Time for the Truth 2 (CZ; Harry Potter) √

Večírek

Byla s Dracem na Astronomické věži a znovu koukali na obzor. Tento poslední týden se neučili a proto trávili volné chvíle spolu. Užívali si každou volnou chvíli spolu a dnes obzvlášť. Taky to byl jejich poslední společný den, nepočítajíc cestu než Draco odjede domů na Malfoy Manor a ona do Doupěte se svými přáteli. A ostatně už jim moc času nezbývalo. Dnes byl ten večírek a ona tam šla s Harrym. Draco se omluvil že nemůže a ona ho chápala. Zároveň jí to ale také mrzelo. Nechtěla si to sice přiznat, ale něco jí na tomto mladíkovi přitahovalo a to víc než kdy bylo zvykem.

,,Něco jsem ti neřekla." pověděla když vzpomínala na jejich rozhovory. ,,Už jsi mi děkovala." připomněl jí a ona se zasmála. Dlouho mu trvalo než jí přesvědčil že mu za medailonek který z ruky nespustila děkovat nemusí. ,,To nemyslím. Už vím, komu patřila Harryho učebnice na Lektvary." řekla a on se na ní zvědavě podíval. Nemusel ani nic říkat  ona už přesně věděla, co jí chce říct. ,,Princi dvojí krve. Chápeš to? Opravdu patřila tátovi a Harry ji teď má u sebe." otočila se k němu a on ještě chvíli potom vstřebával ten fakt. ,,Co s tím budeš dělat?" zeptal se nakonec a opřel se o zábradlí. ,,Táta chce abych mu tu knihu sebrala, ale já upřímně nevím jak mu ji vzít. Harry není hloupí, došlo by mu to." povzdechla si a Draco ji objal kolem ramen. ,,Nějak to zvládneš. Zkus to. Počkej na vhodnou příležitost." usmál se a ona se o něj opřela. Nejradši by takhle byla do západu slunce kdy by je zima a tma vyhnala.

,,Hermiono řekni, jaké?" otočila se ke kamarádce se dvěma šaty v rukou.  Vrátila se teprve před chvílí a jelikož měla i Hermiona dlouhou chvíli, rozhodli se začít se pomalu připravovat na ples. ,,Vezmi si ty červené, půjdou ti i k medailonku. Teda jestli si ho necháš." usmála se na ní a Victorie uklidila dlouhé šaty v levandulové barvě do skříně. Červené položila na postel. ,,Jistěže si ho nechám." pokývala a vyndala lodičky které měli barvu něco mezi stříbrnou a červenou. ,,Od koho ho vlastně máš? Nikdy jsi nám neodpověděla." zeptala se Hermiona mezitím co hledala obuv k růžovým šatům. ,,Když to nikomu nepovíš," nechala větu nedokončenou a pozorovala její reakci. ,,Od Draca k vítězství." řekla když Hermiona přikývla na to, že nikomu nic neřekla. ,,Malfoy ti to dal?" vyhrkla překvapeně. ,,Není takový za kterého jsme ho měli. Je úplně jiný." vysvětlila. ,,Ale vždyť k nám se chová pořád stejně hnusně." řekla Hermiona. ,,Chová se k lidem tak, jak se oni chovají k němu." poví a obleče si šaty. ,,Zapneš mi je?" otočí se k Hermioně zády a ta jí zapnula zip. ,,Proč si nám to neřekla?" zajímala se a Victorie zapnula šaty naopak Hermioně. ,,Nevíš jak reagoval Ron s Nevillem na to, že jsem se s ním začala přátelit? Sotva to překously, neblbni." Hermiona přikývla.

,,Jak je to vůbec mezi tebou a Nevillem?" ptala se když scházeli schody. Ignorovali všechny pohledy které k nim směřovali. ,,Mio já nevím. Mám ho ráda ale... je to láska? Možná to bylo jenom poblouznění." vyřkla své obavy. ,,Má tě rád." pověděla Hermiona. ,,Já jeho taky, ale... chápeš mě, že ano?" podívala se na ní a její kamarádka přikývla. ,,Koukej na to, co ti říká srdce a ne hlava." usmála se na ní Hermiona. ,,Díky Mio." kývla vděčně a podívala se na lampiony nad jejich hlavami. ,,S kým vůbec jdeš?" zajímala se Victorie. ,,S Mclagennem." zamumlala a Victorie se na ní překvapeně podívala. ,,Proč s ním?" zeptala se a bylo to jediné na co se zmohla. ,,Já chtěla naštvat Rona." řekla naštvaně. ,,Aha." vydechla a v tu chvíli byla štěstím bez sebe že ji pozval Harry.

,,Tak zatím Vicky, musím za ním jít." povzdechla si a pomalu kráčela k vysokému Nebelvírskému chlapci. ,,Hodně štěstí." popřála jí ještě, než došla ke skleněnému výklenku a sledovala dorůstající měsíc. Vzpomněla si na Remuse a smutně se usmála. Nikdy by nechtěla být vlkodlak. Podle ní i samotného Remuse to bylo prokletí. Nemohla si pomoct, zkrátka to tak musela brát.

,,Vicky? Páni, málem bych tě nepoznal, sluší ti to." ozval se za ní Harry a ona s usmála. ,,Díky Harry." odpověděla a přivítala se s ním. ,,Tak jdeme?" nadhodil a potom, co přikývla pomalu vyrazily na večírek. Cestou nikdo nic neříkal a tak to uběhlo opravdu velmi rychle. V místnosti to už ožívalo a na všechny to působilo velmi příjemně.

,,Harry, Victorie! Jsem moc rád že jste přišli." přiběhl k nim nadšený profesor Křiklan. ,,Vždyť jsme vám to přeci slíbili." usmála se Victorie. ,,Ach ano. Ale co by jste řekli na fotku?" usmál se na ně přátelsky a mávl na fotografa. Harrymu ani Victorii nezbývalo nic jiného než se s profesorem vyfotit. ,,Tak a jak se těšíte na prázdniny? Slyšel jsem že jedete k panu Weasleymu."začal s nimi konverzaci. ,,Ano, paní Weasleyová nás pozvala." přikývl Harry, který se po chvíli omluvil a s ním odešel i profesor. Ona postávala se skleničkou v ruce v koutě a sledovala děj co se tam udával. Začínala přemýšlet proč sem vůbec šla, když se najednou událo něco co jí donutilo prodrat se davem dopředu a odložit skleničku.

,,Pane profesore, našel jsem ho na patře, prý je pozván na večírek." řekl školních Filch a přivlekl Draca který se tvářil, že bude každou chvíli vraždit. ,,Fajn, chtěl jsem se sem vetřít!" řekl naštvaně. ,,To je v pořádku. Za pana Malfoye se zodpovídám já." prošel kolem ní její otec a nepatrně jí pokynul ať ho následuje. ,,Jistě, profesore." procedil Draco skrz zuby arogantně. V tuhle chvíli ho vůbec nepoznávala. Takhle se choval ke všem ostatním. Společně odešli z večírku s Victorií za zády, dál od všeho toho vzruchu. Její krátké červené šaty, vzadu hodně prodloužené za ní vlály. Byli s ramínky, se stříbrným zdobením.

,,Nepotřebuji vaši pomoc! To on mi dal úkol, věří mi!" rozčiloval se znovu Draco na jejího otce. Jeho hrdost mu nedovolila nechat si pomoct s takovým úkolem. Krev Malfoyú se nezapře. Co jí překvapilo bylo to, když ho její otec přitiskl na stěnu. ,,Co pak to nechápeš? Slíbil jsem tvé matce že tě ochráním a pomůžu ti." procedil skrz zaťaté zuby. ,,Dost." zasáhla do toho Victorie a vmísila se mezi ně. ,,Můžeme to vyřešit v klidu, nebo ne?" povytáhla obočí a přelétla je pohledem. ,,Všechno vyřešíme." pousmála se nakonec a snažila se uklidnit napjatou atmosféru.