Time for the Truth 2 (CZ; Harry Potter) √

Začátek roku

,,Neville, Vicky, neviděli jste Harryho?" přiběhla k nim udýchaná Hermiona. ,,Ne, mysleli jsme že šel s vámi." zakroutil Nevill hlavou a podíval se na zmatenou Victorii. ,,Neviděli ale říkal že za někým musí ještě jít." odpověděla a vzala si tašku. ,,Za někým? Ví někdo o někom?" zeptal se nevrle Rona a Victorie zakroutila hlavou. ,,Vím na co myslíš a i kdyby šel za nějakou holkou, tobě to říkat nemusel jelikož i nejlepším přátelům se nemělo vždy říkat vše, víš?" řekla Victorie a kývnutím hlavy pobídla ostatní aby ji následovali. Ron jí na to nic neřekl ale uznale kývl hlavou a usmál se.

,,Jméno?" zastavil je drobný profesor Kratiknot. ,,Victorie Snapeová." řekla poslušně. ,,Ach ano, gratuluji slečno." usmál se na ní a pokynul jí k tomu aby šla dál. Překvapeně tedy postupovala dál k prapodivným lidem. Předpokládala, že to budou Bystrozorové ale jista si být nemohla. Stejně překvapeně jako k nim došla sledovala jak jí začali prohrabávat tašku. Začala se bránit až tehdy co jí jeden začal prohledávat kapsy.

,,Co si to dovolujete?!" vykřikla pobouřeně a hrubě ho od sebe odstrčila. ,,Promiňte slečno, ale je to zahrnuto do naší práce, musíme vás prohledat." namítl a znovu k ní došel. ,,Jistě, prohledat ale ne osahávat, nebo se mílím?" řekla vyrovnaně ač vyrovnaná vůbec nebyla. Vevnitř ní se vše svíralo a srdce běželo maraton.

Na rameni ji zlehka přistála ruka a ona s sebou trhla. Vylekaně se podívala na dotyčného a cítila jak jí spadl kámen ze srdce když zjistila že je to její otec. Pozvedl jeden koutek a ona se usmála. S pocitem bezpečí se obrátila zpět k muži který když zjistil kdo studentce přišel na pomoc, nervózně až skoro vyděšeně o krok ustoupil.

,,Tady slečna je má dcera a tak vám mohu s jistotou říct že žádné prostředky ke spojení s Pánem zla u ní nehrozí." řekl ledovým a klidným hlasem. Na muži sice nevypadalo že by tomu zrovna věřil, ale i přesto kývl a propustil je. Její zavazadla odložil k prohlédnutým a pokynul jejím přátelům kteří si doposud prohlíželi jí a jejího otce. Když jí ale její otec pobídl aby ho následovala, šla bez řečí a stejně tak ho následovala celou cestu.

,,Tati děje se něco?" zajímala se když celou domu mlčel. ,,Pan ředitel si nás přeje vidět." vysvětlil a ona přikývla. ,,Nevíš, co by nám asi tak chtěl říct?" optala se nevinným hlasem když se blížili k chrliči který chránil schodiště vedoucí do ředitelny. ,,Ne ale ať to bude cokoli, pokus se zachovat chladnou hlavu." usmál se na ní a ona kývla. ,,Čokoládové žabky." vyslovil heslo a neodpustil si úšklebek, stejně jako jeho dcera. Oba dva pomalu šli schod po schodu a chvíli trvalo než se rozhodli zaklepat.

,,Dobrý večer, pane." pozdravila Victorie starého čaroděje když po vyzvání vstoupili. ,,Ahoj Victorie, jak pak si si užila prázdniny?" usmál se vesele a Victoie překvapeně zamrkala. Ředitel byl i přes svůj věk plný energie kterou by mohl rozdávat, k ní se takhle ale nijak zvlášť často nechoval. ,,Dobře pane, děkuji za optání." pohled jí však utkvěl na zčernalé ruce profesora a ten si toho všiml. ,,Váže se k tomu jedna nehezká událost, ale na tom teď nezáleží." usmál se a stoupnul si aby jim nabídl křesla naproti tomu jeho.

,,Co je tak důležitého že to nepočkalo až do konce hostiny, smím-li se optat?" zeptal se její otec když se všichni usadili. ,,Mám o vás dva jenom obavy." vysvětlil a ona se na něj překvapeně podívala. ,,Obavy?" opakovala a ředitel přikývl. ,,To že jsi dcera tady profesora Snapea, jakožto Smrtijeda se rychle rozneslo a bude jen otázkou času než se to dostane k uším lorda Voldemorta a ten tě bude chtít mít na své straně stejně jako všechny potomky svých Smrtijedů." řekl a ona se v tu chvíli znovu ocitla před Belatrix Lestrangeovou a Voldemortem tehdy na Ministerstvu. ,,On to ví." špitla. ,,To je nesmysl, jak by to mohl vědět?" otočil se k ní černovlasý čaroděj. ,,V pátém ročníku na Ministerstvu kouzel mi místo mezi Smrtijedy nabízela Belatrix Lestrangeová a dokonce i Voldemort." řekla a otočila se na ředitele. ,,Vy jste u toho byl také." připomene mu a oba dva muži si vyměnili starostlivé pohledy.

,,Je to pravda?" prolomil to tíživé ticho její otec a ředitel přikývl. ,,Je to tak a já jsem si jist že Voldemort bude chtít tvou dceru mezi svými Smrtijedy." odvětí ředitel směrem k černovlasému muži kterému se v očích odrážela čirá hrůza. Chtěl pro svou dceru jenom to nejlepší, nechtěl aby udělala tu stejnou chybu jako kdysi on. ,,To nemohu dovolit." řekl rozhodně. ,,Uklidni se chlapče, ani já to nechci, ale pro Victorii teď bude nejlepší když se bude stýkat s panem Malfoyem." podotkl. ,,S Malfoyem? Co ten s tím má co u Merlinových vousů společného?" zeptala se pobouřeně. ,,Pan Malfoy se tento rok stane Smrtijedem a aby se tak mohlo stát, bude muset někoho zabít." vysvětlil po jejím boku černovlasý muž tichým a klidným hlasem. ,,Koho?" zeptala se vyděšeně. ,,Mě." ozval se starý čaroděj a ona se na něj rychle podívala. ,,Vás?! Ale to nemůže! Co si bez vás počneme a proč nic neděláte?" vykřikla a v uších jí nepřetržitě pískalo. Nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. ,,Všechny odpovědi časem dostaneš, teď nám nezbývá moc času. Musíš se víc sblížit s panem Malfoyem, a já jsem si jist že tvou společnost přijme." řekl profesor a Victorie zvedla ruce v gestu které naznačovalo to, že se vzdává. ,,Dobře, sblížím se s ním ale jeden výstup a je po něm. Minulý rok to nějak nevyšlo, pokud si to dobře pamatuji." řekla a posledních pár slov prohodila šeptem, spíše k sobě než ke svým společníkům kteří jí pobaveně pozorovali.

,,Už by jste měli jít, já přijdu za chvíli." připomněl jim ředitel rychlost času a oni přikývli. ,,Zatím nashle pane profesore." rozloučila se Victorie a přede dveřmi čekala na svého otce který s čarodějem tiše prohodil ještě pár slov.