Time for the Truth 2 (CZ; Harry Potter) √

Pravdivý rozhovor

Ron s Harrym jí nepatrně podpírali aby se znovu neskácela k zemi a sledovali profesorku McGonagallovou. Ještě pořád si připadala otupěla jako v té zimě tam venku. Do teď nikdo z nich nechápal co se to s dívkou stalo.

,,Jak je možné, že vždycky když se něco stane, jste u toho zrovna vy čtyři?" zeptala se jich a kamarádi si vyměnili zmatené pohledy. ,,Tuhle otázku si pokládám už šest let, paní profesorko." odpověděl Ron a ona se pousmála. Ron nepatřil mezi strašpytle, ale hrdina to v žádném případě nebyl. Alespoň ne do téhle doby. ,,Á! Severusi, můžeš na chvíli?" zavolala na muže v černém který právě procházel za jejich zády. Každý mu mohl na očích vidět, že by si radši šel po svých, ale i tak přišel a optal se co je potřeba místo pozdravu. Zrak mu sklouznul na jeho dceru a nemohl si nevšimnout že je, ač nepatrně, podpírána jejími dvěma přáteli. Nechal to pro tuto chvíli být a obrátil se k Minervě která mu dopodrobna vysvětlila co se stalo. Levitačním kouzlem zvedl náhrdelník a pozorně ho prohlížel.

,,Je to prokleté velmi silným zaklínadlem. Zajímalo by mě, kdo to mohl takto začarovat." šeptal profesor. ,,Může za to Malfoy." vyhrkl Harry a všichni přítomní se na něj rázem otočili. ,,Viděl jsem ho." pokračoval když se na něj podíval i profesor a Victorie protočila panenky. Už to tu bylo zase. Harry a jeho podezřívavost. ,,Opět musím žasnout nad vaším intelektem tak velkém, že dokážete věci co jiní nedokáží." podotknul ledově profesor a svýma uhlovýma očima pozoroval Harryho. ,,Dobře, to by stačilo." vydechla profesorka a znovu se podívala na náhrdelník. ,,O tomto incidentu informuji profesora Brumbála." otočila se na ně. ,,Vy se vraťte pokud možno do společenské místnosti a tobě Severusi děkuji." po krátké odmlce je obešla a mířila za ředitelem. ,,Victorie, můžeš se mnou?" prolomil to ticho tentokrát profesor a ona okamžitě přikývla. ,,Zatím." rozloučila se šeptem s ostatními a vratkým krokem mířila za svým otcem který svou chůzi zpomalil a hned jak byli mimo zvědavé zraky ostatních, vzal si svou dceru do náruče.

,,O čem si se mnou chtěl mluvit?" zajímala se když jí usadil do křesla ve svých soukromých komnatách. ,,Nejdřív o tom, co se ti stalo." pronesl vážně a podíval se na ní přísným, otcovským pohledem. ,,To ti nepovím, jelikož ani já to nevím. Podívala jsem se na náhrdelník a udělalo se mi zle." odpoví pravdu. Zdál se být její odpovědí zaskočen, ale rychle se vzpamatoval. ,,Řeknu to Brumbálovi  a uvidím co na to řekne. Teď ale něco vážnějšího. Co si Potter myslí o panu Malfoyovi?" zeptal se a posadil se naproti ní. ,,Nevím, moc času jsem s nimi netrávila." pokrčí rameny a šibalsky se usměje. ,,Za to vím něco jiného." řekne triumfním tónem hlasu a založí si ruce na prsou. ,,Co?" zeptal se po chvíli její otec. ,,Vím komu patřila učebnici kterou si Harry propůjčil." odpověděla a její otec ztuhl jen co to dořekla. ,,Patřila Princi dvojí krve, patřila tobě." řekla a jemně se v křesle předklonila. ,,Chceš mi říct že Potter má učebnici plnou černé magie?" řekl naštvaně a ona váhavě přikývla. ,,Musíš mu jí nějak vzít." řekl naléhavě a ona viděla jak usilovně přemýšlí. ,,A jak? Harry není hloupý ani neschopný." zakroutila nad tím hlavou a oni se ponořili do hrobového ticha.

,,Proč Princ dvojí krve?" zajímala se. ,,Má matka byla čarodějka ale otec mudla." vysvětlil jednoduše a ona poznala že se nechce bavit o svém dětství. Proto se už na nic neptala a jenom přemýšlela. ,,Můžu mu ji zkusit vzít, chopit se nějaké situace, ale teď se musíme jenom modlit k Merlinovi ať nic z té učebnice nepoužije." otec jí na to přikývl a podíval se na hodiny. ,,Je pozdě, měla by si jít, zvládneš to?" pomohl jí na nohy a ona rozhodně přikývla.

,,Tati?" otočila se na svého otce když zavíral dveře. ,,Pořád maminku miluješ?" zeptala se tiše když dveře přestal zavírat a pohledem ji pobídl aby se ptala. Její otázka ho ale zaskočila. ,,Pořád a navždy." odpověděl po krátkém přemýšlení a ona se usmála. Bez dalšího otálení se otočila na místě a vydala se do Nebelvírské společenské místnosti. Už se docela i těšila na teplou postel, knihu a povídání si s přáteli. Chyběli jí, ignorovala je a možná to bylo špatně. Možná taky ne. Jinak by nepoznala Draca a ten jí v této době pomáhal ze všech nejvíc.