XI.

21 5 0
                                    

  Místnost, do které vešel, byla velká asi jako Tajemná komnata. Byla v ní absolutní tma, ocas draka bral světlo, takže bylo vidět jen přede dveřmi.
  ,,Lumos!"
Zalapal po dechu. Naskytl se mu příšerný pohled.
  Po celé místnosti byly kosti. Lidské kosti. Na některých místech byla zaschlá hnědá tekutina. Krev. Zaschlá, lidská krev. Ale to nejhorší teprve přijde...
  Přešel celou síň. Na kostech to klouzalo, Max si každou chvíli skoro zvrtnul jeden nebo druhý kotník.
  V tom mu ujela noha a on se sesypal k zemi. Ozvalo se tlumené křup a Max znejistěl. Naštěstí křupla jen neživá kost.
  Šel ještě hodnou chvíli. Stále si nebyl jist, jaký smysl má přesně tato síň. Vypadalo to tu jako hromadný hrob, který tvořila jen obrovská, tmavá jáma.
  A ty se divíš? Celé je to sebevražda, pomyslel si. Musel uznat, že to trochu nedomyslel.
  Nedomyslel? Celés to poto, pototo, uslyšel svůj vnitřní hlásek a musel mu dát za pravdu. Vypadal jako horník, který v dole i spí. A navíc už dlouho nejedl. Pravda, kouzelník má trochu jinou anatomii než mudla, takže dokáže bez jídla vydržet déle, ale to nic neznamená. Naposledy jedl těsně před tím, než opustil práh svého domu.
  Konečně v dáli uviděl dřevo.
  Dveře, konečně dveře! zaradoval se. Ale chválil vlkodlaka před úplňkem. To nebyly dveře. Vlastně to ani nebyl východ. Popravdě žádný tu nebyl.
  Rozeběhl se. A pak prudce zastavil. Vyděšeně zalapal po dechu. To bylo strašné!
  To dřevo byl skřipec*. Na středověkém mučícím nástroji bylo napnuté ženské, skoro rozložené tělo. Umučená byla nahá. V očích měla vepsanou bolest a šílenství.
  Kolem skřipce bylo spousta pavučin, takže celý výjev působil ještě děsivěji. Ale tím to neskončilo.
  Vedle byla židle s pouty. Mnohým z vás to připomene Letopisy Narnie - Stříbrná židle, ale ta židle byla dřevěná. Ale působila děsivě.
  Vedle ní na zemi ležely velice zvláštní předměty. V podstatě to byly dva kovové pláty spojené šrouby s kličkou, kterou se snad kdysi dalo otáčet. Rez ji ale úplně rozežrala. Byly to palečnice©.
  Byly lehce od staré, již léta zaschlé krve. I ony nejspíš umučily tisíce lidí.
  A do třetice, pod židlí byl také podivný předmět, nepochybně mučící nástroj. Španělská bota¤.
  I ona byla od krve.

------------------------------------------------

*= Skřipec: středověký mučící nástroj. Oblíbený při výslechu zlodějů, ale i údajných čarodějnic.

©= Palečnice: další z oblíbených mučidel. Dotyčnému se nasadila na palce na rukou a kličkou se točilo, až rozdrtila kosti v prstech.

¤= Španělská bota: vlastně palečnice pro nohy. Spolu s palečnicemi byla velmi oblíbená při honech na čarodějnice. U obou nástrojů je bolest tak strašná, že spousta lidí se během tohoto zvěrstva dobrovolně přiznala k čarodějnictví.
 
 

Relikvie SmrtiWhere stories live. Discover now