Zpátky do temnoty

4. kapitola

Ryan posedával s Leem a Arvinem před školou na jedné z polorozpadajících se laviček, které na tomhle místě stály už snad milion let. Chlad se všem třem chlapcům zarýval pod nehty. Obloha byla zatažená. Vypadalo to, jako by mělo každou minutou začít sněžit.

Arvin je bavil historkou ze základní školy, kdy podle jeho slov přilepil žvýkačku do vlasů holce, do které byl blázen snad už od školky. Schytal za to bolestivý kopanec do koulí a na onu holku se nemohl dlouhých pár let coby jen podívat, dokud jej ona zmiňovaná dívka na jedné párty v prváku nezatáhla do prázdného pokoje a nedala mu.

„Jsi nechutný," okomentoval Arvinovo jednání Lee.

„Já nic špatného neudělal," pokrčil rameny s nezájmem Arvin, „kromě té žvýkačky teda."

Než přišlo na další z mnoha Arvinových historek, kterými doslova oplýval, objevily se u lavičky dva dlouhé páry nohou. Jedny patřily Timeonovi, který měl na tmavých vlasech narazenou pletenou čepici. Druhé náležely chlapci, který vybil z Ryanova těla dech, už po druhé za těchhle pár dnů.

Blonďatý chlapec v khaki bundě postával v těsné blízkosti Timeona. Jeho modré oči mrazily stejně jako tohle zimní počasí, tedy alespoň Ryana, jelikož mu nespočetněkrát přejel mráz po zádech. Zvlášť, když si vzpomenul na páteční párty a na to, jak od něj nemohl odtrhnout pohled a místo líbání krásné Leslie se soustředil jenom na přítomnost tohohle kluka. Když si uvědomil, že na něj zírá nejspíš příliš dlouho, bleskurychle od něj odtrhnul zrak a zadíval se na své zkřehlé prsty, které nabraly červenofialovou barvu.

„Kluci, tohle je Mason," představil jej konečně Timeon, „Masi, tohle jsou Lee, Arvin a Ryan." Ryan se pokusil kývnout a zamumlat pozdrav, ale hlas se mu zaseknul někde hluboko v krku.

Mason.

„Čau," pronesl Mason a jeho hlas zněl jako ta nejnádhernější symfonie, kterou kdy Ryan slyšel. Díval se kamkoliv, jenom ne na vysokého blonďáka jménem Mason, jehož hlas byl jako pohlazení po duši.

„Mase souhlasí s tím pátkem, tak snad je to s vámi v pohodě," řekl Tim.

„Jo, jsem velkým fanouškem videoher a piva a tak," zazněl Masův hlas. Ryan si zastrčil ruce do kapes a tam je silně stisknul v pěst.

Arvin se zasmál: „A holek určitě taky."

Z Masonových úst vyšlo něco jako uchechtnutí: „jo, to taky." Ryan zatnul čelisti. Všimnul si své sestry, která právě vycházela ze školy společně s tlupou jejích kamarádek. Zaznamenal mezi nimi i Leslie. Pozoroval ji důkladně pohledem, místo toho, aby své oči přemístil tam, kam je to doopravdy táhlo. Na Masona, který má rád videohry, pivo a holky.

Leslie s ním navázala oční kontakt. Vlasy se jí vlnily a pohupovaly v rytmu chůze. Připadalo mu, jako by se na něj usmála, tak jí úsměv opětoval, třebaže to pro něj byl ten nejtěžší úkol za poslední dobu. Najednou se mu jevilo jako téměř nemožné vytvarovat rty do něčeho, co se alespoň trošičku podobalo úsměvu.

„Zajdeme do skateparku?" otázal se Timeon, čímž zapříčil, že Ryanovy oči se přemístily z Leslie, která už opouštěla školní pozemek, na něj a na blonďatého Masona.

„Jo," odvětil Lee.

„Že se ptáš," dodal Arvin.

„Přidáš se, Masi?" nadzvedl obočí Tim.

„Rád," zazvučel jeho hlas.

Ryan se postavil na nohy a z černých džínů si oprášil neviditelný prach, poté si ruce znovu nacpal do kapes bundy a tentokrát je zaťal v pěst ještě o něco silněji. „Hele, já zamířím domů." Poprvé za dnešek navázal s Masonem oční kontakt, podruhé za tu dobu, co ho dvakrát za život viděl. Žaludek jakoby se mu přesunul do krku.

„Jak chceš," pokrčil rameny Timeon.

„Mějte se," kývl hlavou, tím přerušil oční kontakt mezi ním a blonďákem a zmizel tak rychle, jak to jenom bylo možné.

Jakmile se dostal domů, zavřel se ve svém pokoji. Nezapomněl zamknout na dva západy. Snažil se nevnímat hlasitou hudbu, která zněla z pokoje jeho sestry Amélie, a hlasitý křik své matky, která nejspíš neměla tu schopnost onu burácející muziku nevnímat.

Ryan několik minut přecházel po pokoji, pak zatáhnul závěsy, čímž ve svém pokoji vytvořil příjemné šero. Posadil se na postel a na klín si položil notebook. Přihlásil se na Facebook. Chvíli jenom tupě zíral na obrazovku a hryzal si spodní ret. V mysli měl úplné zatmění. Jediné na co dokázal myslet, byl on.

Mason. Mason. Mason. Mason.

Mason, který má blonďaté vlasy s občasným pramínkem hnědé.

Mason, který má oči modré jako oceán, mrazivé jako prosinec, a které v sobě mají magnet, který přitahuje Ryanovy oči pokaždé, když se těmhle dvěma zkříží cesty.

Mason, chlapec z páteční oslavy.

Mason, bratranec Timeona.

Mason, který je fanouškem videoher a piva.

Mason, který je na holky.

Ryan k sobě pevně přitisknul oční víčka a proklínal všechny internetové testy, týkající se jeho orientace, které tvrdily, že je heterosexuál.

Otevřel oči a v Timeonových přátelích vyhledal Masona. Mason Aiken.

Prohlédl si minimum fotek, které se na jeho profilu nacházelo. Díval se na jeho tvář a zkoumal ho centimetr po centimetru, a vyhledával rysy, které fotky ukryly a kterých si Ryan v těch zlomcích sekund, co na něj zíral, dokázal všimnout.

Někdy pozdě v noci sebral veškerou odvahu, kterou v sobě našel a přidal si ho do přátel, čehož okamžitě zalitoval, ale už tenhle čin nevrátil zpět. Nakonec potvrdil přátelství i Leslie Greenové.