Lost Survivors (Big Bad Boy 2) [CZ1DFF]

19.chapter [Even angels have their wicked schemes]

V čekárně u doktora Wintona se to začíná celkem plnit.

Najednou se ocitnu mezi všemi těmi nemocnými lidmi,kteří jdou na rentgen nebo z něj,mají něco zlomeného,nebo si jsou odstranit dlahu,sádru nebo ortézu.

Když se po dlouhé chvíli konečně otevřou dveře ordinace a zjeví se v nich Niall,teď už s berlemi a papírkem v ruce,vystřelím z lavičky,na které jsem do teď seděla a nakouknu do ordinace.

"Slečno Shawavá," nakousne doktor a pokyne mi,abych vešla dovnitř "Pan Horan má naraženou lýtkovou kost,takže to vypadá jen na lehké pohmoždění. Raději ho posílám na rentgen a poté mu dáme na nožku ortézu. Bude to vyhovovat?"

".. poté mu dáme na nožku ortézu" zní mi v hlavě a při vzpomínce na doktorův výrok se musím přiblble usmát.

"Spíš aby to vyhovovalo Niallovi" otočím se na blonďáka za mnou.

Niall se směje jako sluníčko a jde vidět,že si oddechnul,když mu doktor oznámil,že je to pouze naražené.

        Pomalu procházíme vestibulem ven z nemocnice,když mi v kapse zavrní telefon.

"Ano?" houknu do telefonu a čekám na odpověď.

"Jsi si jistá,že se mě jen tak zbavíš?" zazní z telefonu a mě je okamžitě jasné,kdo mi volá.

Jessica.

"Nevím,jestli jen tak,ale určitě se tě zbavím. A když ne okamžitě,časem stoprocentně" syknu do telefonu.

"Tvůj otec je natolik hloupý,že ti uvěřil. Ukázala jsem mu zprávy,které mi poslal Niall a teď věří mě" zasměje se a položí telefon.

Zatvářím se trošku nevrle a vrhnu po Niallovi takový nenávistný pohled,že málem spadne z posledního schodu před nemocnicí.

"Stalo se něco?" zeptá se mě,když obcházím mlčky auto a vypadám nadmíru naštvaně.'

"To bych se měla ptát spíš já" odvětím "Něco si mi zatajil.."

Odemknu auto a vrátím se zpátky ze dveřím spolujezdce jen proto,abych mu pomohla do auta.

"Tak co je to tentokrát?" podívá se na mě,podá mi obě francouzské hole a sedne si do auta.

"Prý tátovi ukázala zprávy,který si jí posílal a od teď prý táta věří ty pizdě.."

"Ještě by museli nějaký zprávy existovat" namítne,vytáhne svůj telefon a podá mi ho "Na,koukni se sama. Žádný zprávy jsem jí neposílal,ani nemám na ní číslo. Klidně si zavolej i na operátora,nic jsem jí prostě-"

"Nialle,já ti věřím" zarazím ho.

Přikývne,ale dál se tváří popuzeně.

"Ty krávě to neprojde,ten hovor se mi nahrál.. Když ho pustím tátovi,uvidíme,kdo komu bude věřit" pousměju se a vlepím mu pusu na tvář.

Niall přivře oči a široce se usměje "Ach ták,tady to má někdo vymyšlený.."

Zavřu dveře a sunu se k těm svým.

        Pomalu přijíždíme k našemu bytu,když se Niall na mě podívá a špitne "Víš,že jsi tolik dokonalá?"

"Kdyby si jen nekecal" prohodím a pomalu přibrzdím u chodníku.

Vypnu motor a podívám se na něj.

Pořád se na mě kouká,debilně se usmívá a stoprocentně nad něčím přemýšlí.

"Tak schválně" kousnu se do rtu "Co se ti teď honí hlavou.."

"Jak může existovat někdo tolik dokonalý jako ty? Vždyť to není ani možný! Tolik jsem si přál,abysme se mi dva bavili a když už se bavíme,cítím to jako obrovskej sen,ze kterýho se nechci probudit.."

Každé Niallovo slovo hltám plnými doušky.

"Nikdy bych netušila,že něco takovýho řekneš zrovna mě.." odvrátím hlavu,aby Niall neviděl,že mám slzy v očích.

Ještě nikdy jsem se nerozbrečela kvůli takové blbosti. Až teď. Vlastně to není blbost,pro mě ani pro Nialla ne,ale je to zvláštní.

"Sophie,ty brečíš?" pohladí mě po vlasech.

"Jo.." podívám se na něj a začnu se smát "Tak půjdeme? Počkej,já ti zase pomůžu-"

"Miluju tě" přeruší mě a natáhne se ke mně na takovou blízkost,ze které mu můžu dát pusu.

Lehce ho políbím na rty a přejedu nosem po jeho tváři.

"A já tebe,Nialle.."