Všechno jinak (pokračování Zimní láska-Leonetta)

Únos!

Pohled Violetty

"Děkuji." vzala jsem si papírek od doktora, rozloučila se a vyšla na chodbu, kde už na mě netrpělivé čekaly holky.

"Tak co?" vstaly a přiběhly ke mně.

"Jenom to potvrdili.. Napsal mi nějaké prášky a doporučil teď zkončit s modelingem." povzdechla jsem si.

"Všechno bude dobré, Vio, uvidíš..!" snažila se mě povzbudit Cami.

"Viděly jsme kolem nás proběhnout Leona. Co se stalo?" zeptala se Fran.

"Říkal, že potřebuje na čerstvý vzduch.. Musím si s ním ještě promluvit. Vůbec nevím, jak to teď mezi námi je.. Kvůli tomuhle ho možná ztratím navždy! Proč nemůžu mít normální život?! Proč se vždycky najde něco, co mi zkříží cestu?! Proč-"

"Vio! Nesmíš takhle myslet!"

"Jo.. Fran má pravdu, Vio. Musíš myslet pozitivně! Jedině tak něčeho dosáhneš.. A ne že si budeš říkat, že to nejde, že na to nemáš.. Že to nikdy nevyjde.."

"Hmm.."

Hluboce jsem vydechla a schovala si obličej do dlaní. Holky mě objaly.

"Jsme tu vždycky pro tebe. To přece víš, ne?"

Přikývla jsem. V objetí jsme strávily ještě pár dalších minut, než jsme se vydaly zpět na parkoviště..

Myšlenka, že Leon odjel mi zmizela z hlavy v moment, kdy jsem ho zahlédla opírat se o auto Francesky..

Najednou jsem byla strašně nervózní a dělalo se mi špatně od žaludku.. Tohle se mi v přítomnosti Leona ještě nikdy nestalo.

"Ehm.. Tak my vás necháme o samotě, jo? Počkáme támhle.." Fran ukázala k lavičce nedaleko od nás a odtáhla Cami s sebou.

To samozřejmě přitáhlo Leonovu pozornost na mě.

Zvedl ruce ze střechy auta, kde si opíral lokty a vydal se ke mně pomalým krokem..

"L-leone.. Jáá.." nemohla jsem poskládat normální větu. Měla jsem prostě v hlavě prázdno.. Leon už stál sotva pár kroků přede mnou a stále se přibližoval.. To zvyšovalo mou nervozitu a neschopnost mluvit normálně.

"Ehm.." dívala jsem se mu stále do očí a přemýšlela, proč nic neříká a co vlastně dělá..

"Já.." zastavil se sotva pár centimetrů ode mě. Srdce mi snad ještě nikdy rychleji nebilo..

Než jsem ale stihla vydat další nesmyslné slovo nebo zvuk, Leon si mě přitáhl za pas a v mžiku přitiskl své jemné rty na ty mé.

Vůbec jsem to nečekala. Stalo se to tak rychle..

Moje rty ale reagovaly stejně rychle a polibek opětovaly. Na nic víc jsem se ale v ten moment nezmohla.

Leon se velmi pomalu odtrhl a pořád přitom sledoval mé rty.

Když jsme ale byli v dostatečné vzdálenosti, jeho oči našly ty mé..

"Promiň.." začal.

"Za co?" nechápala jsem.

"Že jsem tak utekl. Neměl jsem takhle reagovat.."

"Chápu tě. Já bych reagovala tisíckrát hůř.." pousmála jsem se a Leon se uchechtl.

"Víš, že si to dokážu reálně představit?"

"Heeeej.." bouchla jsem ho do ramene, na což se Leon smál ještě víc.

"Ale teď vážně.." zvážněl. "Měli by jsme si promluvit.."

Přikývla jsem na souhlas.

"Myslím, že to bude ale lepší doma.." nenápadně očima naznačil směrem k holkám, které dělaly jakože nic a přitom nás odposlouchavaly. No jo no.. Holky..

"Fajn. Pojedu s holkama a -"

"Já mám taky auto, jestli si zapomněla.." Leon se usmíval a měl vytažené obočí.

"Nemusíš se mě bát." mrkl a já se trošku zasmála. Leon byl v dobré náladě

"No dobře.. Ale s holkama mě rozloučit necháš, ne?"

"Ne." Leon zakroutil hlavou, rukama mě objal kolem pasu a přehodil přes rameno.

"Takže tohle je jako únos?"

"Přesně tak.."

"Leonééé!" smála jsem se a snažila se dostat z jeho sevření.

"Ano, vaše výsosti?" klidně odpověděl a pokračoval v únosu směrem k jeho autu.

"Princezna chce dolů!"

"Ne.. Princezna teď bude poslouchat svého únosce..!" plácnul mě po zadku.

"A tohle bylo za co?" pusu jsem měla ve tvaru písmene 'O'.

"Proč? Líbilo se ti to?" ani jsem se mu nemusela dívat do tváře a věděla jsem, že má na tváři úšklebek.

"No jasně, že jo.." protočila jsem očima, ale Leonova ruka znovu udělala kontakt s mým pozadím.

"To byla ironie, blbečku!" málem jsem se rozesmála nad 'novou přezdívkou', která vyšla z mých úst. Leon se zastavil. V pár vteřinách jsem byla zase nohama na zemi.

"Tak fajn.. Jeď raději s holkama.." rozešel se beze mě dál na parkoviště. Já svůj smích dále neudržela..

"Neee! Leoneee! Počkej!" utíkala jsem za ním.

"Lásko!" Leon se zastavil a já mu skočila na záda. Jeho ruce se okamžitě obmotaly kolem mých noh a ty mé okolo jeho krku.

"Kdo že tě to teda odveze domů?" zaklonil hlavu, aby se na mě podíval. Dala jsem mu pusu na nos.

"Princ Leonard..?" spíše jsem se zeptala než odpověděla.

"Hmm.. To by ještě šlo.. Lepší než blbeček.." poslední slova si zamumlal pro sebe, ale já je slyšela..

Prohrábla jsem mu vlasy, protože vím, že ho to vždycky uklidní a že to má rád.

"Promiň, lásko." políbila jsem ho do vlasů. V moment, kdy jsem tak udělala jsem nasála vůni jeho vlasů.

"Víš, že ti strašně voní vlasy?" dále jsem měla zabořenou hlavu v jehi vlasech a nemohla se nabažit té vůně..

"Nesnaž se to vyžehlit.." zasmál se Leon a já koutkem oka zahlédla jeho auto.

"Ale já to myslím vážně!"

Leon mě znovu položil na zem. Tentokrát mě ale sundal tak, že se předklonil a já sjela dolů před něj.

On mě zezadu přitáhnul k sobě a svými rty se dotkl mého ucha.

"Pokud to Princeznu tak zajímá, může na kouzlo voňavých vlasů přijít při dnešní společné sprše.."

"Hm.. Tady je někdo v náladě.." otočila jsem se a naše čela se dotýkala.

"Zapomněla si snad na to, že nás ráno někdo vyrušil..?"

"Ale ty jsi na to rozhodně nezapomněl, co?" uchechtla jsem se.

"Chlapi si tyhle věci pamatují moc dobře.."

Na malý moment spojil naše rty, než jsme oba nasedli do auta a vydali se směrem jeho domu..

Co je tohle za šílený den..?