Forest princess aneb Princezna Atriánská

3.

Další kapitola. A pak si přečti konec. Chci znát názor na jeden nápad. Nebude to dlouhé.
Díky a teď

Enjoy!....

Po proslovu se mi všichni klaněli a omlouvali. Ale nejhorší bylo, když ke mě přišel Remy. ,, Omlouvám se za své chování," začal. ,, Ale mě dlužíš život. Takže už by jsi měla mít vybráno, " pronesl a odešel. Stála jsem tam jak solný sloup. Furt mi v hlavě zní: Dlužíš mi život, máš už vybráno. Dlužíš mi život, máš už vybráno. Mám strach. Je pravda, že mu dlužím život. Ale nemůže to myslet vážně. Jsem princezna. Já mu jeho laskavost jednou oplatím, ale kvůli tomu si ho nebudu snad brát. ,, Musíte se obléct ke snídani. Veličenstvo," vyrušila mě z mého tranzu Rita. ,, Oh. Jistě, " usměji se a jdu za stěnu se převléci. Po utažení korzetu a dalších úpravách mě Ritany posadila na židli a učesala drdol a kolem něj mi dala drobounkě kytičky, které ráno natrhala. Nalíčila mne a pak už poslala do jídelny. Samozřejmě jdu pozdě. ,, Omlouvám se, ale měli jsme problém s šaty, " ukloním se. No nějaká ta výmluva musí být. Sedla jsem si po levici mého otce. Po jeho pravici byla má matka. Vedle mne dnes seděl princ Godric Gerálský. Ten s který mám strávit dnešek. A udělám to se všemi stejně. Po snídani je vezmu do zahrad a po obědě na koně. A to snad bude stačit. Dny jsou krátké a stejně já si vybrat nemůžu, jelikož už otec stoprocentně rozhodl. ,, Princezno. Ještě jednou se velmi omlouvám za to fiasko včera večer. Měl jsme špatný den. Můžete mi odpustit? Prosím..." omluvil se. ,, Jistě, " falešně se usměji a vstanu od stolu. ,, Otče. Omluvte mne a vy vzácní princové, " ukloním se a odejdu do pokoje. ,, Rito!" zavolám. ,, Ano má drahá? " ozve se z koupelny. Dojdu do koupelny a tam vidím jak chudák stará Rita sedí a nemůže se postavit. ,, Rito! Co se stalo?" pomůži jí vstát. ,, Upadla
jsme má milá. A jsem stará," usmála se. Postavila se na nohy a ihned by opět spadla kdybych jí nechytila. Vzala jsem jí do náruče a položila na mou postel. Celou dobu protestovala, ale měla smůlu. Převlékla jsem se do šatů co nosí obyčejné dívky ve městě a vlasy jsem si smotala do koňského ohonu. ,, Vydrž dojdu pro medika," usmála jsem se na ni. ,,Julie! Postarej se, aby zůstala ležet, " houkla jsem na Ritinu vnučku, která tu také pracovala. Na sebe jsem hodila tmavý plášť a nasadila si kápi. Vběhla jsem do kuchyně z té ven do stájí. ,, Williame! Potřebuji koně! " houkla jsem do stáje na štolbu. ,, Co tu vůbec děláš?! Jsi jen venkovanka a chceš vzít královského koně?! " vyjel na mě někdo. Podívala jsme se na něj. Remy Ernesto Falterský. Jak nečekané.... ,, Baran je ve výběhu. Jediný osedlaný kůň je Philipa," řekl William. ,, Vezmu si jí," řeknu rozhodně. ,, Ale je mladá a..." ,, Já vím Wille, ale tohle je otázka života a smrti," usměji se a vyvedu Philipu ven. ,, Chceš pomoct?" zeptá se mě Remy. ,, Ne děkuji, " odpověděla jsem a na malou kobylku vyskočila ze země. Tak je to malý arab. Má asi 155 cm a na tu vyskočím bez problémů, ale Bary je valach s výškou asi 175 cm na něj se leze mnohem obtížněji. Pobídla jsme Philipu do klusu a poté do cvalu. ,, Musíš to zvládnout holka. Město je daleko," špitnu. Když vidím, že už Philipa nemůže přešla jsem s ní do kroku. V tom se za mnou ozval dusot kopyt. Otočila jsem se. Viděla jsem tmavého hnědáka bez jezdce. ,, Bary?" údivem se malém spadla z Philipy. ,, Ty jsi utekl?" nevěřícně se stále dívám na valacha. Pohodí hlavou. Vytáhnou nohy ze třmenů a slezu dolů. Třmeny přehodím přes sedlo a uzdečku sundám a prenastavím jí pro Barana. ,, Běž domů holka!" plánu jí přes záď. Pohladím Baryho na korunce a on si ochotně lehne. Vylezu na něj a on se se mnou postaví. ,, Né že mě někde vytratíš," šeptnu a nacvalám.
,, Hledám doktora!" vykřikla jsem když jsem vešla do ordinace. ,, Tady jsem," ozval se mladý muž. ,, Vy jste doktor?" trochu pochybovačně se zeptám. ,, Ano," usměje se. Mávla jsem nad tím rukou. ,, Ritany. Moje chůva a komorná má nejspíše zlomeninu nebo něco. Nemůže se postavit a špatně se jí dýchá," vysvětlím. ,, Dobře. Je to asi velmi akutní že? " začne skládat něco do brašny. ,, Ano. Budete bohatě odměněn. Ale musíme jet," popoženu ho. ,, Dobrá," usměje se. Vylezeme z ordinace. Já zavolám Barana, který se opodál pase a on zamyká budovu. ,, Pojďte k němu, " poručím mu. ,, Vždyť nemá sedlo," protestuje. Přivedla jsem Barana ke kameni a vylezla na něj. ,, Dělejte," naléhám. ,, Dobrá, " rezignuje a vylézá s pomocí někoho za mně. ,, Chyťte se mě kolem pasu a tu brašnu dejte před vás, " příkážu mu. ,, Dobrá, " řekne a udělá co jsem mu řekla. Pobídnu valacha do klusu. ,, Držíte se pevně? " zeptám se. ,, Ano," odpověděl. Tak jsme nacválali. Stisk se zpevnil. Mám strach, aby si něco neudělal, takže se snažím je pomaleji.
Konečně jsme u paláce. ,, Klid chlapče, " zabrzdím ho. ,, Williame!" zavolám. ,, A tady je náš uprchlík. Lék jsem se když jsem hp neviděl a pak jsem se uklidnil když Philipa přiběhla bez uzdečky," usměje se a převezme otěže. ,, Dejte ho někomu jinému Williame. Už nejste tak mladý jako dřív a já vás potřebuji," usměji se. Podívám se na mladého doktora, který sedí na zemi. ,, Doktore. Rychle nahoru," chytnu ho za ruku a bez milosti začnu táhnou po schodech nahoru. Otevřu dveře do komnaty. To už mi i spadne kápě. Přiběhnu k Ritě, která leží na mé posteli. Kolem stojí služebné i služební. ,, Rito. Přivedla jsem doktora," zašeptám a pohladím ji po šedivých vlasech. ,, Princezničko. Asi se budete beze mne muset obejít, " zakašle. ,, Doktore," vyšlu zoufalý pohled. ,, Je to zlé. Obavám se nejhoršího," sundá si brýle a promne si oči. ,, Má chřipku," prohlásí. ,, Ale ta se dá vyléčit. Potřebuje teplo a bylinkové čaje, teplé jídlo a vy máte určitě nějaký lék," prosebně se na něj podívám. ,, Jistě mám, ale kdo se o ní bude starat?" zeptá se. ,, Budeme se u ní střídat, " pronese Julie. ,, Má pravdu. Můžeme se u ní střídat, " přitaká služebný. ,, A kdo se bude starat o Vás Veličenstvo? " zeptá se jiný. ,, Zvládnu to sama," usměji se. Dojdu do mé skrýše a vytáhnu měšec s 10 zlatými. Podám je doktorovi. ,, Děkuji," usměji se. ,, Já též Veličenstvo a tady máte lék. Za tři dny příjedu jí zkontrolovat. Jen se usměji a převezmu lahvičku s čirou tekutinou. ,, Veličenstvo!" zavolá na mě někdo z venku. Otevřu balkón. ,, Chtěl bych Vás vzít na projížďku souhlasíte?" zeptal se Godric. ,, Dejte mi prosím 20 minut. Děkuji, " usměji se a zavřu dveře. Usměji se na doktora. ,, Velmi děkuji...." zaseknu se, když si vzpomenu,že vlastně nevím jeho jméno. ,, Lukas," ukloní se. ,, Máte mé velké díky doktore Lukasi," udělám poklonku. ,, Rádo se stalo," usměje se. ,, Stráže! Přípravte kočár pro doktora!" poručím. ,, Děkuji Veličenstvo, " ukloní se. ,, Ne. Já Vám děkuji, " usměji se a Lukas odejde. Nevím  proč, ale strašně moc mě to k němu přitahovalo. Měl nádherné tmavě hnědé oči a v tom pravém měl kapku modré. Byl nádherný. Asi jsem se zamilovala. Ale no tak Katharinno! Jsi princezna jednoho ze tří největších království! Vzpamatuj se! Nemůžeš si vzít doktora, i když by byl sebekrásnější!
Ale já se vážně asi zamilovala.

Další kapitola. Snad se Vám líbí!
Jo a ten nahoře je Lukas.
A teď důležité!
Napadlo mě, že bych udělala další " knížku ", která by byla jako ASK. Dávali by jste otázky na mne nebo na postavy tohoto příběhu a já či postavy vám odpoví.
Chci vědět váš názor, tak pište!

🐴 Mairo 🐴