Říkají mi Carrie #DOKONČENO

24. Čekám na záchranu

Nevěděla jsem co bych měla dělat. Něco, co Darka nenaštve a něco, co mě zabaví. Nakonec jsem se rozhodla zase si něco přečíst. Nic jiného tu ani dělat nemůžu a aspoň u toho nebudu dělat rámus. 

Přečetla jsem už asi tři knihy. Muselo mi to zabrat aspoň tři hodiny. Jestli to takhle půjde dál, zblázním se. Odložila jsem knihu a potichu se vyplížila se z pokoje. Doplížila jsem se až k východu a zarazila se. Opravdu chci utéct?
Bože jak se můžeš ptát
No, já ji chápu
Ale já ne
Nemáte mi náhodou radit? každej říkáte něco jiného!
Zůstala jsem trčet na místě.
"Co tady děláš" ozvalo se za mnou. Prudce jsem se otočila. Našel mě.
"Já.. no.. já. chtěla jsem jíst ale zabloudila jsem" zalhala jsem rychle. Nedůvěřivě si mě prohlédl.
"Tak pojď" vzal mě v nadloktí a dotáhl mě až do jídelny.

Vzala jsem si jablko a nervózně tikala pohledem mezi ním a podlahou.
"Nebuď tak nervní" usmál se a natáhl se přese mě taky pro jabko. 
"A jak nemám být" špitla jsem a po tváři mi stekla další slza. Povzdechl si a nadzvedl mi bradu, abych se na něj dívala.
"Stačí když řeknu, že tě nechci zabít?" Slzy se mi roztekly ještě víc.
"Ale notak, zakrvácíš mi koberec" zasmál se a mávnutím odstranil tu kaluž pode mnou.
"Nechápu, jak jsem ti kdy mohla věřit"zašeptala jsem a rychlým krokem šla do svého pokoje. Nechtěla jsem začít utíkat, dost bych se ztrapnila. 

Seděla jsem v rohu svého pokoje a vyděšeně se rozhlížela kolem. Tam v tom rohu se určitě něco pohlo!
Dveře se otevřely. Stál tam Dark.
"Js v pohodě? Jsi tu zavřená už tři dny."
Skočila jsem k němu a ukázala do toho rohu.
"Tam něco je! U-určitě! Chce mě to zabít! Zabije mě to ve spaní! Nesmím spát!"
Trochu se uchichtl a objal mě.
"Nic tam není. Jen prázdný kout." Nedůvěřivě jsem se tam podívala.
"Hele" řekl a strčil mě tam. Lehce jsem vykřikla a zavřela oči. Nic se však nestalo. Otevřela jsem jedno oko a podívala se kolem sebe. NIc tu nebylo.
"Vidíš? V tomhle zámku jsme jen my dva. Řekl bych ale, že už bys měla jít ven. Jinak se ti tohle rozšíří."
Jen jsem se pousmála a nechala se jím zavést na čerstvý vzduch. Tohle mi tak chybělo. Plácla jsem sebou do trávy a usmívala se jak o vánocích.

Po asi hodině jsme se vrátili dovnitř. Tentokrát tam byl se mnou, prý abych se nezbláznila.

Mezitím Benův pohled
"Sakra už jsou to tři dny" vztekal jsem se na Tobyho, protože všichni ostatní byli v pokojích. Jen mě vyděšeně sledoval a dostal tiky do levý ruky.
"Všichni sem!" zařval jsem na celou chatu. Ostatní se neozývali.
"HNED!"
Nakonec se přihnali s vyděšeným výrazem.
"Jsou to tři dny a my na nic nepřišli! Musíme už vyrazit, klidně bez plánu!" Nikdo se ani neodvážil protestovat.
"Nikdo nic nenamítá? Tak jdeme!" a s těmito slovy jsem je vtáhl do počítače.