Den, kdy odešla (ne)vinnost...

1 0 0
                                    

Laura chvíli stála před domem a přemýšlela, jestli vejít teď nebo ještě chvíli přešlapovat na místě. Byl nejvyšší čas jít. Neměla už moc času, protože Vasil chtěl konečné rozhodnutí právě dnes. Vzala si na sebe koženou sukni a tílko s úzkými ramínky, z horka se ji na prsou objevovaly kapičky potu, které se mísily s perličkovým náhrdelníkem. Do úst si vložila žvýkačku, párkrát zažvýkala, vyflusla ji vyšla do jámy lvové.

"Jak ses rozhodla, drahá Lauren?" Vasil se na ni díval s pocitem výhry v těle. Cítil vzrušení z toho, že nad dívkou zvítězil a má ji ve své moci. Znal její odpověď a nemohl se dočkat toho, až se děvčátka dotkne. Z té představy se chvěl po celém tělem...

"Ať jdou všichni pryč," zašeptala. Vasil pokynul a muži z místnosti odešli. Byli tam prostě jenom oni dva. Stáli naproti sobě a dívali si do očí. Lauren přemýšlela nad tím, co se mu asi odehrává v hlavě, nakonec se rozhodla k němu přijít a dotknout se jeho hrudi. Vasil byl o dost vyšší než ona. Vzhledem k tomu, že ona byla průměrný trpaslík, on měl skoro dva metry a ramena jenom o něco málo užší. 

"Věděl jsem, že se tak rozhodneš," zašeptal ji do ucha a dotkl se jejích rtů. Laura měla pocit, jakoby si ji kontroloval, hladil ji každý centimetr po obličeji - nos, tváře, víčka, projel ji palcem po zubech... A posouval se níže, už byl ukazováčkem mezi prsy, když ji políbil. Necítila žádné vzrušení a začala mít strach, že to pozná. Odstoupila tedy od něj, aby si udělala trochu času, ale on ji pevně chytil a surově si ji přitáhl. "Teď si moje!" O co mu jde?! Uslyšela, jak cinká jeho přezka na pásku. Vasil ji pevně chytil svými prsty tváře a chladně se ji podíval do očí: "Slyšíš?! Jsi teď moje! A moje zůstaneš! Budeš plnit má přání, tak jako plní přání moje kurvy mým zákazníkům! Je ti to jasné?" Lauren se rozplakala. Chceš hrát na drsňáka? To ti neprojde!  A opravdu... Uvědomil si, jak moc se do té dívenky zamiloval a že ji nedokáže působit nic ponižujícího. Pohladil ji po tvářích a druhou druhou rukou ji pohladil po boku. "Sejdeme se v Modrém pokoji u Koníčka, co ty na to?" 

"Ano," pípla tichounce a pořád předstírala, jak moc ji ublížil. Vasil hrábl do kapsy kalhot a vytáhl bankovku.

"Kup si něco hezkého na sebe a sejdeme se tam za dvě hodiny, princezno. A večer bychom mohli jít do lunaparku i s Míšou, co ty na to?"

A byla ruka v rukávě, hlupák se zamiloval do děvčátka a děvčátko začalo tušit, jak moc si ho dokáže omotat kolem prstu. Tohle bylo 1:0, ale pro Lauru. 


Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Feb 20, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Lauren, kdo jsi?Kde žijí příběhy. Začni objevovat