Relikvie Smrti

XIII.

  Ohlušujíci lomoz trhal skály a drak, po tolika letech, spatřil svobodu. Ani se neohlédl.
  Z ostatních jeskyní, které drak roztrhal, se začali hrnout mozkomoři, bubáci a jiná havěť.
  Spousta z nich se, k Maxově zděšení, nahrnula k němu.
  To se dalo čekat.
  Maxi, ty jsi fakt debil, snad sis nemyslel, že to bude jako vyjít schody v Bradavicích?!
  Max musel opět přiznat, že to celé poto, pototo.
  Mozkomor byl se svou ,skupinou' už nebezpečně blízko. Chtivě po něm natahoval prsty. Náhle bylo chladno. I ve světle, které bylo z díry, kterou vytvořil drak, když máchnul ocasem, bylo všechno najednou tmavé, fádné...
  A aby se neřeklo, mezi mozkomory...
  ,,ELFRIEDO! NE!" Přišel blíž.
  ,,Mami? Tati?"
  Na zemi mezi mozkomory ležely tři těla: Elfrieda a Maxovi rodiče.
  ,,Maxi... Maxi... Milujeme tě....Sbohem..."
  ,,Mami, profesor je zlý!"
  ,,Oberone! Cos to udělal?!"
  ,,Riddikulus! Ex... Ex..."
Padl k zemi. Jeden mozkomor k němu hbitě připlul a večeře začala.
  A tehdy Elfrieda pomohla potřetí.

********

  ,,Expecto Patronum!"
Možná se divíte, jakto že Elfriefa, která zabila své sestry, mohla vyčarovat něco tak mocného jako je Patron. Jednoduše. Byla ochotná přijmout jakýkoli trest, který na druhém břehu může dostat. To ji alespoň zčásti naplňovalo pocitem odpuštění. Jen zčásti, co by se za nehet bezpočtukrát vešlo.
  A konečně, její šťastná vzpomínka byla, když držela všechny Relikvie. Je to zvláštní, když spolupracují dva protijdoucí pocity, dvě protijdoucí duše, myšlenky, aby ve výsledku vytvořily Patrona.
  ,,Riddikulus!" Z nejbližšího bubáka se stal naštvaný profesor Barner, kterému sestry říkaly ,,Věchýtek", pro jeho hubenou postavu. Učil v Bradavicích Bylinkářství, než jej jednou na hodině zabila Mandragora. Byl to nešťastný den, profesor už byl nemocný, ale to je zase jiná historie.
  ,,Expecto Patronum! Riddikulus! Impendimenta! Wingardium Leviosa! Avada Kedavra!"
Kouzla létala a kletby si hledaly své cíle.
  Za chvíli byl malý kruh kolem Maxe čistý. Elfrieda se otočila.
  ,,Poslední pomoc. Příště zemře jeden z nás." Zakryla se pláštěm.
  ,,Enervate!" A odešla.