Forest princess aneb Princezna Atriánská

13.

,,Vaše Veličenstva," pokloním se a usednou na své místo u stolku v altánku. ,,Katharinno," pozdraví mě otec a matka pouze pokývá hlavou. Chvíli jsme jen mlčky seděli a pak se ozval můj otec se slovy mířenými na mě a mého nastávajícího: ,,Pozítří bude Váš den a chci Vám říct podrobnosti...," odmlčel se. ,,Proběhne to jako vždy tradičně v kostelním paláci přesně ve 12... Dále bude průjezd městem a pokračovat až do letního sídla, kde bude v hostina... Toť stručné popsání...," napije se z poháru. ,,Součástí svatby bude následná korunovace obou novomanželů...," dořekne... ,,Svatební cesta bude jako každý rok stejná... Katharinno?" vyzve mě k mluvě. Nadechnu se a postavím se. ,,Cesta začíná zde, dále pokračuje do království nového krále a poté na přímořské kousky země,které patří našemu Atriánskému království... V průběhu se musí oba nový vládci seznámit se zemí druhého snoubence a každý musí vykonat pět skutků v obouch zemí... Jelikož je královská moc pouze propůjčená do doby výkonu podmínek... Po splnění se nový, budoucí vladaři vrací zpět, kde opět proběhne ceremoniál, kdy již skutečně budou pasováni na nové vládce dvou zemí spojené jejich manželstvím. Pokud však nesplní ony skutky, nesmí se do té doby vrátit. V případě zahynutí stávajícího vládce, přebírá povinnost starší dědic trůnu opět do doby dokonaní podmínek," řeknu a pozadím se. ,,Podmínky...," odchraptí svůj hlas král ,,První, pomoci rolníkům a zemědělcům v obou zemí. Druhá, vyřešit problém soudního procesu, třetí uspořádat konferenci na základě míru a nového obnovení zákonů v obou zemí, čtvrtá ošetřování zraněných, pátá vyřešení problému s okolními zeměmi v obou zemí dohodou či soubojem, musí se předejít válce...," dořekne. Tiše jsem si povzdychla... Remy pouze kývne a napije se ze sklenice s vodou.

Další část svačinu bylo jen nudné aristokratické bláboly, jako každé jídlo dne...

Konečně byli propuštěni ze spárů rodinného kruhu a s Remym jsme se odebrali zpět do zámku. ,,Tak má paní?" otočil se na mě. Povzdechla jsem si. Co mu mám říct... Nechci si ho vzít a zároveň musím. Chci mu říct ne, ale musím říct ano... Co teď? Jak z toho všeho ven? ,,Remy... Ano vezmu si Vás," řeknu naprosto chladně a bez emocí, jak mě to učil otec... ,,Děkuji Vám, paní má," políbí mi kloubky ruky. ,,Nyní bych si velmi ráda odpočinula a proto mě prosím omluvte, jdu do své komnaty," řeknu a pukrlem se rozloučím... A ihned mizím pryč z dosahu, dohledu i doslechu. Rychlým tempem přejdu ke dveřím mých komnat a praštím sebou o postel. ,,To je zase den," zamumlám do polštáře.
Večer mi služebné svlékly a já se mohla vykoupat. Měla jsem na sobě hedvábnou košilku a poměrně těžký kožešinový kabátek. Secupitala jsem do kuchyně a v nůši si odnesla pár kousků jídla a z pece jsem vzala přikrývku. Zamířila potichu do podzemní žaláře, ohlížela jsem se, zda mě někdo nesleduje. ,,Vaše Výsosti, zde nemáte, co pohledávat," zatarasí mi průchod strážný. ,,Pusťte mě, nebo Vám dám setnout hlavu," zavrčím. Vyděsil se a zaváhal, nakonec pak podlehla a já vešla do žaláře. Upřímně mě mrazilo po zádech, když jsem koukala na zubožené vězně. ,,Lukasi?" zavolám. ,,Rinno?" ozve se z zadních částí. Rozběhnu se. ,,Rinno!" zajásá. ,,Och, Lukasi," pohladím po přes mříže po tváři. ,,Tak moc jsi mi chyběla Rinno," přitiskne se k mé ruce. ,,Jak je Julii?" zeptám se s obavami. ,,Moc dobře ne," zavrtí hlavou. ,,Je tu na ní zima," povzdechne si. ,,Na. Vezměte si to," podám mu přikrývku a kousky chleba a nějaké to ovoce. ,,Jsi úžasná," chytne mě za ruku. ,,Hlavně ať se uzdraví," zastrachuji se o stařenku. ,,Budu muset jít," posmutním. ,,Kdy tě zase uvidím?" ,,Zítra, můj milý," krátce ho políbím přes mříže. ,,Miluji tě," ,,Já tebe Lukasi... Postarej se o matku, zahřej ji," naposled ho krátce políbím a už běžím zpět nahoru. Proběhla jsem kolem cel a strážného, až do hlavní chodby. ,,Má drahá!" uslyším za sebou. No do prkénka dubového. ,,Ano?" otočím se jeho směrem. ,,Kde se touláte v tuto pozdní hodinu?" přijde ke mě blíže. ,,To víte... Nemohla sem usnou, tak jsem se šla trošku projít palácem," usměji se. ,,Pojďte. Na další vycházky je již velice pozdě, doprovodím Vás do vašich komnat," nastaví mi rámě a společně odcházíme. ,,U nás je tradice, že muž spí s nastávající poslední noc před svatbou. Nijak intimně, pouze vedle sebe leží," ,,Ale poslední noc, před svatbou má nevěsta panenskou noc, to k ní nesmí muž," namítám. ,,Však taky budeme pouze vedle sebe ležet. Ani já se Vás nesmím dotknout. Jedná se o něco jako... předmanželské pouto. Důvěra jeden v druhého," usměje se. Konečně jsme došli k mým komnatám. ,,Tento návrh podejte králi. Pokud to bude jak říkáte, nemám s tím problém. Teď mě prosím omluvte, musím se jít vyspat," rozloučíme se a on odejde. Zalehla jsem unavená do postele, přikryla se a ihned usnula...

Probudilo mě klepání a vyslovování mého jména. ,,Vstupte," zamumlám a začnu si sedat. Promnula jsem si oči a zamžourala na příchozí osobu. ,,Dobré ráno, má drahá," přijde k posteli Remy. ,,Dobré ráno, princi," podívám se kolem sebe. ,,Nějaké přání drahý? Že mne budíte již takto brzy?" zeptám se. ,,Ano má drahá. Chci Vás vzít na vyjížďku po království," řekne. Ano... Byl tak i oblečen. ,,Dáte mi čas, abych se mohla upravit?" ,,Zajisté. Budu na Vás čekat u stájí," usměje se a odejde. Je jak počasí... Nejdříve se chová hodně a pak zase jak ras... Vstala jsem a zavolala Hazel. Ta mne upravila, oblékla do zelených jezdeckých šatů. Sčesala mi vlasy do vysokého drdolu a přidělala klobouk. ,,Děkuji Hazel," poděkuji. Odpochoduje do své komůrky a já si ještě nazuji boty a navleču rukavice. Vyšla jsem důstojně z komnat směrem ke stájím. Tam již čekal Remy na svém vraníkovi a Genesis. ,,Doufám, že jste nečekal moc dlouho," usměji se. ,,Na krásu se čekat musí," úsměv mi velmi vlídně oplatí. Trošku dost jsem ho nepoznávala. Jak se říká té rozdvojené osobnosti... Schiso... Schizofrena... Ne... Schizofrenie! Ano... Četla jsem o tom v lékařské knize. Něco takového asi potýká i Prince Remyho. ,,Můžeme?" zeptá se. ,,Dnes jste mi osedlal koně do pánského sedla. Co že ta změna?" ,,Usoudil jsem, že to bude pohodlnější," usměje se. Nasednu s pomocí do sedla a jedu bok po boku vedle Remyho...

Já vím, jsem hrozný to člověk, ale já prostě neměla nápady...

Ale je to tu ne?

Vaše "úžasná" a mYlující, se konečně k tomu dokopala... Úspěch!

Love u guys!

Mairo