Stačili jsme na to sami

2. Kapitola

Aila:

Bylo to několik hodin, co jsme propluly portálem. Čekala jsem cestu přes moře, ale tohle bylo něco zcela jiného. „Jaký je Neverland?" zeptala jsem se Hooka, který dalekohledem kontroloval pevninu. „Bude se ti tam líbit, slibuju. Jen nevím, jak bude Pan reagovat na to, že jsi dívka." Prohlédl si mě. „Kdo je Pan? A proč by to měl být problém?" „Pan je ten, kdo unáší chlapce. A jestlis to ještě nepostřehla jen a jen chlapce." „Ale proč?" Nadzvedl rameny. „Nevím. Zřejmě budeš mít dobrý důvod se ho zeptat." „A co mu to vůbec neříct?" Podivně na mě pohlédl. „Jak to myslíš?" „Co kdybych zůstala tady?" „Na lodi?" zděsil se. „Jsi holka. Víš, co se říká o holkách na palubě? Nosí to smůlu a mí námořníci jsou natolik blbí, že tomu věří. To fakt nejde." Povzdechla jsem. Zůstat s Killianem by nebylo zlé. Na piráta se choval slušně a strach, že mě Pan jako holku nepřijme, mě neopouštěl.

Později toho dne, když už jsme byli skoro u ostrova, se na lodi objevila malá víla. Měla zelené šaty, blond vlasy v drdolu a z jejich zad vyrůstala velká zelená křídla. „Hooku! Jsi zpět, tak brzy?" „Ano, něco mi přišlo do cesty a musel jsem se vrátit." Nahlédla přes jeho rameno. Stoupla jsem si vedle něj. „Dívka... Dívka? Jako opravdová dívka?!" „Uklidni se. Ještě nevím, co s tím." Zamračila se. „Jak, co s tím? Tady mají být jen chlapci." „Vidíš, a taky tu jsi," nadzvedl ramena. Zřejmě jsem se jí moc nelíbila. „Co s ní teda budeš dělat?" „No, to nevím. Zřejmě doufat, že to Peterovi nebude vadit." „Ty ji chceš dát Panovi? Nepřijme ji k sobě, když je dívka." Jejich řeči mě začínaly děsit. „Potřebuju pomoc, Cink. Nemáš nějaké kouzlo, že by si řekl, že to nevadí?" „Okouzlit Pana? Vážně? Víš, že to nejde. Na něj to nepůsobí." Prohlédla si mě. „Něco mě napadlo, ale bude to riskantní." Zpozorněla jsem, stejně jako Hook. „Můžu zařídit, abys navenek vypadala jako kluk... Žádné dlouhé vlasy, prsa nebo boky, nic." „Tak to udělej," promluvila jsem konečně. „Každé kouzlo má svou cenu." „To všichni vybíráte peníze za každou pomoc?" zamračila jsem se. „Ne peněžitou... Zaplatíš to něčím ze sebe. Jde ho jednoduše zrušit." „Jak?" „Když zatoužíš být zase dívkou." Nechápavě jsem nad tím přemýšlela. Chci být dívkou, ale znamená to, co si myslím? „Jednoduše... Nesmíš se zamilovat. V tu chvíli puf a budeš zase holka." Pokývala jsem hlavou. „To určitě nebude problém." „Když myslíš, vyhovím ti. Občas je nejvíc nenápadný ten, kdo je všem na očích... Řekni pravdu, jak se sem dostala a proč. Ale pamatuj si, budeš chlapcem." Mávla hůlkou a já se cítila divně. „Vyspi se, ráno to uvidíš sama."

Lehla jsem si do postele a Hook se šel naposled podívat na mou ženskou maličkost. „Jsi opravdu připravená takhle riskovat?" „Co nejhoršího se může stát? Že se změním zpátky?" Pokýval hlavu, že mám pravdu. „ Teď bych už mohla zůstat na lodi..." zkusila jsem to znovu. Byl na mě hodný a to moc lidí nebylo. „To nejde. Ani když budeš chlapec, nemůžeš zůstat se mnou. Nejen, že tenhle život není stvořený pro děti, ale lepší ti bude na ostrově. On se o tebe postará, slibuju." „Jak to víš?" „Znám ho... Je hodný. Každý si myslí, že krade děti, ale je fakt, že je spíš zachraňuje. Možná by tě přijal i takovou, ale kdyby tady chtěl dívky, jistě by tady už byly." „Věřím ti, Killiane." Pohladil mě po vlasech. „Dobrou, Ailo." Zvedl se a dal se na odchod. „Jsem Elisa... Elisa Clarke Watsonová," zašeptala jsem. „Je hezčí, než to vymyšlené." „Je, ale teď budu potřebovat zase nové... Bude fajn, když bude někdo znát to pravé."

Něco mě probudilo a po ránu vyděsilo. Přejela jsem si rukou přes hlavu, ale mé dlouhé husté vlasy nikde. Necítila jsem je! Rychle jsem si sedla! Osahala jsem si celou hlavu a zjistila, že mám krátké vlasy. Sáhla jsem si i na obličej. Mé rty byly jiné, méně výrazné a bočí bylo hustší. Sjela jsem dlaněmi na prsa. Zmizely. To by asi každou holku vyděsilo, kdyby jí přes noc zmizely prsa, ale mě to přineslo podivný pocit radosti. Byla jsem kluk.