• Hacker girl •

> Sedmnáct <

Počkat! Počkat! Počkat! Počkat! Ne to nemůže být sakra pravda! Já jsem někoho zabila? Já sem někoho postřelila? To nejsem já, to je jen zrůda, která se za mě převtělila...musí to tak být.

Nesnáším násilí, snažím se vypadat silně a nemít zájem o cokoliv, co by se mě mohlo nějak dotknout. V životě bych nezabila, ne... Nesnáším, když se musím s někým prát, ne, proč?

"No co?" nasadila jsem stejně vygumovanou masku, jako jsem měla před tím. Viděla jsem jejich ustatané obličeje, neodsuzovali mě a byla jsem za to ráda. "Vy jste jistě zabili spoustu lidí,"

"Já-no-my...eh...no víš...nikdy jsme nikoho nezabili, maximálně postřelili...a no nikdy jsme se nedostali do téhle situace," říkal pomalu Leo, ale já ho skoro nevnímala. Pohled jsem měla na složce v jeho ruce.

"Rain, pojď, umyjeme tě," řekla již klidná Am.

Vzala mě za ruku a odvedla do koupelny. Vzala si ode mě šaty a hodila je do koše, napustila vanu a i v lacláčích, nebo co jsem to měla na sobě, mě ponořila do vody.

Tíha lacláčů byla probouzející. Všechno se mi vrátilo. Vrátily se mi hlavně poslední slova Roba...

Rain, zjisti pravdu, kterou nechceš znát. To vždy říkala moje máma, tedy před tím než umřela...

Najednou mi všechno začalo docházet, zvedla jsem se z vany. Am vyděšeně uskočila. Na rukou jsem pořád měla krev, ta mi dodávala sílu. Došla jsem do obýváku, kde se zrovna něco řešilo.

Pohledy se stočily na mě. "Rain, měla bys se jít vys-" začal Tony milým hlasem.

"Zjisti pravdu, kterou nechceš znát," odříkala jsem potichu a hypnotizovala jsem složku, kterou Leo pořád svíral.

"Cože?" řekl nevhápavě Neill.

"Leo, dej mi tu složku," řekla jsem s pohledem v jeho očích.

"Rain, neměla bys-" 

"Řekla jsem, dej mi tu složku, Leo! Sakra! Zabila jsem dva lidi, dva jsou v mdlobách někde bůh ví kde a jeden? Ten má asi krvácení do mozku a trupu, zlomený žebra a naskříplý bederní obratle. Tak mě sakra neštvi jinak dopadneš stejně..." zavrčela jsem.

Podal mi složku a já začala v textu hledat informace. Prsty, které byly špinavé od krve, netrpělivě olizovaly papír. Z informací mi přejížděl mráz po zádech. To nemůže být pravda!

"Jdu spát," zaklapnu složku a vyběhnu schody. Jdu se osprchovat a smýt ze sebe tu špínu a krev. V osušce vyjdu z koupelny.

"Teď ne Zachy," zastavím Zacha, když chce něco říct.

Vejdu do pokoje a vydám se k posteli. Všimnu si postavy, která sedí v mém křesle. Podle postoje postavy soudím, že to je Leo.

"Chceš něco?" zeptám se a chystám si pyžamo.

"Ano, co jsi četla?"

"To je jedno, neřeš to," hlesnu. Je tu horko a tma...Leovi naznačím, ať se otočí, a rychle se nasoukám do pyžama.

"Chci to vědět," řekne rázně Leo.

"Jak myslíš," nasoukám se pod peřinu. "No, kde začít..."

"Co takhle od začátku?" Sedne si na moji postel.

"Di hezky do křesílka, jsem jen v miniaturním pyžamu a rozčiluješ mě," jako odpověď se mi dostane jen smíchu.

"Jak chceš, ale varuju tě, nebude se ti to líbit," řeknu poraženě.

"Jasně, pokus se," je naivní, taky bych ráda byla.

"Dobře," začnu zlehka. "Co se stalo tvé rodině a sestřičce?"

"Rain," nadechne se. "Varuju tě, nezačínej zas, tentokrát tě doopravdy nějak umlčím a nebude se ti to líbit,"

"Nikdy bys mě neuhodil," zasměju se bez špetky pobavení.

Vidím jak napíná svaly, je naštvaný. "Copak? Nerad mluvíš o své milující rodině? Ops, promiň...milující minulosti"

"Rain," zavrčí. Vidím jak svádí vnitřní boj, nejraději by ze mě udělal cedník na těstoviny nebo boxovací pytel, je tam, kde jsem ho chtěla.

"Zabíjíme nevinné, Leo."

------------------
Ahojky, další část na světě. Sice to nebylo včera, ale pár minut...no nikoho to nezabije, i když Rain a její kamarády by mohlo... děkuju Ti za podporu, moc si toho cením!! Další část bude trochu i počítačová a možná i parkour.
S láskou,
No California Girl xxx