50.

3.9K 270 20
                                    


Cestou jsme si zpívali a tančili jsme. Kolikrát z nás jen vypadávali vymyšlená slova, nebo tak alespoň některé zněly, místo správných slov v textu.

Na hovor s Alexem už jsem zapomněla a tak mě nic netížilo. Možná to bylo hlavně tím alkoholem, ale alespoň jsem se nerozčilovala a byla v klidu. To přišlo až když jsem vystřízlivěla, ale k tomu až později.

Měli jsme sice v plánu jít domu, ale místo toho jsme se procházeli, spíše potáceli po městě, procházeli se parky, sedali na lavičky, zpívali nesmyslné písničky, když mi v půl třetí našeho času zazvonil telefon. A nevolal samozřejmě nikdo jiný, než Alex. Ale já telefon nezvedla a bavila se dál. Smáli jsme se nesmyslům, co padali z našich úst. 

Nad ránem, kdy už pomalu vycházelo slunce jsme se rozhodli, že to tedy rozpustíme a půjdeme domů. Snažila jsem se jít do domu co nejtišeji a kupodivu se mi to i povedlo. Spadla jsem do postele a ihned usnula. 

Probudila jsem se v jednu odpoledne toho dne. Vedle mě ležel Eliot a tiše oddychoval. Naštěstí mě nebolela hlava, ale spíš mě tížilo svědomí, protože se mi v hlavě přehrával včerejší večer. Proč jsem Alexovi vůbec volala? Proč jsem mu to pak nezvedala? Proč? 

Podívala jsem se na telefon, kde byla zpráva od Alexe - Nevím jestli spíš, nebo mě ignoruješ, ale rád bych s tebou mluvil přes webku. 

Začala jsem se trochu strachoval, ale i tak jsem mu odepsala, že můžu teď, zapnula jsem laptop, přihlásila se na skype a čekala na hovor, který po pár minutách i nastal. Ani mi nedošlo, že spolu budeme mluvit poprvé od doby, co odjel za Laylou.

,,Ahoj," promluvil.

,,Ahoj," odpověděla jsem a tvářila se neutrálně. ,,Co jsi potřeboval?" Zeptala jsem se možná mírně nevhodně. 

,,Psal jsem ti to, promluvit si s tebou."

,,Proč?" Zeptala jsem se. 

,,Proč tak piješ?"

,,Co?" Zasmála jsem se.

,,Byla jsi včera úplně na mol. Volala jsi mi schválně, nebo proč?" Tvářil se ustaraně.

,,Já nevím proč jsem ti volala, nebylo to schválně, prostě si to teď neuvědomuju."

,,Jsi se musela hned svěřovat Samovi, proč jsi odletěla?" Zvedl obočí.

,,Všichni se mnou počítali až tak za týden a půl minimálně, tak se zeptal a já mu to řekla. Nemám důvod to před ním tajit," pokrčila jsem rameny.

,,Co se s námi stalo?" Zeptal se najednou.

,,Co by?" 

,,Nehádali jsme se."

,,Nebyl důvod."

,,A teď je?" Povytáhl opět obočí.

,,Byl a od toho se teď všechno odvozuje."

,,Proč?"

,,Protože si nedokážeš uvědomit pár věcí."

,,A to?"

,,Mě jen docela udivuje, že když ti Layla napsala jednu naštvanou zprávu, hned jsi to musel urovnat a u mě mi přijde, že je ti to jedno."

,,Není mi to jedno Mio, já nevím, proč ti Layla tak vadí, myslel jsem, že jste se bavily," zakýval nechápavě hlavou.

,,Bože můj, tady ale nejde o Laylu, ale o tvoje chování k ní, oproti mě," zvýšila jsem mírně hlas.

,,Jak se k ní chovám oproti tobě?"

,,Skáčeš podle toho jak ona říká," naštvaně a hlasitě jsem vydechla. ,,Jako promiň, ale ty by jsi na ní byl snad naštvaný dlouho, kdyby na pár dnů odjela z města a nic ti neřekla?"

,,Asi ne."

,,A kdyby jo, myslíš, že ona by jen tak na čtyři, nebo víc hodin odjela od někoho, kdo za ní přiletěl desítky kilometrů daleko, aby řešila bratrance od kterýho bydlí pár metrů?"

,,Já nevím, ani ne. Nejspíš by zůstala s ním," pokrčil rameny.

,,Vidíš, když ti to vysvětlím na Layle, tak to chápeš, ale jak jde o nás, tak to nechápeš," byla jsem tak zoufalá, že jsem se zasmála.

,,Tak mi řekni, co tě na tom tak naštvalo?"

,,Ptala jsem se, jestli jí nebude vadit nám dělat křoví, protože bych ti nepřestala dávat pusy, jen protože by tam byla, ty jsi se mi vysmál a jel za ní. Kvůli jedný naštvaný zprávě, jako kdyby Layla nevychladla. Ještě jsi v klidu řekl, že tak za tři hodiny se vrátíš a mě necháš úplně samotnou někde, kde jsem byla teprve hodinu a poprvé v mém životě. A teď se hádáme my a tobě to nechává hlavu úplně klidnou, ale u Layly jsi málem umřel strachy, proč?" 

,,Nevím," odpověděl tiše.

,,Měl by jsi to vědět," klesla jsem hlasem. 

,,Já vím. Co teď?" Zeptal se.

,,Chápeš už o co mi jde? A co mě štve?" Zeptala jsem se já. 

,,Že jsem odjel, nechal tě někde, i když Layla by počkala. Ani by pro mě tohle ona neudělala."

,,Takže chápeš," pousmála jsem se. Konečně to pochopil i on.

,,Asi bych se taky naštval a odjel," pronesl.

,,Nebyla jsem naštvaná, spíš mě to mrzelo. A pak jsem taky dost nepochopila, že jsi se zas najednou vrátil domů.

,,Bylo to až několik hodin po tom, co jsem přijel zpět a zjistil jsem, že jsi odletěla. Ten dopis jsem četl furt dokolečka, zbytek dne jsem nic jiného nedělal a Layla to měla na háku. Byla ve městě, nebo dělala něco jiného a večer mi napsal táta zprávu, ať se vrátím domů, že bylo trapné jak se posmíval a že se omlouvá. Nikam jsem nechtěl, ale říkal jsem si, co tady bez tebe a tak jsem odjel."

,,Co jsi řekl doma, když jsi přijel sám?"

,,Že jsem kretén."

Mlčela jsem a Alex taky. Jen jsme na sebe zírali přes obrazovku. Seděl na svém obvyklém místě.Na posteli, opřený o zeď a opět bez trička.

,,Promiň," řekl najednou. ,,Budeme zase někdy v pohodě? Bez hádek?"

,,Ráda bych."

,,Dobře."

Pak jsme si sice ještě volali, ale ani jeden z nás nic neřekl, dál jsme pouze zírali na obrazovku počítače. 

Když jsme se tedy nakonec rozloučili a hovor ukončili, protáhla jsem si záda a šla do koupelny, kde jsem ze sebe alespoň trochu udělala něco, jako člověka a šla jsem se projít ven s Eliotem, kterého jsem ale nejdříve musela probudit, protože ač je stále štěně, spí pořád. 

Měla jsem stále zvláštní pocit, byla jsem ráda, že už to všechno Alex pochopil, ale stále se mi něco nezdálo, nevěděla jsem a stále nevím co.


A/N: Opět jsem tu o den později, já vím, ale včera jsem byla celý den v Německu a tak jsem ani neměla kdy kapitolu zveřejnit. 

Jako další věc je, 

ŽE JSEM #1 V TEEN FIKCI A NAPROSTO TO NECHÁPU! NEJVĚTŠÍ PODĚKOVÁNÍ PATŘÍ VÁM, PROTOŽE KDYBY JSTE TO NEČETLI, NEDOSTALA BYCH SE TAM. 

DĚKUJI VÁM STRAŠNĚ MOC!

 Ev

Coincidence? ✔Where stories live. Discover now