Dragon Whispers

Opravy

Bezzubkovy oči se rozšířily překvapením, vzápětí ale Noční Běs sklonil smutně hlavu. Neví? Jak to, že neví? honilo se mu hlavou. Rask se k němu přiblížila, a když viděla jeho zoufalý výraz, řekla: „Není to tak, že bych nevěděla, ale já si prostě nepamatuju, co bylo před Dragem. Byla jsem u něj moc dlouho."

V jejím hlase zaznívala bolest, ale i lítost. Co se stalo? Bezzubka chápal, že si to nepamatuje, ale nechtěl se s ní o tom bavit. Nebylo by to správné, zrovna když se odtamtud dostala, takhle ji zase zranit. Ale potřeboval něco vědět. Nutně.

„Poslyš, Rask," začal trochu váhavě, ale potom si byl už víc jistý sám sebou. „Když Drago s draky vyrazil před třemi dny pryč, vrátil se Bewilderbeast?" Hned, jak to vyslovil, zalitoval svých slov. Rask se zase stáhla dovnitř a v očích se jí odrážela čistá bolest. Stejně tak i v jejích pohybech byla vidět neochota odpovídat. A tak zvolila dračice hodně vyhýbavou cestu.

„Proč... Proč to chceš vědět?" zeptala se plaše. Bezzubka pohodil hlavou.

„Ale nic, nech to být," řekl rychle a otočil se k východu. Už chtěl vyjít ven, ale napětí v hlase dračice ho zastavilo.

„Ty mě tady necháš?" vyjekla vyděšeně. Na jednu stranu byla plachá, ale na tu druhou byla zase odvážná a bojovná. Ta druhá část její povahy Bezzubku mátla. Řekl si ale, že bude nejlepší zodpovědět její otázku.

„Musím se vrátit do vesnice podat Alfovi hlášení," odpověděl věcně. V duchu se proklínal za tu lež, protože - jak se říká - lež má krátké nohy. A Bezzubka věděl, že dřív nebo později se to provalí, a tím si asi kompletně zničí její důvěru. Jenže když s tím divadlem už začal, musí ho dokončit a nést následky.

Proč se mi zdá, že v těchto dnech dělám samé špatné rozhodnutí? pomyslel si trpce. Sám byl často svědkem Škyťákových nepovedených pokusů, když zastával Kliďase, jenže on nedával pozor. Upřímně, proč taky, že? On neměl být náčelník, takže kamaráda jen sledoval a čas od času mu trochu pomohl. Jenže tohle bylo jiné. Nikdy nevěděl, že jednoho dne bude Alfa, a ani za mák na to nebyl připravený. Když vyzval Bewilderbeasta na souboj, jeho primární instinkt mu říkal, aby chránil Škyťáka. Ale jak mohl vědět, že potom nastane tohle peklo? Takže se musí učit za pochodu. A Tlamounova technika se někdy nevyplácí. A nejlepší Škyťákův nepovedený pokus být náčelníkem skončil u dračích závodů. Úplně opačně, než to chtěl Kliďas.

Kliďas... To jméno začínalo Bezzubkovi lézt na mozek. Nikdo si kvůli tomu nestěžuje, protože vědí, že byl v Alfově kontrole. Jenže Bezzubka věděl, že mohl udělat víc. Cítil ten tenký hlásek, který ho mohl z hypnózy vytrhnout. On věděl, že si mohl postavit hlavu a Kliďase tak zachránit, jenže neudělal to. A jeho rozhodnutí ho stálo život. Naproti tomu Valka, Škyťák a nikdo další ho nevinili. A Bezzubku zajímalo, jestli by se chovali jinak, kdyby o tomhle věděli.

Z myšlenek ho vytáhla zpátky na tvrdou zem Rask.

„Nevypadáš jako typ draka, co by se jen tak podřídil Alfovi, ať už je to kdokoliv," prohlásila, stále schovaná v přístěnku. Teď se to určitě provalí, trhlo v Bezzubkovi. Ale naproti tomu se dračice rozesmála. Co je tady tak k smíchu? dumal Bezzubka, když za něj odpověděl druhý Noční Běs.

„Tvůj výraz!" vykřikla, „měl ses vidět! To se toho Alfy bojíš?" A Bezzubku nenapadlo nic jiného, než pokývat hlavou. Vlastně to není lež, přemlouval se. Od té chvíle, co se Alfou stal, se mu zdálo, že se víc a víc vzdaluje od toho původního Bezzubky, kterého Škyťák sestřelil a který přemohl Rudou Smrt. Bál se, že až ten rozdíl mezi jeho různými stranami vyjde najevo, už nikdy nebude takový, jako byl dřív. A co kdyby vyplulo na povrch to tajemství s Kliďasem? Ano, Bezzubka se bál své Alfa strany. Té odlišné. Byla tak nová, že nevěděl, co s ní dělat, nebo jak se chovat. A ze všeho nejvíc se děsil toho, že by ho Škyťák opustil, kdyby se dozvěděl ‚tamto'.