Pouhý dotek /HPFF/ ✔ *probíhá korekce*

Kapitola 24.

Přitiskla jsem si dlaň k ústům, když jsem uslyšela vzlyk. Tak moc jsem chtěla vyjít ze svého úkrytu, ale nemohla jsem. Asi by to nevypadalo moc dobře, kdybych se tu najednou z čistajasna objevila. Zahodila jsem za hlavu tyhle hloupé myšlenky a vykročila jsem vpřed. 

"Slečno Nancy?" oslovila mě Hayley, která se nevěděla, jak pořádně reagovat na odpověď Scorpia. Seděli vedle sebe na zemi, zatímco klučina měl svou hlavu v dlaních, do kterých vzlykal. 

Nijak jsem neodpovídala, pouze jsem si klekla před třesoucí se hromádku neštěstí. Pohladila jsem jej po vlasech a on konečně zvedl svou hlavu a ukázal světu jeho lesklá tmavá očka. 

"Co se stalo s tvou maminkou, broučku?" zeptala jsem se tiše a dávala jsem si pozor, abych neřekla nějakou blbost. Dívala jsem se, jak se nadechl, ale poté znovu spustil vodopád slz. 

"Z-zemřela," zašeptal zlomeně a já si jej přitáhla k sobě. 

"I mně zemřela maminka. Byly teprve čtyři, ale vím, že se na mě teď dívá a je pyšná, kam až jsem došla a jaká silná jsem. A ta tvá se určitě kouká taky. Vždy tu pro tebe bude, protože ty, které milujeme, s námi zůstanou, Scorpiusi, přímo tady," položila jsem si svou dlaň na hruď, přesně tak, kde tlouklo mé srdce. 

Ulevilo se mi, když bylo po breku a on zvedl svou hlavu ke stropu a pověděl krátké 'Mám tě rád, mami'. Cítila jsem úzkost, která mě svazovala, protože jsem samu sebe zasáhla další bolestí - připomněla jsem si, že mě maminka vidí. Jsem si jistá, že na mě nebyla pyšná...

Zakroutila jsem hlavou, jako bych ty myšlenky chtěla vysypat z mysli. Podívala jsem se na Hayley, která se teď tiskla ke Scorpiovi a snažila se ho rozesmát. Došlo mi, že má práce už tady skončila, proto jsem vstala, smetla si pár nečistot z kalhot a zamávala dvojici. 

"Vy už jdete?" vyjukaně se na mě oba zadívali. Přikývla jsem a zapotácela se dozadu díky síle, když na mě skočili. Smáli se a já se musela usmívat.  

"Hlavně mi piš, stýská se nám," pověřila jsem ji. 

"A ty klidně tady, broučku," otočila jsem se na Scorpia, který sklopil zrak. 

"Jste fakt skvělá, slečno Nancy," řekl upřímně a já potlačila protočení očí nad oslovením. Nesnášela jsem jej, protože mi to přišlo takové neosobní, jako bych byla úplně cizí osoba.

Když jsem oba pohladila po tváři, vydala jsem se na školní pozemky, abych se mohla v klidu vrátit domů. Úplně jsem na jednu věc zapomněla, avšak ona se mi sama připomněla. 

"Mě se už nezbavíš!" uslyšela jsem za sebou. Zasmála jsem se a sledovala Beatrice, jak za mnou rychle uhání. Culila se ze strany na stranu, při tom jsem v jejích očích zahlédla stopy zklamání. Netušila jsem, co se stalo, když jsme s Hayley vypadly z ředitelny, ale určitě to nebylo zrovna růžové. 

"Jsi pořád stejná, Bee," zkonstatovala jsem.

"A jaká jsem byla předtím?" nadzvedla obočí a hraně si založila ruce. Zachovala jsem si chladnou tvář, ale i tak mi párkrát zacukaly koutky mých úst. 

"Srandovní a praštěná holka, která měla někdy až hloupé nápady," řekla jsem a narážela jsem na její dohazovací metody, které kdysi měla, jakmile se jednalo o mne a Draca. 

"Ty jsi taky pořád stejně obětavá a tvoje kvítko to má od tebe." pronesla s povzdechem, pak se ale usmála a objala mě kolem ramen. 

"Nezajdeme na něco ke Třem košťatům, začínají mi mrznout prsty," poukázala na fakt, že tu stojíme ve sněhu, který se tu za tu dobu nahromadil. Chtěla jsem souhlasit, protože i já měla ztuhlé prsty a načervenalý nos, poté jsem si však něco uvědomila.