Z nemocnice jsem se dostal po týdenní hospitalizaci s Kookiem a Jinem, kteří pro mě přijeli. Měl jsem celkem štěstí, že to nebylo nijak vážné a mohl jít domů. Jin byl na mě trochu naštvaný, ale během dne jsme si to vyříkali. Kookie byl na mě nalepený od té doby co jsem vylezl z nemocnice. Chápu ho. Má o mě starost. Jen by mi mohl dopřát trochu soukromí alespoň na tom záchodě. Pronásledoval mě až ke dveřím, ale za ně jsem ho už nepustil. Jakmile jsem vyšel znova se na mě pověsil. Aish...myslím, že ho až moc miluji. V podstatě ho nechávám ať si se mnou dělá co chce. Sedli jsme si na gauč vedle Jina a Jimina a povídali si. Znovu jsem se cítil šťastně. Byli jsme jako rodina. Ve škole jsem musel trochu pohnout, abych si vše dohnal. Naštěstí mi Jimin a Kookie pomohli a vše potřebné vysvětlili. Jin se o mě staral jako matka o syna. A Yoongi s Hobim mi dělali bodyguardy. Teď už jsem měl jistotu, že spolu něco mají. Dávali si malé polibky na ústa , ale převážně na tváře a byli neustále v obětí toho druhého. Byli spolu roztomilí. Ve škole jsme se už moc neskrývali a ostatní to nijak neřešili. Byl to opravdu krásný čas. Říkám byl. Ano už se zase něco stalo. Proč se neustále něco mění nebo děje když jsem konečně šťastný?! Nebo...že bych šťastný nebyl? Poslední dobou mám strašně divný pocit okolo ostatních. Jako bych nepatřil mezi ně. Jako by se přede mnou přetvařovali. Schovávali něco za mými zády. Mám je rád. Obzvláště Kookieho, ale...je mi u nich teď tak divně. Začal jsem se pomaličku od nich vzdalovat. Nevím co to se mnou poslední dobou je. Chci být s nimi, ale nedokážu to. Myslel jsem si, že teď bude všechno jen lepší. O Alexovi jsem neslyšel už hodně dlouho. Možná se konečně vzdal. Ale to mu není podobný. Spíš se někde skrývá a vyčkává na vhodnou příležitost. Musím zjistit co se děje. Musím odhalit pravdu. To mi tu všichni lžou? Musím na něco přijít! Musím...počkat. Opravdu musím? Já už ani nevím co se děje! Někdo. Pomozte! Prosím! Potápím se ve vlastních negativních myšlenkách. Opravdu se v nich ztrácím. Co dělám? Jak se teď asi tvářím? A co na to musí říkat ostatní? Tolik otázek a málo odpovědí! Aish...musím si udělat přestávku. Musím od toho všeho pryč. Alespoň na chvilku. Zrovna teď jsem se nacházel ve svém a Jinově pokoji a seděl na mé posteli. Přemýšlel jsem tam asi hodně dlouho jelikož mě Jin volal na večeři a to mě vytrhlo z myšlenek. Líně jsem se vlekl do kuchyně a těžce přistál na židli. Jin přede mě postavil talíř a sám si vzal svoji porci. Usadil se naproti mě a jen mě nehybně pozoroval. Jeho výraz byl neutrální a já nemohl poznat co si teď vlastně myslí. Začal jsem se dloubat v zelenině, když v tu ránu se mě Jin zeptal. "Jsi v pořádku? Poslední dobou nejsi sám sebou. Vlastně s náma ani moc nejsi. Děje se něco?" tahle otázka mi trochu otevřela oči. Na co si tu hraju? Vždyť má pravdu. Vyhýbám se jim naprosto zbytečně. Kdybych měl jen odvahu se jich na to zeptat. Sklopil jsem zrak a začal si mžourat oko. Znovu jsem se podíval na Jina a ten si jen trochu víc naštvaně odfrknul. Povzdychl jsem si a chystal se ho konečně zeptat, ale Jin mě předběhl. "Hele Tae...já se ti tu jen snažím pomoct. Jestli si myslíš že mi nemůžeš věřit tak se pleteš. Můžeš mi říct úplně všechno! Vždyť řekl jsem nebo udělal někdy něco, co by ti ublížilo? Jestli jo tak ven s tím! Nebudu se na tebe koukat jak celé dny trávíš zavřený v tomhle bytě! A neustále vzdycháš! Jestli tě něco trápí, tak mi to prosím řekni. Nenechávej si to jen pro sebe. Když se trápíš, tak ne jenom sebe, ale i ty okolo tebe. Přemýšlej někdy. Víš jakou máme o tebe starost?" když Jin dokončil svou dlouhou poezii nevěřícně jsem na něj koukal a málem i s otevřenou papulou. Jinovi se v očích blýskly slzy, ale ihned je zamrkal. Provinile jsem se na něj podíval a začal potichu mluvit. "Jine...omlouvám se. Vím, že se poslední dobou chovám jako naprostý blb. Ale jen se zkrátka bojím. Nedokážu to vysvětlit a ani popsat. Je to fakt divnej pocit. Já si asi musím ještě zvyknout na to, že okolo sebe mám lidi, kteří mě mají rádi...alespoň doufám...a já je taky. Musíte mi dát čas. Prosím..." Jin kývl hlavou a pustil se do jídla. Já začal znovu dloubat do zeleniny na mém talíři. Neměl jsem moc hlad. Jin na mě nevěřícně koukal a kroutil hlavou ze strany na stranu což způsobovalo, že se jeho vlasy přemisťovali a vytvářeli mu tak roztomilé vrabčí hnízdo. Usmál jsem se nad tím a strčil konečně první sousto do úst. Kousal jsem pomalu a znovu se zapřemýšlel. Myšlenky jako by se formovali z bílých mráčků do obrovské šedé strže a zaplavovaly mi mysl. Znovu jsem se v nich potápěl. V tu chvilku jsem si uvědomil perfektní příležitost na útěk. Za dva týdny by měli být prázdniny dlouhé asi týden. Mohl bych si zajet do nějakých horských pramenů. To by mi mohlo hodně pomoct. S tou myšlenkou jsem začal trochu rychleji jíst.
Konečně jsem všechno snědl a mohl jít do postele. Pořádně jsem se natáhl a zavřel oči. Ještě dva týdny...
###
o dva týdny později
Konečně! Víkend je tady a sním i prázdniny! Připadalo mi to jako věčnost. No dočkal jsem se a to je hlavní. Má to ale jeden menší problém. Jin mě přistihl, když jsem si vybíral místo a jakožto správná matka mi začal pomáhat s tím, že pojedem všichni. Prý má známého, který by nám v jednom z luxusnějších hotelech mohl zarezervovat pokoje. Samozřejmě jsem s tím souhlasil, protože to nebude takový náklad. Ale radost z toho tak moc nemám. Povzdychl jsem si a nasedl do našeho autobusu, který právě přijel. Vedle mě si sedl Kookie a chytl mě za ruku. Usmál jsem se na něj a on se mi nasáčkoval na rameno. Položil jsem si hlavu na tu jeho a odpočíval. Cesta trvala asi dvě hodiny. Celou cestu jsem se na něj díval. Teď jsem dvojnásobně litoval, že jsem se mu vyhýbal. Jeho tvářička byla tak nevinná, jako malého dítěte. Ano, on byl můj baby boyfriend. A to jsem na tom miloval nejvíc. Když jsme vystoupili byl jsem celý rozlámaný. Protáhl jsem se a vzal svá zavazadla. Kookie mě znovu chytl za ruku a vedl mě písčitou cestou k našemu hotelu v horách. Jakmile jsem ho spatřil byl jsem nadšený. Opravdu se mi líbil. Vlítl jsem do našeho pokoje rychlostí světla a zavrtal se do peřin. Ta postel byla tak příjemná! Heboučká jako samet. Ani jsem si nevšiml, že Kookie vstoupil do pokoje a zavřel za sebou dveře. Byl jsem příliš zaneprázdněný převalováním v peřinách. Za chvilku už na mě ale seděl a já měl zabráněný jakýkoliv pohyb. Usmál se na mě tím jeho nádherným obličejem a přisál se mi na rty. Okamžitě jsem mu začal odpovídat. Byl jsem jako v sedmém nebi. Ruce mi zabloudili pod jeho tričko a začal jsem mu hladit záda. On mi ruce dal pod hlavu a prsty si proplétal v mých vlasech. Bylo mi to příjemné a já se cítil dobře. Cítil se tak i Kookie? Co když se mu to nelíbilo? Odtrhl jsem se od něj a vydechl jeho jméno. Kookie se na mě tázavě podíval a já mu pohled opětoval. Upřeně jsem se mu koukal do těch jeho nádherných očí, které mě pohlcovaly do sebe. Prohlížel jsem si každičkou píď jeho tváře. Byl prostě dokonalý. Když se Kookie chystal něco říct, ozval se klepot na dveře. Naštvaně si odfrkl a nedobrovolně ze mě slezl. Otevřel dveře a spatřil tam Jimina obalenýho v županu. "Kluci pojďte se namočit!" vykřikl a začal poskakovat na místě. Ušklíbl jsem se a hodil hravý pohled po Kookiem. "Kdo je poslední je plesnivá švestka!" vypískl jsem a upaloval k batohu vyndat si věci na koupel. Kookie mě napodobil a začal se převlékat. Jimin se začal smát a odešel. Když jsme byli oba převlečení šli jsme ruka v ruce do místnosti se sprchami. Kluci tam už na nás čekali. Je pravda, že jsem teš vlastně poprvé viděl všechny polonahé. A musím říct wau! Na Kookieho měl snad jen Jimin. Páni ten měl břišáky! Musel jsem odtrhnout pohled, jinak by se mi mohla stát menší nehoda. Jaký nestyda to jsem! Po koupeli jsme každý zašel do svého pokoje a čekal tam na čas večeře. S Kookiem jsme leželi na posteli a říkali si vtipy. Mě ty jeho nepřišly vůbec vtipné, ale musel jsem se smát jaké krásné melodické zvuky vycházely z jeho úst. Nastal čas večeře a my sešli ty velké schody dolů. Dole byla malá restaurace kam mohli jít i lidé nezaregistrovaní v hotelu. Objednali jsme si typické korejské jídlo a dál se hravě pošťuchovali a povídali si. Uprostřed večeře jsme slyšely podivné zvuky a okamžitě se vyšli podívat z hotelu co se děje. Byl to ohňostroj! Na obloze se ozývaly děsivé rány a rozprskávaly se barvy. Ty se střídali jedna za druhou a nebo také dvě a více najednou. Bylo to nádherné! Asi po pěti minutách to skončilo. Nadšený jsem se s ostatními vrátil ke stolu a dojedli jsme naši večeři. Poté jsme si popřáli dobrou noc a šli spát. S Kookiem jsme měli společnou postel a tak jsem se těšil o to víc. Unavení jsme si lehli a po chvilce usnuli v náručí toho druhého.
________________________________________________________________________________Hoj! ^^
tu je takový divný díl co jsem sesmolila ( ´ ▽ ' )ﾉ
u psaní tohoto dílu jsem byla mimo takže nevím jak se vám bude líbit. Jsem zkrátka líná to přepisovat (￣(エ)￣)
Jinak šťastný nový rok 2017!!!!!!!!!!⊂(ο･㉨･ο）⊃
Hodně štěstí, zdravý, úspěchů a dalších blbostí...no vždyť to znáte ಥ⌣ಥ
Jsem dnes opravdu líná tak se vám omlouvám (~‾▿‾)~
