Všechno jinak (pokračování Zimní láska-Leonetta)

Všechno jinak..

Pohled Violetty

"No to snad není možné! Viděla si to?" vzhlédla jsem od časopisu, který jsem držela v jedné ruce, protože v druhé jsem měla šálek kávy.

Podívala jsem se na Ludmilu, která se natahovala pro další časopis.

Jednou za čas jsme koupily skoro všechny časáky o celebritách a takové ty, které píšou pro teenagery a prohrabovaly jsme se v nich.

"Co? Další člen 1D odchází?" protočila očima Ludmila.

"Ne.. Já myslela tohle.." podala jsem ji článek a sledovala.

"Zpěvák skupiny All4You vydal singl, který obletěl svět. Dojímavý příběh o zlomeném srdci se přes noc stal hitem." přečetla nahlas.

"A?"

"Přečti si ten poslední odstavec.."

"Když jsme se ho zeptali, jak to tedy v milostném životě má, třiadvacetiletý zpěvák přiznal, že momentálně je šťastný.. Více podrobností sdělovat nechtěl.."

"Jak může tak rychle zapomenout? Úplně se změnil.." řekla jsem naštvaně.

"Vio.. Já si nemyslím, že zapomněl.. Vydal z ničeho nic písničku o "zlomeném srdci". Ty si jen nechceš přiznat, že ti chybí!" ušklíbla se na mě.

"No to určitě.." protočila jsem očima.

"Už jsou to dva roky, Ludmilo. Každý jdeme svou cestou.. Takhle jsme to přeci oba chtěli.." tu poslední větu jsem zašeptala a usrkla si trochu kávy.

"Takovéhle kecy říkej svému tátovi.. Já moc dobře vím, že se pořád oba dva trápíte.."

"Ty si snad mluvila s Leonem nebo co?" zasmála jsem se.

"Já ne, ale Fede jo.." úsměv mi z tváře rázem zmizel a můj pohled směřoval k zemi.

"Ptal se na tebe.. Pořád má o tebe starost.. Rozhodně nezapomněl!" řekla jemně Ludmi.

"Ale když-"

"Ale když nic! Oba dva by jste měli zvednout ty své líné zadky a promluvit si! Tento víkend budou hrát kluci v klubu na nábřeží. Půjdeš se mnou a vy dva dáte zase věci do pořádku!" pozbírala všechny rozházené časopisy a dala je na stůl.

"Hmm.. Fajn.." vzala jsem prázdný šálek a zamířila do kuchyně.

"To "fajn" znám, Violetto! Myslím to vážně!" hulákala na mě z dálky a já se jen uchechtla. Domem se rozezněl zvonek.

"Já tam jdu!" slyšela jsem Ludmi běžet.

Rozeběhla jsem se ke dveřím hned, co jsem ji slyšela zapištět. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem ji viděla v objetí s Fedem.

Musela jsem se usmát. Kluci teď měli za sebou náročné turné po celém světě, což znamenalo, že se Fede s Ludmi za poslední skoro dva roky moc neviděli.

I tak to ale zvládli a mají teď klid. Můžou si spokojeně užívat přítomnost jeden druhého. Nechtěla jsem jim tady překážet, protože jsem si připadala jako páté kolo u vozu. A navíc jsi sem jistá, že u toho objímání to nezůstane a nechci být svědkem toho ostatního..

"Tak já už půjdu.." vydala jsem se ke dveřím, objala Fedeho a s domluvou, že si pak s Ludmi zavoláme jsem s mrknutím odešla.

Vydala jsem se do jarních ulic LA, kde se skoro všichni mí kamarádi přestěhovali. Je to tady skoro jako v Buenos Aires.

Měla bych brzy navštívit tátu s mámou..

Při vzpomínkách na domov jsem začala cítět dopadající kapky na mou hlavu.