Slytherin Queen

Dovolená

Lily

„Povedlo se" řekla jsem, když jsem tátovi odešla ze snu. Bylo něco kolem šesté ráno.

Vstala jsem a šla na snídani. Nikdo ještě nebyl mimo svůj pokoj, jak taky, když to jsou Malfoyovi. Ti spí tak do půl desáté. Teda alespoň Svorpio tak každé ráno vypadá.

Po snídani jsem řekla skřítkům, ať vše uklidí, a šla ještě do knihovny. Nudila jsem se, tak jsem si vytáhla nějakou knížku o černé magii. To byly vlastně všechny knihy v knihovně na Mannoru. Pochybuji však, že by se jakýkoliv líný Malfoy nějaké z nich dotkl.

Odfoukla jsem silnou vrstvu prachu z její vazby a vrcholku stránek. Málem jsem se zadusila, když jsem se rozkašlala, jakmile se milióny částeček prachu rozlétly kolem mě.

POhodlně jsem se usadila do křesla a knihu otevřela. Nebylo tam nic, co bych nijak zvlᚡneznala, bylo ale zajímavé číst to z pohledu někoho jiného, občas jsem se i zasmála, když jsem se dozvěděla o ějakém nešikovi, který zlé zaklínadlo popletl a protivníka proměnil například v motýlka.

„Takhle brzy?" vyrušil mě Draco. Podle hodin bylo už devět. 

„Jo" kývla jsem a knihu zavřela.

„Co táta? Povedlo se?" ptal se.

„Celkem jo, ale mám obavy. Co když mě neposlechne?" ptala jsem se.

„I to je možné. Ale varovala jsi ho, to je hlavní" řekl. "Je to celé jenom na něm a na tom jeho egocentrickém, slávou zaslepeném mozku" dodal a já se na něj ušklíbla. Oplatil mi to.

„Draco?" otázala jsem se.

„Proč jste se s tátou ve škole tak nenáviděli?" ptala jsem se. Dost dlouho mě to zajímalo.

„Lily..." začal se smát.

„Tvůj otec, jak jistě víš, byl velmi slavný. Také se říkalo, že měl velkou sílu, protože porazil Voldemorta, když byl ještě mimino. Já v té době věděl, že půjdu do Zmijozelu. Chtěl jsem, aby tam Potter šel taky. Prospělo by to naší koleji. Navíc jsem se s ním chtěl zblížit. Jako malý jsem toužil po slávě, myslel jsem si, že mě proslaví kamarádství s ním. On to však odmítl, a proto jsem ho začal nenávidět. Odmítl to jenom proto, že mu o Malfoyových něco nakvokal ten krvezrádce Weasley" řekl Draco znechuceně.

"Samozřejmě, nic proti tvé matce, náhodou bývala celkem kus, ale to je zase jiný příběh...Ehm...Zabini...EhmEhm..." hrál že kašle a já se rozesmála.

„Proto jsme se nenáviděli, dělali si naschvály. Když tvůj otec porazil pána Zla úplně, a my začali žít jiné životy, myslel jsem, že se to spraví. A taky na chvíli spravilo. Jenže pak jsi ty nastoupila do Zmijozelu a začala se přátelit se Scorpiem, což Harrymu dost vadilo. Taky si všiml, že jsi víc Zmijozelka, a taky se tak chováš. Prostě jako Malfoy. Bral to, jako kdybychom mu tě vzali" vysvětlil.

„Aha. A já myslela, že to bylo kvůli koleji" řekla jsem.

„To byla jen záminka, proč se s ním nepřátelit víc" vysvětlil.

„Fajn. Draco, ještě něco" řekla jsem. On se na mě podíval.

„Chci, abys vedl Bradavickou školu, staneš se ředitelem, Minerva tvou zástupkyní" rozhodla jsem.

„Ale Lily, já... To nejde" odmítnul.

„Já se tě neptala" řekla jsem smrtelně vážně a odešla z místnosti.

„Jsi tvrdá" řekl Scorpio, čekající za dveřmi.

„Musím být, jsem vládkyně" vsvětlila jsem.

„Co sny? Podařilo se to?" ptal se.

„Celkem jo" usmála jsem se.

„Už jsi snídal?" ptala jsem se ho.

„Ne, proč?" divil se.

„Tak se běž nasnídat, pak vyrazíme někam...nevím kam. Chci někam pryč. Už jsem tady zavřená dva týdny, leze mi to na mozek" řekla jsem.

„Ale kam chceš jít? Celá Británie se tě bojí, nemůžeš se tam jen tak ukázat" namítl.

„Půjdeme k mudlům. A ne v Británii, ale někam dál" řekla jsem.

„A co takhle Řecko? Naše oblíbené místečko" zazubil se.

„To beru" usmála jsem se.

„Tak fajn, za půl hodiny tady. A vezmi si na sebe něco mudlovského" řekl.

„Fajn" kývla jsem a vyběhla velké schody do své ložnice.

Rozhodla jsem se toho tedka publikovat vic najednou protože jak jsem říkala ze začátku je to o ničem.