Let me in ✔ | ˢⁿᵃᵐⁱᵒⁿᵉ

1 A

,,Promiňte, můj pane, ale obávám se, že skutečně nevím," Severus Snape klesl na kolena k nohám svého pána; hlavu měl sklopenou k zemi. Z jeho tváře se dalo vyčíst zklamání.

,,Ty nevíš?" zasyčel Voldemort, zklamán jeho odpovědí. ,,Vysvětli mi to, Severusi," požadoval.

,,Můj pane, Brumbál je mlčenlivý, nikomu nesvěřuje plány ohledně Harryho Pottera. Věří, že takhle je to bezpečnější."

,,Možná spočívá problém v tobě, Severusi."

,,Můj pane?"

,,Jsi špeh a tvrdil jsi mi, že mi doneseš informace, které tak zoufale hledám. Zdá se, že nejsi tak užitečný, jak jsem předvídal," Voldemortovy rudé oči se leskly zlobou a jeho rty se zkřivily do úsměvu. Onen úsměv nepůsobil jako potěšený. Ne, Snape věděl, co tento úsměv znamenal. Nic jiného, než jeho bolest.

,,Můj pane, dejte mi více času. Dejte mi více času, a já vám přinesu informace, které potřebujete. Slibuji," prosil Snape, ale Voldemort se jen zasmál.

,,Chodíš po velmi tenkém ledě, Severusi. V minulosti jsi mi již prokázal, že jsi užitečný, to ano, ale plno mých stoupenců si myslí, že si tuto pozici nezasloužíš. Věděl jsi, že Brumbál zaměstnal toho starého blázna, Křiklana, který začal učit lektvary v tomto školním roce? Proč tě po tolika letech, kdy ti odmítal svěřit onu pozici, tě náhle jmenoval učitelem obrany proti černé magii?" Severusova hlava poklesla. Jeho dlouhý, zahnutý nos se téměř dotýkal země.

,,Je mi to líto, můj pane, ale Brumbál tyto informace nikomu neřekne. Tvrdí, že je to důležité, a to je jediná informace, kterou s vámi teď mohu sdílet," Snape věděl, že jeho pán je teď doopravdy naštvaný. Stále klopil oči k podlaze, a raději je zavřel. Cítil hněv svého pána a moc dobře věděl, co teď bude následovat: trest.

,,Chceš mi tedy říct, že jsem tě zavolal až po dvou měsících od začátku školního období, a ty stále nevíš? Měl by ses stydět, Severusi! Příště, až tě zavolám, doufám, že od tebe dostanu ty informace, o které jsem žádal, nebo budeš mrtvý. Ale teď tě potrestám. Crucio! Crucio! Crucio!" Voldemort vztekle zařval. Snape věděl, že jeho pán do mučení vkládá tolik síly jako nikdo jiný. Viděl oběti, které křičely, vzlykaly, klely. Byl několikrát ztrestán, ale on se vždy zachoval jako ostatní z jeho řad, zaťal zuby a vyčkal, než to skončí. Hned poté se vrátil do Bradavic. Nikdy neukazoval skutečnou bolest, kterou cítil, dokud nebyl v bezpečí svých komnat. Tentokrát to bylo jiné. Tohle nedokázal vydržet.

Tohle byl čistý vztek jeho pána, který směřoval přímo do Severusovy duše. Cítil každým mávnutím kouzelného proutku, když Voldemort znovu a znovu opakoval zaklínadlo, že uvolňuje svůj hněv a soustředí se jen na jediného živého tvora, který byl v dohledu: na Snapea.

Zda trest trval minuty, hodiny, dny nebo týdny; Snape si nebyl jistý. Mohlo by to trvat věčně. Svaly a rostoucí bolest hlavy si byly jisti, že to skutečně trvá věčně. Když poté zaslechl znovu hlas svého pána, Voldemort vytvořil přenášedlo v podobě staré plechovky, kterou hodil na Severusovu hruď a sledoval, jak se přenášedlo aktivuje a náhle byl jeho služebník pryč, náhle mířil k branám Bradavic.

Snape s žuchnutím dopadl na zem a hlasitě zasténal, než se převrátil a vyzvracel se. Tohle bylo špatné, velmi špatné. Co řekne Albusovi? ,Je mi líto, ale příště budu muset Temnému pánovi vyzradit všechna tajemství, jinak je vysoce pravděpodobné, že se vrátím mrtvý.'

Snažil se zvednout ze země, ale zjistil, že to nedokáže, jeho bolavé svaly mu to nedovolovaly. Zdálo se, že s ním chtějí svádět boj, a on se tomu podvolil a povzdechl si. Usoudil, že bude pravděpodobně v Bradavicích, byl sem poslán vždy, když byl konec jeho trestu, ale jemu se vždycky podařilo vstát a přinejmenším dojít ke dveřím. Tentokrát však nemohl. Soustředil se na všechnu svou energii, s obtížemi vytáhl hůlku z hábitu a po čtyřech pokusech konečně vykouzlil patrona, aby doručil zprávu Albusovi a informoval ho o situaci. Pak se vyzvracel ještě jednou a upadl do bezvědomí.

Hermiona Grangerová byla na hlídce a jedna z mála studentů byla přiřazena k hlídkování v noci jako prefektka. Byla to klidná noc. Odečetla pět bodů mrzimorskému studentovi, který se snažil proniknout na Astronomickou věž, a poslala ho zpátky do postele. To bylo asi to nejzajímavější, co se za tu noc stalo, a ona usoudila, že každou chvílí se může vrátit do postele. Podívala se na hodinky, bylo za pět minut dvanáct. Ještě pět minut a bude moci konečně odejít do ložnice. Když zvedla hlavu, zahlédla stříbrnou siluetu, která běžela cvalem k ní. Jakmile se přiblížila, poznala, že je to Patron v podobě laně. Natáhla k ní ruku.

,,Hou, hou, děvče, copak se děje?" zeptala se a hladila její nádhernou hlavu. Náhle se ozval hlas.

,,Albusi, jsem před branami, je to špatné. Poslal mě zpátky, nemohu se pohnout. Potřebuji vaši pomoc, nedokážu vstát. Přijďte pro mě." Hermiona hlas poznala. Byl to profesor Snape a jeho hlas zněl náhle tak křehce, tak slabě. Byl plný bolesti. Proč byl před branami? Proč je tón jeho hlasu takový? Co se s ním stalo? Rozeběhla se směrem k Brumbálovi, tak rychle, jak jen jí to nohy dovolovaly. Když dorazila k chrliči, uvědomila si, že nezná heslo.

,,Sakra!" prohlásila frustrovaně a vztekle nakopla sochu, která náhle otevřela tlamu.

,,Haló?" ozval se z chrliče Brumbálův hlas. Hermiona odpověděla.

,,Profesore Brumbále! Tady Hermiona Grangerová, prosím, pane, musíte rychle přijít! Je tu profesor Snape, myslím, že je zraněný!" chrlič náhle ožil a objevilo se spirálové schodiště, ze kterého dolů seběhl profesor Brumbál ve své noční čepici a košili.

,,Slečno Grangerová, co se děje?"

,,To profesor Snape, pane. Byla jsem zrovna na hlídce dole u Astronomické věže a přiběhl ke mně Patron. Byl profesora Snapea a řekl: ,Je to špatné, poslal mě zpátky, jsem před branami a nemohu se pohybovat' nebo něco takového, prosím, pane, musíte rychle jít," Hermiona si uvědomila, že sotva dýchá, a snažila se popadnout dech.

,,Slečno Grangerová, prosím, uklidněte se. Vraťte se na svou kolej. Děkuji, že jste mi vyřídila tuto informaci."

,,Ale pane, profesor Snape. Bude v pořádku?" zeptala se s viditelnou starostí v hlase.

,,Ujišťuji vás, že přežije, nyní už běžte, slečno Grangerová."

Přežije? Co to bylo za ujištění? pomyslela si cestou Hermiona. Ne, Brumbálova slova tentokrát nebyla moc povzbuzující.

•••

Ahojte, vítám vás u svého prvního pořádného překladu (fakty se nepočítají😂) a u první Snamione povídky! Doufám, že si to aspoň někdo přečte, Snamione shiperů asi není zrovna moc...😃
Části budou rozdělené na A & B, aby to nebylo až tak dlouhé😂
Každý týden jedna kapitola☺
Tak doufám, že jsem shrnula vše, co jsem chtěla😂
Budu moc ráda za názory!♥
-Milka♥