Nepouštěj

101.

James: „Šli jsme ke mně. "

Já: „To vím, Jamesi."

James: „Nikdo neměl být doma, jinak bych tě tam nikdy nevzal. "

Já: „Proč?"

James: „Kvůli mému nevlastnímu otci."

Já: „To je ten, co tě mlátil!" Ten parchant!

James: „Uklidni se...už je to v pohodě."

Já: „Kde je teď?"

James: „V base. "

Já: „Hmm."

James: „Jak říkám, nikdo neměl být doma ale..."

Já: „Nebreč. "

James: „Nic jsem neudělal! Nezasáhl jsem! Choval jsem se jako zbabělec!"

Já: ...

James: „Byl doma. S přáteli. Všichni byli opilý, začal po nás řvát a chtěl mě praštit a ty. Tys mu v tom zabránil."

Já: „To je snad v pořádku? "

James: „Ti chlapi. Oni. Všichni se na tebe vrhli a a a..."

Já: „No tak. Prosím uklidni se. Je to v pořádku. " 

James: „Není to v pořádku. Nepomohl jsem ti. Jen jsem se díval!"

Já: „Byl jsi vyděšený. "

James: „To není podstatné...Málem tě zabili."

Já: „Ale nezabili, ne? "

James: „Když jsi pak upadl do kómatu, nevěděl jsem, co dělat. Tehdy jsem se rozhodl, že ti beze mě bude líp a i tak nebylo. Zase jsem ti ublížil! Pořád ti jen ubližuju!"

Já: „Přestaň žvanit takový kraviny. "

James: „Musíš mě nenávidět."

Já: „Ne. Jsem jen naštvaný, protože si mě opustil kvůli takové prkotině. "

James: „Prkotině?"

Já: „Jo, prkotině. Jak bych mohl nenávidět člověka, kterého jsem chtěl ochránit? "

James: „To prostě."

Já: „Pořád moc nechápu proč jsi mě nechal samotného ale... To je minulost. Je to za námi, ne? Co bylo, bylo. Teď je teď. "

James: ...

Já:  „A prej kdo pořád brečí, co?"