Tutoring by love

41) - Noční NY

,,Lucasi, rád tě zase vidím,“ pokýval Harry na toho drobného kluka. Vzhlédl od telefonu a přes obličej mu přelétl znechucený výraz, který ale rychle schoval za falešný úsměv.

,,Harry,“ řekl odměřeně. Svůj pohled přesunul na mě a z jeho falešného úsměvu se stal úsměv pravý. ,,Co mohu pro slečnu udělat?“ zeptal se a lokty se opřel o pultík.

,,Pro slečnu můžeš udělat to, že si dáš zpátečku. Chceme kartu od pokoje,“ pronesl tvrdě Harry a jako už mnohokrát za dnešní noc mi omotal ruku kolem pasu a přitáhl si mě blíž.

Lucas neochotně přesunul svůj pohled na Harryho a arogantně povytáhl obočí.

,,A kouzelné slovíčko?“

Harry si odfrkl.

,,Co třeba vyhazov? Za ne moc slušný přístup k hostům,“ zavrněl Harry a na tváři se mu rozlil škodolibý úsměv. Lucas hlasitě polkl a začal něco hledat v počítači.

,,Apartmán číslo 83. Tady je karta a pro jistotu klíče.“ Na pult doslova odhodil kartu a klíček s číslem pokoje. ,,Přeju příjemný pobyt,“ řekl směrem ke mě a zamrkal. ,,Ještě se uvidíme,“ dodal.

,,To pochybuju,“ zavrčel Harry a táhl mě k výtahům. Naštvaně stiskl tlačítko a dveře se otevřely.

,,Harry, už můžeš vydechnout,“ řekla jsem tiše, když se výtah s drcnutím rozjel. Harry se zamračil a v ruce drtil svůj batoh. ,,Harry.“

Tentokrát Harry hlasitě vydechl a otočil se ke mě.

,,Promiň,“ šeptl a pokusil se o úsměv. ,,Ten hajzl s tebou flirtoval,“ zavrčel a napnul čelist.

,,Neflirtoval.“ Zavrtěla jsem hlavou.

,,Ne? A co bylo to jeho ‘Ještě se uvidíme‘,“ řekl a snažil se napodobit jeho hlas, což se mu samozřejmě nepovedlo. Zasmála jsem se. ,,To není vtipný. To je vážná věc. Nemá právo flirtovat s někým, kdo je zadaný a už vůbec ne s tím, kdo je zadaný se mnou. Jsi moje.“ Celé to vychrlil, takže to bylo něco jako jedna věta. Pouze to ‘Jsi moje‘ řekl pomalu a vážně.

,,Očividně to nikdo neví. Jak Chad, tak ta holka, která se na tebe mimochodem moc lepila, o čemž si ještě popovídáme,“ řekla jsem jen tak mimochodem a chtěla pokračovat, ale jeho smích mě přerušil.

,,Co je na tom vtipnýho?“ zamračila jsem se.

,,Ty žárlíš,“ řekl, když se uklidnil.

,,Aha, takže ty žárlit můžeš a já ne? Aha, no tak to potom nechápu, co tu dělám!“ zasyčela jsem.

,,Ale ne. Je to sladký,“ řekl a políbil mě na čelo. Povzdechla jsem si.

,,To budeme jezdit pořád tak dlouho?“ řekla jsem nevrle, když  jsme jeli už nějak dlouho.

,,Zlato, je to to nejvyšší patro. Samý luxusní apartmány,“ objasnil a pohladil mě po vlasech.

Když výtah konečně zastavil a pípl, úlevně jsem si oddechla. Začalo se mi chtít na záchod.

,,Šup, odemkni nebo se počůrám,“ vychrlila jsem a začala poskakovat na místě před dveřmi od našeho pokoje.

Harry se zasmál, ale přiložil kartu a dveře se s cvaknutím odemkly. Nijak jsem se nerozhlížela, odhodila kabelku na zem a zamířila k prvním dveřím, které jsem viděla. Bohužel to byla šatna. Dveře vedle toho byla koupelna, ale bez záchodu, tudíž tu někde musí být odděleně. Na třetí pokus jsem otevřela poslední dveře a naštěstí to už konečně byl záchod.