Dragon Whispers

Probuzení

Toho dopoledne moc neudělali. Víceméně jen museli dovážet materiál, ale odpoledne se mělo zpestřit dračími závody. Škyťák věděl, že alespoň tuhle radost musí obyvatelům dopřát. Poučil se z doby před čtyřmi lety, kdy ho Kliďas udělal úřadujícím náčelníkem v době jeho absence a tenkrát ho přemluvili, aby uspořádal dračí závody. Když si teď vzpomněl, jak hrozně moc o ně Vikingové stáli, rozhodl se, že navzdory všem podmínkám, které na Blpu panovaly, závod uskuteční. Tím se aspoň ti pracující Vikingové rozptýlí.

Navíc ho zajímalo, jestli se dračích závodů někdy zúčastní i Valka. Ale ta byla momentálně na místě, kde se jí nemohl zeptat, a ptal se sám sebe, jestli se jí vůbec podaří těžce zraněného Bewilderbeasta vyléčit.

Bezzubka naopak myslel na úplně jiné věci. Třeba na hrozbu Dragova Bewilderbeasta vracejícího se k lodím. Ačkoliv neměl žádný důkaz, byl si docela jistý, že to udělal. V duchu spoléhal na Cloudjumpera, že se brzy vrátí.

Jak sklouzl dolů ze střechy, Škyťák seskočil. Byl čas velmi pozdního oběda. Náčelník se sklonil k drakovi a rychle ho pohladil. Možná, napadlo ho, bych měl Bezzubkovi dát volnost pohybu. Nad tímhle zapřemýšlel a rozhodl se, že jakmile se stane něco, kdy on nemůže jít spolu s ním, vytáhne starou ocasní ploutev. Tu, kterou Bezzubka zničil. Škyťák strávil mnoho dnů opravami, ale nakonec se mu to zdárně podařilo a on se rozhodl nechat ploutev uschovanou pro další případy. A tohle to určitě bylo. Nebude moct být s Bezzubkou pořád. A on s ním také ne. Budou si prostě muset zvyknout na nový řád.

Bezzubka si lehl před Velkou síň. Vikingové, kteří při boji s Bewilderbeastem přišli o střechu nad hlavou, zde přespávali, alespoň dokud si neopraví domovy. Dračí stáje naštěstí nebyly moc poničeny, lépe řečeno skoro vůbec, maximálně pár škrábanců na laku, a byly tak velké, že tam mohli v klidu přespávat všichni draci.

Chvíli tam jen ležel s hlavou na předních tlapách, než přiletěla Stormfly. Vypadala vyděšeně a rychle dýchala.

„Vypadáš, jako kdybys viděla ducha!" zasmál se Bezzubka, než si uvědomil, že je jeho Nodří kamarádka nejspíš zcela vyplašená.

„Alfo," pozdravila rychle. Bezzubka se už chystal namítnout, že je jen Bezzubka, ale při dalších Stormflyiných slovech dočista ztratil řeč.

„Ten Noční Běs!" vyhrkla, „je pryč!" Bezzubka byl v okamžení na nohou.

„Co?!" téměř zděšeně vykřikl. Co kdyby se někomu něco stalo?

Někteří draci k němu zděšeně vzhlédli. Ti, kteří byli v Dragově armádě, se rozpačitě stáhli. I ti ostatní se po sobě podívali a začali se vzdalovat. Všichni věděli, že přijít do cesty naštvanému Alfovi není dobrá volba. Jenom zvědavá mláďata tam zůstala. A natahovala krky, aby se dozvěděla víc.

Bezzubka je přelétl pohledem, ale něco se mu nezdálo. Bylo jich nějak... málo. Ale to ho v tuhle chvíli nezajímalo. Podíval se na Stormfly.

„Sežeň ostatní," rozkázal. Dračice zbledla a trochu ucouvla.

„Ti asi nepůjdou," řekla váhavě, „jsou stále vyděšení a nechtějí opustit vesnici. Dokonce i Tesák." Poslední slova rychle dodala. Bezzubka si povzdechl. Dnes je asi rozhodně nepřemluví. Roztáhl křídla.

„V tom případě jsme to jen ty a já," řekl. Stormfly zbledla ještě víc.

„Ale..." začala, „je to Noční Běs." Námitka zněla dost zoufale (i když byla Stormfly jedním z nejstatečnějších draků, které měl Bezzubka tu čest potkat) a tón jejího hlasu Bezzubka postřehl. Otočil se k ní a zpříma se jí podíval do očí. Stormfly do těch jeho upřeně zírala. Čekala, že v nich uvidí hněv.