Temptation ✔

56. kapitola - Obavy

Zíral jsem na ostrou žiletku v mých rukách jako blázen a zmocňoval se mě nezvládnutelný vztek i panika. Položil jsem ji na umyvadlo, napočítal jsem v hlavě do deseti, ale ani to mi moc nepomohlo. Pak jsem prudce vyrazil z koupelny, rázně jsem došel až k posteli a doslova jsem skočil na Baekhyuna, obkročmo si mu sedaje na klín.

"Co to do tebe vjelo, Kyungie?" vytřeštil překvapeně oči a chtěl mě za boky opatrně odstrčit na stranu, já ho však pevně chytil za levou ruku a povolil jsem knoflíček košile u zápěstí, abych mu mohl rukáv rychle vyhrnout.

"Ne, počkej," vyhrkl a začal se bránit, nestihl to ale včas. Pevně jsem svíral jeho zápěstí a nevěřícně jsem zíral na obvazy, kterými bylo zakryté skoro celé jeho předloktí až po zápěstí tak, aby obvaz nevykukoval z rukávu. Přesto však nebylo zakryté úplně všechno. Baekhyun mě začal mnohem větší silou shazovat ze svého klína, já si ale poposedl ještě výš a začal jsem mu rychle odmotávat obvaz. Cukl svou rukou, ale já ho za ni pevně držel, takže mu to k ničemu nebylo.

"Přestaň, kurva," zvýšil na mě hlas, ale já ho ignoroval a pokračoval jsem v rychlém sundavání obvazu. Otřásal mnou stále ten neovládnutelný vztek a strach, to zděšení, které jsem nebyl schopen jakkoliv kontrolovat.

"Ne!" vyštěkl jsem a udělal jsem poslední rychlý pohyb rukou, kterým jsem úplně sundal obvaz. A v tu chvíli mi na tváři přistála ostrá facka, kterou bych od někoho tak křehce vypadajícího, jako byl Baekhyun, nikdy nečekal. Hned pak do mě silně strčil a já se neudržel, rozhozen předchozí fackou, a přepadl jsem z kraje postele přímo na zem.

"Kyungsoo," ozval se ode dveří zděšený výkřik a já jsem cítil, jak mě Jongin o vteřinu později svírá v náruči a vyděšeně se mě ptá, jestli jsem v pořádku. Hlava mi sice trochu třeštila a bolelo mě rameno, na které jsem dopadl, jinak mi ale nic nebylo. Stále jsem svůj pohled upíral k Baekhyunovi, kterého Sehun držel za košili a křičel na něj: "Co, sakra, děláš? On ti přišel pomoct a ty se chováš jako kretén!"

"P - promiň," vykoktat Baekhyun a provinile se na mě díval. Viděl jsem, že má slzy opět na krajíčku, ale snažil jsem se to ignorovat. Rychle jsem se vyprostil z Jonginovy náruče, zvedl jsem se na nohy, odstrčil jsem Sehuna na stranu a hbitě jsem Baekhyuna chytil za levou ruku. Strhl jsem dvě velké náplasti s polštářky a podíval jsem se na jeho předloktí, i když mi bylo už dopředu jasné, co uvidím.

"Baekhyune..." zašeptal jsem a pomalu se posadil na okraj postele vedle něj. Už se nevzpouzel, jen bezvládně seděl na místě s hlavou skloněnou a mlčel. Nevěřícně jsem se díval na deset řezných ran, které byly rozmístěny od zápěstí přes celé předloktí, a sám jsem v tu chvíli bojoval se slzami, které se mi draly do očí.

"Prokrista," zalapal Luhan po dechu a posadil se za mě, dívaje se přes mé rameno na Baekhyunovo pořezané zápěstí.

"Baeku," uslyšel jsem za sebou Yixingův hlas. Tmavovlasý chlapec si poté sedl z druhé strany postele, objal Baekhyuna kolem ramen a přitáhl si ho do náruče: "On ti za to nestojí..."

"Já..." popotáhl Baekhyun, zalykaje se vlastními slzami, "já v - vím."

"Neplač, broučku," pohladil ho Luhan po stehnu. Já jsem stále držel jeho ruku ve svých dlaních a otřeseně jsem zíral na všechna ta pořezání.

"To ne," zavrčel Sehun, posunul mě a Luhana dál a vytrhl Baekhyuna z Yixingovy náruče.

"Co to děláš, Hunnie?" vyhrkl Luhan, ale Sehun ho mávnutím ruky umlčel. Otočil si Baekhyunovu hlavu za bradu čelem k sobě a zblízka se mu zadíval do jeho uplakaných očí.