Celý pátek byla nadšená. Zdálo se jí, že se čas do čtyř hodin neskutečně vleče a bála se, že se madame Pomfreyová unáhlila, když do ní vložila takovou důvěru.
Když bylo chvíli po třetí hodině, Hermiona se vydala na ošetřovnu. Byla jak nadšená, tak vystrašená.
Jakmile vešla do nemocničního křídla, vypadala méně sebevědoměji než obvykle. Madame Pomfreyová si toho všimla a jako by vycítila její obavy, rychle řekla: ,,Není třeba se ničeho obávat, Hermiono, vkládám do tebe plnou důvěru."
Madame Pomfreyová Hermioně ještě před tím, než se krbem odletaxovala ke svatému Mungovi, sdělila, kolik je tu pacientů a co kdo potřebuje.
Hermiona seděla ve své nové dočasné kanceláři, probírala se zprávami o pacientech a snažila se zklidnit dech. Zatím to bylo dobré. Když všichni, jak ona, tak i pacienti, přežili čtyřicet pět minut ve zdraví, považovala to za úspěch. Ale nemohla si jen tak odpočívat v kanceláři. Obcházela ošetřovnu, kontrolovala pacienty, zda se jim nezhoršil stav a zda něco nepotřebují. Dokonce se zabývala dvěma studenty, kteří na ošetřovnu přišli; jeden měl spálené obočí, druhý měl o jedno ucho navíc. Když tu ale nebyla madame Pomfreyová, neměla tolik sebevědomí a bála se cokoliv udělat. Samozřejmě jim pomohla, ale s obavami, že něco udělala špatně. Nemohla se o koho opřít, nemohla se koho zeptat, nemohla koho požádat o pomoc nebo se jen ujistit, ale snažila se zůstat v klidu. Musela to tady zvládnout. Byl to přece teprve začátek a ona to nehodlala vzdát tak rychle. Narovnala se a zhluboka se nadechla.
Dvě patra nad ošetřovnou, kde stále pracovaka Hermiona, právě v ředitelně probíhalo setkání. Po nějaké době probíhal rozhovor mezi profesorem Brumbálem a profesorem Snapem.
,,Albusi, moje Znamení Zla stále tmavne a s ním roste i bolest. Obávám se, že mě zítra v noci Temný pán zavolá. Ví, že v sobotu mám klid, není vyučování, a proto budu mít možnost opustit hrad bez povšimnutí. Také už ví, že jsem teď úplně uzdravený. Nemám žádné informace, které by chtěl. Žádné informace, které bych mu mohl nabídnout. Slíbil, že mě zabije a já vím, že to udělá."
,,A jaké informace po vás lord Voldemort žádá, Severusi?"
,,Chce znát vaše plány ohledně Harryho Pottera a také chce svými argumenty získat na svou stranu Křiklana. Považuje za zajímavé, že jste se najednou uvolil mi svěřit místo profesora obrany proti černé magii, když jste mi ho odmítal svěřit po celých deset let."
,,Domnívám se, že nás to všechny fascinuje, Severusi. Ale dáme tedy Temnému pánovi, co chce. Harry Potter a profesor Křiklan budou v bezpečí v Bradavicích pod mojí ochranou. Řekni mu, že profesor Křiklan má velmi starou vzpomínku na jednoho bradavického studenta, vzpomínku, která bude v této válce klíč k vítězství. Řekni mu, že jsem přijal Harryho Pottera na jednu velmi nebezpečnou a důležitou misi, na které mi pomůže získat právě tuto vzpomínku. A řekni mu, že vám ohledně černé magie věřím. Po tom všem jste si přeci získal mou důvěru, Severusi."
,,Dobře, Albusi. Říkal jste, že ta vzpomínka je klíčem k vítězství ve válce. Co se děje?"
,,To doufám, že zjistím."
•••
Tak je tu další středa a s ní i nová kapitola a já doufám, že se vám líbila:)
Budu moc ráda za komentáře, ty u minulé kapitoly mě moc potěšily:')
-Milka💞
ČTEŠ
Let me in ✔ | ˢⁿᵃᵐⁱᵒⁿᵉ
Fanfiction! Jedná se o překlad ! Severus Snape se vrací k branám Bradavic po mučení v bezvědomí. Hermiona Grangerová, nesnesitelná šprtka, se rozhodla zjistit proč. -------------------------------- Všechna práva patří JKR a autorce tohoto příběhu. Příběh neby...
