Lost Survivors (Big Bad Boy 2) [CZ1DFF]

13.chapter [Truly madly deeply]

O 3 týdny později..

Táta mi nakonec dovolil bydlet u Nialla a my si na sebe nějak zvykli.

Je pravda,že to k Niallovi,teda "k nám" mám mnohem blíž a na praxi,kam jezdím asi o 2 bloky dál,to mám prostě kousíček.

"Nialle,ty jsi prase" zakleju si sama pro sebe,když lezu po čtyřech kolem jeho postele a záhy pod ní najdu zatuchlý pár bílých ponožek.

Znudeně se na ty dvě fusakle podívám,obě je vezmu jen do ukazováčku a palce a s odstupem asi 30 centimentů je nesu do koupelny.

Když se vrátím,znovu si kleknu a dál uklízím Niallovu ložnici.

"Co to k sakru.." podivím se,když najdu něčí kalhotky.

Sednu si na paty a pomyslím si,že tohle stoprocentně není moje.

Chvíli tam jen tak sedím a přemýšlím,co to má znamenat.

Nakonec je schovám do igelitového pytlíku a vložím do Niallovy zásuvky hned vedle dveří do chodby.

Pomalu procházím chodbou až do obýváku,kde si sednu na pohovku a zamyšleně se zamračím na svůj odraz v televizi.

Když ty spodky nejsou ani moje,ani nikoho z tohodle domu (Pochybuju že by stará paní Jonesová nosila takové krajkové tanga) .. Čí teda jsou?

Zamyšleně pozoruju chvějící se záclonu u otevřeného okna,když se ozve bouchnutí dveří.

"Ahoj! Jsem doma" křikne Niall z předsíně a pochvíli se objeví v obýváku.

"Ahoj.." chladně odvětím a vrhnu po něm vyčítavý pohled.

"Sophie? Stalo se něco?" zeptá se a dál dělá neviňátko.

Já se jen tiše zvednu,zamířím do jeho ložnice a vytáhnu ze zásuvky ten pytlík s kalhotkama.

Otočím se a mrsknu sáček po Niallovi "Tohle se stalo.."

Niall se podívá ke svým nohám a začne koktat "Sophie,já- Ne,nevím,čí to.. ehm,já nevím jak se to tu objevilo- Nejsou tvo-"

"Ne,to teda moje nejsou.." přeruším ho a snažím se okolo něj projít,jenže on mi zabraní.

"Sophie,počkej,já ti to vysvětlím.."

"Poslouchám" uzemním ho,dám si ruce vbok a čekám,co ten irskej skřet zase vyvede.

"Bylo to jen jednou.. ehm,teda dvakrát" začne a nervózně zavrtí nohou "Víš,já když ti to řeknu.. naštveš se"

"Už jsem,takže by to horší být nemělo" odseknu.

"Jsi si jistá?"

"Doufám v to.."

Následuje naše dlouhá odmlka.

"Já a.."

V tom se ozve zvonek u dveří.

"Jdu tam"

"Ne! Sophie!" vykřikne.

Zděšeně se otočím "A ty mi v tom nezabráníš.. Je to jen pošťák,na sto procent"

Jenže tohle není ledajaký pošťák.

Vlastně to není pošťák..

Otevřu dveře a před nimi stojí Jessica "Sophie?"

"Jess?" podívám se na tu peroxidovou blondýnu a zblednu "Co tady.."

"Nemám se spíš já ptát tebe?" namítne.

Otočím se a za mnou,asi 2 metry,stojí Niall.

"Zlato,co to má znamenat?" nakoukne přes mé rameno na Nialla Jessica a dá si ruce vbok,tak jako já před chvílí.

Niall ohrne spodní ret a zavře oči.

"Zlato?" začnu se ironicky smát "Takže tohle bylo to překvapení?"