Max pomalu zdolával stezku Relikvií. On to nevěděl, ale zbývá mu už jen pár úkolů. Co nevidět to skončí. Co nevidět...
Další síň byla menší, jinak na vlas stejná. Uprostřed stolec, na něm tři lahvičky s tekutinou různých barev. Byly to lektvary.
První lahvička s...
KREV?! Max se rozběhl ke stolci. Vypadalo to tak.
Druhá tekutina byla azurově modrá a třetí křiklavě žlutá. Moc hezky to ale nevypadalo.
Opatrně otevřel lahvičky a ke každé si důkladně přičichl.
Ze žluté byla cítit růže, z rudé něco hořkého a ze třetí pravděpodobně zvratky.
Fůj, tohle asi budu muset vypít.
V tom jej ale něco napadlo.
Přičichl si k té červené. Bylo to cítit alkoholem. Opatrně si lízl.
Místnost se mu zavlnila před očima. Kamenné stěny už nebyly rovné, podlaha se hýbala a nic nezůstalo na svých místech, přestože nic nespadlo.
Ta tekutina, ať už páchla po čemkoli (mimochodem po krvi), byla ve skutečnosti velmi silné francouzské víno. Byla to sice škoda, ale pro efekt se něco obětovat muselo.
********
Efrieda pobaveně sledovala Maxe, jak se potácí po místnosti. Musela uznat, že Max byl chytrý, zdolal i skákací podlahu. Na druhou stranu zabezpečit tři věci vínem je mistrovský nápad.
Jedna nula pro mě, pomyslela si. V dalších místnostech už byly podobné nástrahy, jenom pár jedů...
Jak tak Elfrieda pozorovala Maxe, napadlo ji, že možná ještě ty Relikvie nevydá. Najednou jí život připadal jiný, veselejší. Jenže nemůžu to udělat, blesklo jí hlavou, už tak jsem pošpinila Creolovy a jak by to vypadalo? Ne, mám smůlu.
Max zatím tancoval po místnosti, i když se tomu tanec nedalo říkat. No, se zavřenýma očima se tomu dalo říkat chabý pokus o tanec.
Elfrieda se jen zasmála.
*********
,,Já vás chytím kóroptvíčkýý..."
Maxův hlasitý, falešný zpěv se rozléhal místností, která stále tancovala. V ruce měl sklenici, ze které stále neubylo, přestože ji vypil už nejméně třikrát.
V tom klopýtl, spadl a sklenice se rozbila. Víno se vylilo na zem a opilý Max usnul.
أنت تقرأ
Relikvie Smrti
قصص الهواةNač se rozepisovat, tu bajku všichni známe. Jsou tři. Mají každá jednu. Ale co když už nechtějí žít věčně? Co když chtějí zemřít s hrdostí? Co když chtějí dát v boj své nejcennější dědictví? HPFF. Není psáno za účelem zisku.
