Pohled smrti [HP FF]

2. kapitola - Otravný ex

Procházela jsem dlouhou chodbou ve sklepení. Před chvílí mi skončila hodina lektvarů se Zmijozelem a já se pokoušela co nejrychleji zmizet. Lépe řečeno, chtěla jsem se někomu vyhnout. Od té doby, co mě McKoťátko varovalo, jsem sekala dobrotu a neměla jsem v úmyslu si to zkazit. Ale tahle osoba ve mně vzbuzovala nejhorší vlastnosti a to se mi zrovna dvakrát nehodí. Zabočila jsem za roh a už se radovala, že jsem se mu vyhla, když jsem náhle vrazila do pevné hrudi, od které jsem se odrazila jako hromada brambor a skácela jsem se k zemi.

,,Podívejme se, koho nám to čerti nesou. Nebo spíš samotný Voldemort?" ozval se nade mnou příliš povědomý hlas. Chytla jsem se za hlavu a vzhlédla nahoru. Nemohla jsem uvěřit, že vyslovil jméno Pána zla nahlas.

,,Ty už jsi doslova zešílel," zamračila jsem se. Nabídl mi pomocnou ruku, ale když si všiml mého pohoršení, stáhl ji zase zpátky. Podepřela jsem se o zeď a zvedla se sama.

,,Možná," pokrčil rameny a upřel na mě své tmavé oči. ,,Ale to neznamená, že tě nechám na pokoji," ďábelsky se ušklíbl a já nad ním protočila oči.

,,Můžeš mi vysvětlit, co nechápeš na větě 'Nech mě na pokoji, nebo tě kopnu do koulí'? zavrčela jsem podrážděně a přiblížila se k němu o něco blíž. Doufala jsem, že ho to vyvede aspoň trochu z rovnováhy.

,,Nehraj si na bojovnici, krásko. Oba moc dobře víme, že bys mi nikdy neublížila. Miluješ mě," jeho úšklebek se pouze prohloubil a já měla sto chutí mu vrazit. Docházela mi rychle trpělivost.

,,Jo! Máš pravdu!" zaječela jsem hraně nadšeným hlasem. ,,Vždycky jsem chtěla mít za kluka pošahaného zmijozela, který je udělanej z Voldemorta," zasyčela jsem po chvíli. Můj společník mě tvrdě přirazil ke zdi a sklonil se tak, že se naše čela opírala o sebe. Chtěla jsem se dostat z jeho sevření, ale držel mě příliš silně. Byla jsem proti němu příliš slabá a on si to dobře uvědomoval.

,,Dávej si pozor na tu svou krásnou pusinku, princezno. Mohlo by se ti s ní něco stát," hleděl mi zpříma do očí. Znervózňovalo mě to, ale nechtěla jsem, aby věděl, že má nade mnou kontrolu.

,,Vyhrožuješ mi?" nadzvedla jsem tázavě obočí.

,,Tohle je pouze varování," pokrčila rameny. ,,Navíc, pán by tě ocenil ve svých řadách. Jsi dobrá bojovnice a máš čistou krev," mrkl na mě. Silně jsem mu zatlačila do hrudi, ale bylo mi to prd platné.

,,Tak to je smůla, ale polohadi nejsou zrovna můj typ," na mých rtech se objevil úšklebek.

,,Měla bys to zvážit, krásko. Přidej se k němu a budeš mocná. Nikdo ti nikdy neublíží a budeme moct být navždy spolu," naléhal. Založila jsem si ruce na hrudi a vydechla přebytečný vzduch z plic.

,,Ty už o mém životě nerozhoduješ! Nerozhoduješ o něm od té doby, co jsi mě zradil, idiote!" křikla jsem a kopla ho do holeně. Konečně jsem byla volná.

,,Byl to omyl! Kolikrát ti to mám říkat!" bránil se, ale já mu na ty jeho pitomé řečičky neskočím.

,,Jo? Mně to tak nepřišlo, když jsem viděla, jak Lisse strkáš svůj jazyk do krku!" vykřikla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Ne, už ne. Nesmí mě vidět brečet. ,,Prostě je konec! Už to konečně vzdej!" vzlykla jsem a rozeběhla se pryč.

**************

Aloha, lidi :)

vítám vás u dnešní kapitoly, kde se setkáváme s kouskem Naominy minulosti :) schválně jsem zde nezmínila jméno jejího ex, ale je to někdo z původního HP, tak, máte nějaké tipy? Pište do komentu :)

Chtěla jsem se vás zeptat, jak často byste chtěli kapitolu? Kolikrát do týdne? :)

to je pro dnešek vše :) Budu ráda, když mi zanecháte nějaký ten názor v komentu :)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

Tak se Vávra, lidi! ♥

-Katy