Slytherin Queen

ѧνѧԀѧ ҡєԀѧνяѧ

"Lils?" přišel mě vzbudit do pokoje Scorpio.

"Hm?" řekla jsem rozespale, neobtěžovala jsem se rozevřít víčka a jenom si přitáhla deku k bradě.

"Můžu?" zeptal se a já souhlasně zabručela.

Scorpio se posadil na postel vedle mě a podíval se na můj unavený obličej.

"Ten včerejšek, myslela jsi to vážně?" zeptal se.

"Musíme to řešit teď?" zeptala jsem se rozespale a otráveně otevřela oči.

"Přikázala jsi nám zabít tvé bratry a rodiče, chtělo by to vyřešit" řekl Scorpio.

"Důvod jsem vám taky řekla, tak v čem je problém?" ptala jsem se.

"Víš o tom, že až se to stane, nelze to vrátit zpět, že ano?" zeptal se mě.

"Vím, jedině dobře" ušklíbla jsem se a rukou si prohrábla své uhlově černé vlasy. Bylo to zvláštní, cítila jsem se jinak.

"To, že ti vadí matka, kterou bych s prominutím zabil s největší radostí, chápu. Zabít tátu, který momentálně hraje v Bradavicích důležitou roli, je asi chyba. James má vymazanou paměť a je teď neškodný bystrozor, a Albus je tvůj nejmilejší brácha, kterému Zmijozel nikdy nevadil. Zauvažuj nad tím, co jsi nechala udělat" řekl Scorpio. Nechtěla jsem si to připouštět, ale měl pravdu.

"Myslíš?" zeptala jsem se ho a posadila se.

"Jo. Ale tvá matka, ať tě nenávidí sebevíc... Když ji zabiješ, ublížíš tím bratrům i tátovi, přišli o skoro celou rodinu a i o tebe, tohle by už nemuseli psychicky zvládnout" řekl Scorp.

"Proto jsem je chtěla zabít všechny" pokrčila jsem rameny.

"To bys neměla" řekl Scorp.

"Takže nikoho?" zeptala jsem se.

"Nikoho" potvrdil.

"Dobře" souhlasila jsem a v stala z postele. Hodila na sebe plášť a šla dolů na snídani.

"Ah... Lily, dobré ráno" usmála se na mě v jídelně Ariana.

"Dobré" usmála jsem se slabě a posadila se na své místo.

"Nikdy jsem neviděla, že by měl na Luciuse někdo takový vliv, jako ty" řekla.

"Jak to myslíš?" nechápala jsem a zakousla se do toustu.

"Ještě ti to neřekl? Tvůj úkol už skoro splnil, a úplně sám" řekla a mně se jakoby zastavilo srdce.

"Jaký úkol?" vyděsila jsem se, i když jsem odpověď dobře znala. přestala jsem dýchat, mé srdce vynechalo několik úderů. Bylo to jako lehký infarkt.

"James, Albus i Harry jsou mrtví" řekla nevinně Ariana.

"Cože?" vyděsila jsem se a vstala ze židle.

"Sama jsi to chtěla" řekla ještě nevinněji.

Okamžitě jsem se rozběhla do svého pokoje za Scorpiem.

Před pokojem jsem však zastavila.

Něco se ve mně zlomilo. Můj mozek jakoby se najednou vyprázdnil. Místo smutku a starostí jsem tam měla najednou moc, bezcitnost a temnotu. Temnota jakoby mě pohltila úplně celou. Každá část mého těla se cítila jinak. Ani nrvím proč a jak ale okamžitě jsem se přemístila do Godricova dolu.

Vzala jsem to rovnou do obýváku, matka tam seděla na pohovce, v ruce kpesníky, obličej rudý od slz a v očích zármutek a beznaděj.

"Co ty rady ještě chceš?" vyjela po mně.

"Zabít tě" řekla jsem chladně a vytáhla hůlku.

"Jistě, kvůli tobě je mrtvý Harry, James i Albus, tak proč nezabít i mě?" vzlykla.

"Já je milovala, byla to má rodina, a tys nás zničila!" řekla mi.

"Nejsem nadšená z toho, že jsou oni mrtví, ale na tobě mi nezáleží, tak proč se tebou nějak zabývat?" řekla jsem.

Ona se na mě podívala vyděšeným pohledem. Měla jsem nádherný pocit, uklidňující, zalila mě vlna děsivého uklidnění, když jsem to vyslovila
"Avada Kedavra"

Po dlouhé době zase nová kapitola. Omlouvám se za tu dlouhou dobu, bylo toho teď moc, ale je to teď super, příjimačky mám za sebou a dostala jsem se na chemičku do Pardubic. Jsem nadšená a pokusím se vydávat kapitoly co nejvíce, kdyby jste chtěli něcoyco by se mělo stát, napište mi to do komentářů, vlastně tam napište cokoliv, mám ráda zpětnou vazbu 😂😂❤❤❤❤