít a ty jsi mi to dávala každej den sežrat..Bolelo to" koukal na druhou stranu a dělal cokoliv, jen aby se mi nemusel podívat do očí
"Máš bujnou fantazii teda, to musím uznat" kývla jsem hlavou. Hodil po mě zabijáckej pohled "Justine, tohle se nestane.." lehla jsem si k němu a on mě majetnicky objal. Bylo to roztomilý.
"Nemůžu tě ani pořádně obejmout, uspokojit, nosit v náruči.. Nemůžu tě vozit na večeři.. Nemůžu s tebou blbnout v bazénu.. Nemůžeme spolu chodit běhat.. Prostě nic.." jeho hlas se zlomil. Chtělo se mi brečet při vzpomínce na ty krásné časy
"Zůstanu s tebou na vždy!" podívala jsem se mu do očí a na hrudi jsem mu kreslila různé obrazce
"Slibuješ?" zašeptal a pohladil mě pi tváři
"Slibuju" přisála jsem se mu na rty. Pak jsme se kvůli nedostatku kyslíku odtáhli
"Stejně bych tě nejradši ohnul" zamrmlal. Začala jsem se smát a on po chvilce taky. Nezapoměl samozřejmně zdůraznit, že to myslel vážně. Celý den jsme pak strávili s filmy v posteli. Pouštěli jsme si komedie, horory a různé akční blbosti. Přežili jsme toho hodně, tak nechápu, proč by nám teď měl překážet nějakej vozík
"Spinkáš?" zvedla jsem se, abych se na něj podívala
"Ne, mám hlad" odpověděl
"Něco ti donesu" uculila jsem se na něj a šla do kuchyně