Říkají mi Carrie #DOKONČENO

29. vzpomínka

(Ten text písničky se k tomu moc nehodí, ale ve chvíli, kdy vzpomíná, se hodí tou hudbou. Tak snad se mi to podařilo vysvětlit XD  - jo a spíš se k tomu hodí ten začátek.. prostě si to radši neodůvudňujte)

Sedla jsem si na postel a odepla Linka z vodítka.
"Už jsem myslel, že mě připoutáš k topení" neodpustil si kousavou poznámku.
"Ale notak. Je sice pravda, že nejsem zrovna nejhodnější člověk na Zemi, ale pořád nejsem přímo taková jako Dark" protočila jsem očima, nalila trochu vody do skleničky a podala mu ji.
"A mám pro tebe něco k snědku" usmála jsem se a podala mu taky jabko. Vděčně se do něj zakousl.
"Přinesla bych něco lepšího, ale nic jinýho jsem nedokázala ukrást."
"Konečně si připadám aspoň trochu jako člověk" řekl a sedl si na postel.
"Sakra tak to ne" vyhnala jsem ho zase do stoje. "Musíš se umýt" zasmála jsem se, když se zatvářil vyděšeně. Odložil jídlo na můj noční stolek a nechal se mnou zavést do koupelny. Vzala jsem si od něj špinavé oblečení a zatímco se myl, šla jsem to do jiné koupelny umýt. Bože, takhle špinavý jsem snad ani neměla to oblečení od krve.

Na chodbě jsem se setkala s Darkem. Když uviděl to oblečení v mých rukou, nadzvedl oblečení.
"Tos ho svlíkala, nebo co?" Rozesmála jsem se.
"Ne, jen se sprchuje. Tak mu to jdu vyprat, máš ten sklep asi dost zanešeněj."
"Moc se o něj staráš" poznamenal.
"Když chceš domácí zvíře, musíš se mu věnovat" ušklíbla jsem se a pokračovala do koupelny.
"Mohl zůstat v tom sklepě, nikomu tam nepřekážel" zasmál se.
"Jenže tady mi taky nepřekáží. A žije vůbec Zelda? Neviděla jsem jí ani se hnout. Link od ní nechtěl odejít" zašklebila jsem se posměšně.
"No jo, bere tu svoji roli až moc vážně. Ale řekl bych, že žije. Snese toho hodně, i když ta 'dieta' jí moc neprospěla." Tomu jsem se zahihňala. Přitom jsem špinavé oblečení ponořila do vody a začala to drhnout. Trvalo to asi pět minut, než byl začátek jeho rukávu opět svítivě zelený. Celou tu odbu za mnou stál Dark.
"Bože kudy to chodil?" vztekala jsem se a začala to drhnout zuřivěji. Dark se začal tiše smát. To mě dopálilo ještě víc.
"Si to vyper sám, když jsi tak chytrej!" prskla jsem na něj a hodila mu to na hlavu. Dark si to s úšklebkem vzal do levé ruky, pravou nad tím zamával a oblečení okamžitě bylo čisté. Chvilku jsem na to zírala a snažila se uklidnit. Na vteřinu jsem zavřela oči, vzala si to a odešla zpět do pokoje, zatímco Dark se hlasitě chechtal.

V pokoji jsem to samé udělala s jeho botami a vše to položila na postel. Z koupelny už se neozívaly žádné zvuky. Zaťukala jsem na dveře. "Linku?" Z koupelny se ozvalo "hmm?"
"V pokoji máš oblečení na posteli, za pět minut se vrátím" řekla jsem a vyšla ven, kde jsem okamžitě vrazila do Darka.
"Začínáš být jako Jeff" zasmála jsem se, úsměv mi ale okamžitě spadl, když jsem si vzpomněla, že ho už nikdy neuvidím.
"Ale notak. Máš mě" pohladil mě Dark po vlasech, když mu došlo, jak přemýšlím.
"Sice to nebude znít dobře, ale život se netočí jen kolem jednoho člověka" řekla jsem se smutným úsměvem. Otočila jsem se k Darkovi zády, zamířila dlouhými kroky do velké knihovny a cestou si strčila do pusy to duhové lízátko od Jacka. Okamžitě se mi vynořily všechny vzpomínky, které na ně mám. Jak jsem potkala Jeffa, jak jsem Tobymu vytrhla sekyru z ruky, dostala jsem od Jacka první sladkost, potkala Jasona, jak mě Liu považoval za svého bratra a hlavně, jak mě Ben vtáhl do počítače a chránil mě. Pak jsem ale byla hrozně překvapená, když se mi vybavila i jiná vzpomínka. Jako kdybych měla na tu dobu ztrátu paměti.

--Vzpomínka--
Procházela jsem se po parku, abych vyhnala myšlenky na lidi, co se poslední dobou pohřešují. Nebyla jsem moc vystrašená, na pětiletou holčičku jsem vlastně byla až moc odvážná a rodiče se o mě ani nestarali. Dokonce jsem se dívala i na horory a bojové filmy. To bylo jediné, z čeho jsem získávala znalosti, protože ve škole mě nesnášeli.
Za sebou jsem slyšela prasknout větvičku a pak zašustit křoví. Viděla jsem to už v několika filmech a i když jsem věděla, že bych měla začít radši co nejrychleji zdrhat, podívala jsem se za sebe. Nějaká postava se rychle schovala za keř. Strachem jsem vykulila své modré oči a začala utíkat. Slyšela jsem, že mě někdo kus za mnou vpravo následuje. Měla jsem to ještě několik ulic domů a jako malá holka jsem nemohla jen tak utéct dospělému.
Za chvilku se mi kolem trupu obmotaly silné ruce a zvedly mě do vzduchu, abych nemohla dál utíkat. Zuřivě jsm sebou začala škubat a dotyčného kopla do obličeje. Začal se smát.
"Na malou holku jsi celkém dobrá." Měl celkem příjemný klučičí hlas. Najednou jsem se přestala bát a škubat sebou. Když si uvědomil, že mu neuteču, postavil mě opatrně na zem. Otočila jsem se k němu, abych se podívala, kdo to je. Měl na sobě masku, přes kterou mu trochu spadaly hnědé vlasy. Zamrkala jsem velkýma kukadlama a dívala se do černých očí masky. Pak jsem k němu natáhla ruku a řekla "jmenuji se Carrie a jsem ráda, že mě nenašel nějaký pedofil."
"Děláš si ze mě srandu, že?" rozesmál se zas. "Ty jsi snad stejně stará jako já, i když mě by jen tak nějaký pedofil neublížil."
Natáhla jsem ruku, abych mu sundala masku, on ji však ve vzduchu zastavil.
"Lepší, když si mě zapamatuješ takhle, Carrie. A teď utíkej domů za rodiči, budou mít určitě strach."
"Moji rodiče se o mě nezajímají. Je jim jedno, kde se toulám a kdybych umřela, bylo by jim to taky jedno" řekla jsem smutně. Soucitně mě pohladil po hlavě.
"I tak bys měla jít, jinak by tě tu někdo mohl přepadnout." Už se zvedal, když jsem ho zastavila.
"Jak se jmenuješ?" Ohlédl se na mě a jak měl svooji masku trochu výš, viděla jsem, jak se usmívá.
"Znají mě pod jménem Masky." A s těmito slovy odešel.
--Konec vzpomínky--