Důvěra 2: Chyť mě, jestli to dokážeš

1.Část

Zpohledu Lily

„HejMatte?!" zařvala jsem na svého snoubence.

Kdyžuž o tom přemýšlím, musela jsme se podívat na prstýnek zbílého zlata se stříbrným kamínkem, který mi krásně zářilna prsteníčku.

Pousmálajsem se.

„Anomiláčku?" Matt se objevil v chodbě. Z jeho černých vlasůmu stékali kapky vody, které tekli dál po jeho nahé hrudi až kjeho pasu, kde měl omotaný ručník.

Nasucho jsem polkla.

„Jdus Lucy pro Annu" ukázala jsem na dveře za sebou, anepřestávala hypnotizovat kapičky vody. Přikývl a nahnul se kemě pro pusu. Políbila jsem ho a obula si své tenisky. Otevřel midveře a já z nich vyšla na chodbu panelového domu. Zamávala jsemna rozloučenou a odešla.

Býtzasnoubená v 19ti je v dnešní době divný, všichni chtějí navysokou školu, užívat si každodenní pařby na kolejích, najítsami sebe. Po vysoké sehnat práci a až pak se teprve třebazamilovat a zasnoubit, mít dítě, rodinu. Ale já to mám jinak,svou lásku jsem už našla, na vysokou nemusím, protože mi nabídlina střední škole, kde jsem chodila, vyučovat tělesnou výchovu.Takže jsem ve své podstatě pár kroku přeskočila.

Vyšlajsem z hlavních dveří, na chodníku se už rýsovala postavavysoké, hubené hnědovlásky s kudrnatými vlasy. Pořád nechápu,proč se Lucy nechala přebarvit z blondýnky na hnědovlásky. Možnákvůli věčným výsměchům ze strany spolužáků, možná protožechtěla změnit samu sebe, ale hrozně jí to slušelo. Lucy bylavždy ten typ holky, která i kdyby se oholila, slušelo by jí to.Strašně se změnila i v obličeji, přestala se malovat, takževynikala její přirozená krása. Mimo obličeje a vlasů se změnilai její povaha. Odpustila jsem ji všechno, bez ni bych vlastně aninebyla já. Ona byla a je část mne, byla tu vždy když jsem jipotřebovala a na oplátku já tu byla vždy, když potřebovala onamne.

Kdyžmě uviděla, tak se jí rty vytvarovali do širokého úsměvu.Vběhla jsem jí do náruče. Rok jsme se neviděli a to mi trhalosrdce. I když jsem tu měla jiný kamarádky, jako například Jade,ale Lucy? Ta pro mě byla ta nejlepší kamarádka. Známe se užnějaký ten pátek, znám ji déle něž kohokoliv jiného.

„Tolikjsi mi chyběla! Jak jsi se měla v Evropě? Co vysoká? Kde budeš?A co jinak?" chrlila jsem na ní otázku za otázkou.

„Tymě taky" zasmála se a znova mě objala ,,a všechno ti řeknuaž u kafe" mrkla na mě a opustila mojí náruč ,,a ty miřekni novinky!" drkla do mě loktem, a dali jsme se do pohybu.

„Eh,hádej" mávla jsem rukou a hrála si na to, že to není nicdůležitého.

„Jeto něco s Mattem?" nadzvedla obočí. Přikývla jsem.

„Oh!Jsi těhotná!" vyhrkla a já zakroutila hlavou nacož onasmrštila obočí.

„Stěhujete se?"opět jsem zakroutila hlavou.

„Mámto!" zastavila se a vzala si do ruky mojí pravou dlaň.Pootevřela pusu dokořán a koukala se na můj prsten.

„Ontě požádal o ruku!" zavřískla tak, že strhla veškeroupozornost lidí co šli okolo.

„Doufám,že nemáš družičku! Samozřejmě, že chci být s Jade družička!A se svatbou ti pomůžu! A se šaty taky!" začala mluvitnesmysly o svatbě. Nechala jsem jí, aby o tom mluvila. Alespoň tonebudou řečičky o Justinovi.

Usmálajsem se ,,družičky ještě nemám" podívala jsem se na ní.

,,Teďuž ano" vesele se usmála a pokračovali jsme v cestě dokavárny u nás v ulici na rohu. Vešli jsme dovnitř a sedli si nanaše oblíbené místo hned u okna v rohu.
Ihned k nám přiběhlaservírka ,,jako obvykle dámy?" vytáhla si svůj bloček spropisku.
,,Ano" přikývla jsem a podívala se na Lucy.
,,Jási dám samozřejmě to samý co ty" podívala se na mě a pakna servirku.
,,Takže dvakrát karamelové Latté" zapsala sito do bločku a odešla.